Prodloužený víkend

Už se mi to stalo. Vypnula jsem do té doby nudný film s 50 neodpustitelnými chybami, celkově zralý na odpad, před poslední třetinou. Dnes jsem s donucením dokoukala, přece jen zvědavost jak to skončí, spíš jak bude vypadat od počátku jasný závěr, zvítězila. Takže z odpadu je díky poslední půlhodince pěkná dvoječka jak ve škole. Když bych šla do hloubky kdo byl hlavní viník, dá se pominout frustrovaná vyprahlá maminka i odsouzenec z nešťastné náhody, čímž to břímě padlo na 13letého hormony zmítaného syna. Nejde o první holku, našeptávačku, o pocit druhých houslí, ale o totální nepochopení potřeb svého rodiče, tady matky. To je strašně sobecké, ale naprosto běžné, bohužel. Nechtěla bych nést na svých bedrech 25 let tíži svého ukvapeného nerozvážného rozhodnutí, které prakticky zničilo nejlepší léta života jeho už tak dost zničené a utrápené matce. (21.04.2014)

Když se scénář postaví na broskvovém dortu, vdechne se mu feeling klasik z let sedmdesátých (např. Sugarland Express), pozdních osmdesátých (např. Stand by Me), respektive raných devadesátých (A Perfect World) a vpustí se to do světa v roce 2014, lidi to buď nepochopí, nebo nikdy neviděli žádný drama z oněch dob (tim narážim hlavně na dementy z řad amerických kritiků). (13.05.2014)

Netreba páliť Madisonské mosty v Dokonalom svete. Je to predsa taký pekný príbeh, až to musím myslieť ako eufemizmus. Netušil som, že budem mať potrebu porovnávať a teda aj povedať, že Jason Reitman nie je Eastwood. Ale je to tak a preto som sklamaný. Skôr síce pre veľké očakávania, ale je to moja chyba? Režisér svojou predošlou tvorbou jednoducho už nasadil latku vysoko a teraz sa môže nechať prikryť do deky políciou z amerického predmestia, keď mu dajú čítať kritiky na túto limonádu. Prípadne sa z nej dá ešte urobiť merchandising a zarobiť dostatočne veľa, aby sa pokryli náklady za predané svedomie. No nič, nebudem viac negatívny a začnem dúfať, že sa vo svojich ďalších filmoch opäť vráti k žánru dramédia, ktorý mu išiel podstatne lepšie. (19.04.2014)

Labor Day je príbehom o vášni a to životom sklamanej Adele a väzenského utečenca Franka. Režisér atakuje divákove emócie, aby participoval na príbehu a súcitil s postavami. Podstatná časť deja sa odohráva v pomerne uzavretom priestore a krátkom čase. Prevažujú priestory domu, kde si postavy za jeden predĺžený víkend vytvoria silné väzby a odrazu ich životy naberajú nový smer. Komplikované charaktery a ich traumatické zážitky z minulosti presahujúce do súčasnosti, mohli byť silnou základňou na vytvorenie dusnej drámy, čo sa v skutku darí. Predĺžený víkend obsiahol kvality, na ktoré nie sme u tohto mladého autora zvyknutí a tak sme tu svedkami predovšetkým výborných dialógov a sympaticky bizarných hlavných hrdinov. Predĺžený víkend naozaj obsahuje atmosférické a malebné obrazy, ktorým sa divák obľubujúci romantické príbehy ochotne odovzdá. (26.05.2019)

Mám obavy, že uprchlí vězni začnou být dost v kurzu a vězeňská služba bude mít napilno se zřizováním kroužků vaření, pečení a dalších domácích prací, protože klientela přestane vidět budoucnost v obligátních výučních listech a maturitních zkouškách... Těžko komentovat, aniž bych nechtěně spojlerovala, ale mám na srdci něco, co musí bezpodmínečně ven - třeba jak je smutné, že od některých otců se za čas dětství nenaučíme vůbec nic (a to ještě můžeme být kolikrát rádi) a na náhodném setkání s cizím člověkem můžeme postavit celý svůj život - a pak si kladu otázky, proč musí lidé do všeho strkat rypáky a proč ti hloupí, sobečtí frackové, co se jim říká děti, nemohou zůstat ani chvíli bez dozoru?! Labor Day mně uspokojivé odpovědi nenabídl, ani nemohl, zato si ukradl celou mou pozornost a držel mě ve stavu lezavé úzkosti, ale zároveň připouštěl stejný podíl naděje... Citový přelud loňského roku. P.S. Musím si napsat Brolinovi o recept. (21.04.2014)