Roztomilý člověk

Ve válečných letech se čeští filmaři vraceli ke staré látce... píše se na začátku filmu. Chápu to jako alibismus, protože pár vtipnějších a lepších filmů pro pamětníky už jsem viděl. Ne že by Olda ze sebe nedostával to nejlepší, ale námět mi nějak pokulhává, je příliš dětinský, a ani jako satira na senzacechtivou společnost to nestačí. (31.12.2015)

Klasická veselohra s Oldřichem Novým natočená za protektorátu. Je znát, že tvůrci filmu, v čele s režisérem Martinem Fričem, autorem slavných komedií, sázeli v těžké době na jednoduchý humor, který ovšem skvěle funguje i dnes. Postava povedeného Viktora Bláhy v podání výtečného Oldřicha Nového se jen tak nevidí. Ta když se objeví na pozvání novomanželů na jejich svatbě, nastane poprask. Jeho nevinné lži způsobí pozdvižení mezi všemi hosty a opravdová zábava může začít. Navíc, když se den po svatbě zčistajasna ukáže kamarádka nevěsty upovídaná Poldička, jenž hraje oslnivá hvězda Nataša Gollová, dodá svou výřečností snímku ještě větší grády. A to jsem ještě nezmínil další herecká esa, která ve filmu vystupují jako např. Ladislav Pešek, Theodor Pištěk, Ella Nollová, Jaroslav Marvan nebo František Filipovský. Velice vtipná a milá záležitost, která velice dobře pobaví. (29.08.2021)

Na tento film si vôbec nepamätám a ani ma to príliš nemrzí, pretože podľa mojej mienky nepatrí k vydareným dielam Martina Friča, ani k vydareným hereckým kreáciám Oldřicha Nového. S ohľadom na podmienky, v ktorých vznikal a na očakávania, ktoré v ťažkej dobe vzbudzoval, mu nechávam veľmi slabé tri hviezdičky a dopísaním komentára (pardon "recenzie") obnovujem proces zabúdania. (24.05.2021)

Když jsem tuto veselohru viděl v dětství poprvé, byl jsem tím gejzírem gagů nadšen. Když jsem ji viděl nedávno, něco mi tam nehrálo, vlastně mi tam něco až vadilo. Ale co to bylo? Vždyť Oldřich Nový je ve své neschopnosti přestat svým žvaněním přivádět do trapasů své okolí i sebe samého naprosto vynikající. Stejně jako jeho zoufalý, leč nakonec vždy na pomoc přispěchající kámoš Ladislav Pešek. A pak jsem na to přišel. Slabinou jsou věty, které scénáristé dali do úst Nataše Gollové. Ta je sice ve svém hereckém projevu tradičně rozpustilá a neodolatelná, ale jakmile scénáristé nechávají slečnu Poldu dokončit nějakou mystifikaci Viktora Bláhy, spadne celá recese i dialog o několik levelů níže. Což je velká škoda. Udělat to lépe, bylo by to na 5 hvězdiček. Tento absolutně nedoladěný "detail" to však sráží dolů, obávám, se o více než tu jednu, co jsem strhnul já. (25.01.2019)

Překvapilo mě při čtení místních komentářů, kolik lidí vůbec nepochopilo, že Nového a Gollové bájení neznamenalo únik z nešťastné doby protektorátu, "analgetikum" (mimochodem, teď mě napadlo, tenhle prostředek by se neměl užívat ústy, přeci anal-get... tý brďo, to mi to dnes ale pááálí), ale naopak základní způsob existence absolutně nezávislý na jakémkoli politickém zřízení. Nic nepobaví člověka tak, když si z někoho vystřelí a ten druhý mu na to naletí. Proto to dělal třeba Hašek ve svém reálném životě, proto to dělám i já už od dětství. Třeba si vzpomínám, jak jsem v deseti namluvil své mladší sestře, že když sní tři talíře mlíkový polívky, vyroste a bude z ní voják jako malovaný. Cheché, a ona tomu věřila...........tak ne, to vlastně bylo jinak: nenamluvil jsem to já sestře, naopak mě o tom přesvědčila babička. A dobře jí tak, za to lhaní byla moc pěkně odměněna, jsem pak šel ven se třema polívkama v sobě a mezi dveřma se chtěla ta třetí (nebo možná i druhá) přesvědčit na vlastní oka, jak pěkně má babička vymalované zápraží. A povedlo se jí to. No a takhle to šlo dál, jednou se mi podařil majstrštyk, když jsem spolužákovi namluvil, že včera bylo pěkné haló v Praze, jak tam lupič vyloupil banku a nevěda jak prchnout, vletěl do první tramvaje, nechal vystoupit lidi i řidiče a unesl jí. Policajti byli bezradní, proti mnohatunovému železnému kolosu jejich zábrany nemají šanci a lehnout si na koleje za ten plat nikdo nepůjde. Dokonce nebyl úspěšný ani pokus o prostřílení pneumatik. Takže se Prahou řítil gangstér v tomhle (pro únos) nezvyklém dopravním prostředku a nikdo nevěděl co s tím. Až jedna chytrá policajtská hlava přišla na výborný nápad, vhodným nastavením výhybek vehnali tramvaj na kulaťák. Tam pak tramvaj kroužila dokola do doby, než jí došla šťáva a lupiči nezbylo než se vzdát. (18.01.2014)