Hamburger Hill

Ne příliš přesvědčivý film o válce ve Vietnamu, který se může "pochlubit" zmatenou režií (neustálé a křečovité přepínání mezi válečnými scénami a dialogy), podprůměrnou technickou stránkou (u rozstřelené hlavy jsem vybuchl smíchy, jak to bylo nepovedené), příšernou hudbou (místy už to působilo jako parodie) a jedním černošským uplakánkem, který si pořád stěžuje, jak ho, chudáčka, ti bílí parchanti poslali válčit. (12.07.2013)

Větší část filmu lezou zablácení vojáci do kopce, střílejí a je po nich stříleno. Něco se ale nepovedlo, protože to na mě neudělalo žádný dojem, nudilo to. Víc na mě zapůsobilo několik zmínek v tom smyslu, že za tuhle smrtelně nebezpečnou dřinu jsou řadoví vojáci doma v nenávisti a opovržení. Odmítat vietnamskou válku je legitimní názor, ale plivat na tyhle kluky, to opravdu nebylo fér. (26.08.2015)

Velmi nevyrovnaný film. Hamburger Hill z počátku nabízí hrozně málo. Děj se rozjíždí velmi pomalu a přes pochopitelné "setkání" s hlavními hrdiny čeká divák na válku opravdu dlouho. Vše je však vynahrazeno v posledních 30ceti minutách filmu, kdy Irvin představí svou vizi války a sekunduje mu konečně se rozjíždějící Phillip Glass (jeho účast byla překvapením, v první půli filmu jsem o něm nevěděl, ale ke konci to vynahrazoval, jak mohl...). Boj vojáků o kopec, krev, hrdinství, beznaděj, působivý a netradiční doprovod, to vše dělá z poslední půl hodiny úchvatný kousek, který nabízí velký kus atmosféry jedné "hloupé" války. Potěšila i kamera, která především ve scénách dobývání slavného kopce předvádí krásné plynulé jízdy podél hrdinu a zachycuje vše důležité. Krom toho scénář skrze dialogy některých postav nabízí velmi zajímavý pohled do atmosféry mezi vojáky a jejich vnitřní motivací (včetně jednoho z nejpůsobivějších "komentářů" doby ve filmech z vietnamu tuším z úst Stevena Webera). Právě díky hlubšímu pohledu do myslí vojáků a atmosféry jednotky dávám slabší 4*... PS: ten rasismus tam prostě musel být... (12.03.2010)

Zpracování za jedna, ačkoli Četě líže paty jen místy. Emocionálně vás tolik nerozstřílí, nicméně nálož pravé vietnamské depky, kejdy a drámy dostanete. Bitva o cesty a kopce se rozjíždí zvolna, postavy mají čas se představit a pronést několik svých úderných hlášek (víš kdo to je? ..a jak bych ho asi tak měl identifikovat, když mu chybí hlava? Říkal sem ti, že si mají dávat známky do obou bot!) Ještě než se začnete se stoprvní škrábat do kopce, pokropí vás slušné dávky střeliva, rozprskne se nějaký ten napalm a zahyne pár chasníků, na které padne černý Petr. Finální bitva na kopci probíhá dostatečně dramaticky a za chvíli budete mít pocit, že by ti kluci z divize měli větší šanci vydrápat se desetkrát za sebou na boso ve vietnamkách na K2, než se prostřílet skrz ty malé, houževnaté zmrdy z tržnic. Kopec posypaný mrtvolama nakonec dobyt a vy si v návaznosti na závěrečný doslov můžete položit otázku, jestli už lidstvo dospělo do stadia, kdy všechny války bude považovat za šílenství. Pokud ve vás ten film alespoň na chvíli vzbudí pocit, že žehnáte chvíli, kdy se můžete smát, milovat, nebo jen prostě žít, na rozdíl od těch kluků, co na tom kopci a všude jinde ve válkách zůstali, pak splnil svůj účel. (28.07.2012)

Je to sice už hodně dlouho, co můj zrak spočinul na kopci přezdívaném po výrobku z mletého masa, ale pamatuju si, že na mě docela dost zapůsobil, nebyl umělecký ani přestylizovaný, zkrátka jen směs hlíny a krve. Osobně mám tenhle přístup radši než jakési umělecké výpovědi od lidí, kteří na vlastní kůži válku nezažili, i kdyby mezi ně patřil můj jinak oblíbený Kubrick. Výše než Olověná vesta a Apokalypsa, skoro jako Četa. (23.12.2008)