Když utichly trumpety

Takhle se má točit pro televizi. John Irvin, který stvořil nevyrovnaný, ale realistický Hamburger Hill, se vrací do válečného pole tentokrát druhé světové války. Co potřebuje voják, aby přežil? Nejen fyzicky, ale i psychicky? Válka se podle mě nedá v obrazech pochopit, pouze lze všechnu tu hrůzu přiblížit a doufat, že dokážete zprostředkovat, co nejvíce emocí a vrstev války. To se rozhodně filmu povedlo, protože od beznaděje, až po nenávist k těm, co rozhodují od stolu a kafíčka svých teplých kanceláří, film funguje a děsivě jednoduše upozorňuje na většinu důležitého, co každý o válce má znát (od cukru a biče až po její absurditu). Tady nikdo nepotřebuje slavné hvězdy ani obrovské peníze, tady se dá kafe a cíga a jde se na popravu... Jednoduše zprostředkovaná syrová realita války. (27.07.2010)

Snaha přežít za každou cenu válečné šílenství a hrdinství... To nejde moc dobře dohromady. Ale občas se stane, že se jedno neobejde bez druhého... Tak trochu jiný válečný film, ve kterém nejsou jen hrdinové, či zbabělci, ale obojí se střetává v jedno. Hlavní hrdina je kontroverzní postava, ale člověk ho prostě musí chápat. Škoda, že film místy působí lacině a závěrečná akce je dost zkratkovitá a hraná na efekt... (30.11.2009)

Další z válečných filmů, který z vysoka kašle na nějaké falešné zkreslování skutečnosti. Neskrývá zrůdnost války a její absurditu za hrdinnými činy a vlasteneckým cítěním; není žádná čest, ani hrdinství bojovat za svou vlast, je to jenom příšerná otrava a utrpení. Film Když utichly trumpety válku ukazuje v pravém světle, přesně tak, jaká SKUTEČNĚ byla. Nikdo se tu neobětuje za druhé. Nikdo není rád, že byl povýšen. Vojáci jdou do každého dalšího úkolu s nechutí a sebezapřením. Válečné akce, které ve skutečnosti nemají žádné strategické odůvodnění. Ze zakrvacených úst tu vojákům nepadají žádné válečno-propagandistické žvásty, ale slyšíte jen ironii, pekelný cynismus, a hlavně strach. Obrovský strach, kdy z vás udělají seržanta, ale vy víte, že se na tu funkci absolutně nehodíte. Kdy jste nováčkem v četě a při hlídce jste posláni dopředu, aby jste výpravu vedli. Najednou zjístite, že jste ostatní ztratili, a aby toho nebylo málo naproti vám jdou Němci. Kdy víte, že ve skutečnosti nejdete bojovat, ale jdete zemřít - dokážete si představit tu hrůzu, kterou při tom musíte pociťovat?! Tento film, více než kterýkoliv jiný, ukazuje, že spíše než zachránit svou zemi, šlo vojakům především o to zachránit si svůj vlastní život, a to někdy i za jakoukoliv cenu, ať si už tom myslíte, co chcete. Bohužel i ti kterým se to nakonec povedlo, si s sebou až do smrti ponesou následky... (14.07.2010)

"Ešte raz sa na mňa usmejete a vykopnem vám zuby." Kvalitná vojnová dráma, v ničom nezaostávajúca za svojimi kino bračekmi. Vie ponúknuť neošúchaný pohľad na vojnu a výprava je naozaj slušná. Zaujímavá práca s charaktermi a témou správnych rozhodnutí. Film o hľadaní hranice ľudskosti, ktorý v podstate nemá chyby ale ani sa nesnaží šokovať... (08.09.2009)

Režijní styl Johna Irvina mi moc nevyhovuje, přeci jen si myslím, že americké jednotky za 2.světové nebyly plné samých zbabělců a neschopných důstojníků. Film samotný je však udělaný slušně, bez servítků, bez salutování a řečnění, jen válka a každodenní boj o život. Snímek popisuje surový válečný mlýnek na maso v lesích na belgicko - německé hranici 1944. A speciálně příběh zbabělého a nedisciplovaného vojína, který se postupně stává poručíkem a velitelem čety. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=qGJ9l2gPWIo (29.08.2010)