Život Adèle

Klíčové slovo je tu časovost. Tři hodiny, a nespustíte oči z plátna, ale nebudete se většinou cítit příjemně, jen fascinovaně, a privilegovaně, že smíte cítit, jak noblesně a nenápadně snímek dokáže navodit až fyzické stavy (divákovi!), kdy je nám vnímání času nejvíce nepříjemné - jak v řádu vteřin, tak i celých let a desetiletí. *** Prožívání bolestivě natahovaného času (v poměru 1:1 budete místy opravdu počítat vteřiny, minuty, a ošívat se, z vlastní zkušenosti), drtivou většinou ve chvílích, kdy si postavy neuvědomují svoji trapnost, a divákovi-voyeurovi je trapno za ně, za to, že se dívá, jak hloupě vypadají (když spí s křivou, odulou, zarudlou tváří, když srkají špagety a mluví s plnou pusou v domácnosti, kde mezi sebou členové přestali dbát na kulturu) a, jak se nevhodně snaží, jak beznadějně usilují o něco, co jim nemůže přinést uspokojení (určitý vztah, určitá práce, pozice mezi umělci etc.) - o imaginární vybalancovanost mezi tím udržet si tvář a zároveň neudusit tu doutnající jiskérku vlastní osobnosti, živé touhy, zájmu, originality, při naprosté nechuti či neschopnosti si důsledně porozumět - o kompromis, kterého v životě právě nelze dosáhnout, poněvadž už první krok k němu je rezignací a pádem po příkré skluzavce do kontejneru s ostatními zaprodanými a zapomenutými dušemi, smířenými konzumenty, kteří vzdali svůj potenciál a za snesitelných podmínek čekají na konec... A čas na pozadí pořád odbíjí, nehlasně tiká, plyne, zatímco postavy se v sobě osudově a povrchně pletou a míjejí, a zatímco se na sobě navzájem snaží o to surověji a zoufaleji v námluvách, rozmíškách, bojích, milostných pokusech a společenských tenatech vydobýt své vlastní, ale názory druhých už k nerozeznání pokřivené sny a představy, a ono to nejde, nejde, nejde... a vy jste přítomni, každou vteřinou, a mimo jiné i znovuprožíváte vlastní osahávání světa, omyly, vlastní stud, boje i prohřešky, špatně upínané touhy a (ne)smiřování se se stavem věcí... a kamera nic neodpouští... každý fald, špek, zkřivená tvář, nevkusné oblečení, hloupá poznámka, plná ústa, trapno, trapno, a z filmu dojemné mrazení - protože jste zároveň, třeba i nechápavě, blažení, že to smíte cítit, že se smíte dívat, že se vás to dotýká... a zatímco oni všední, korumpují se, vy o ně krásníte svou citlivou, živou zpřítomnělostí, jihnete vděčností, že i jen dívat se, zblízka vidět a chápat, je krásné.... a tak oni svou trapností činí vás vědomými krásy, dodávají vám vědomí vlastní živosti, a možná ještě i životnosti... Jejich ještě pubertální nerozvážnost, od počátku už nasáklá citovým kalkulem a společenskou korupcí, a odsouzená k zoufání (ještě nikdy jsem neviděla na plátně tak zoufalé milování, když se po sobě ty dvě vrhají a chtějí se přesvědčit, že se chtějí, a lapají se a nutí do vášně, a potlačují cizost a rozpaky, protože ony se musejí osudově milovat, jinak co by byl život za bídnou bažinu, nepřehledný a jalový citový močál... a pár let jim to pak vydrží, ten omyl, ta past, do které se spolu vehnaly... )... *** A na druhou stranu - dějinnost. Ani se nenadějeme (ono opravdu, za dvě tři hodinky, kdo by se nadál), a to milostné pubertální klání těch trapných a zároveň dojemně krásných (co už je přece život, než krása nových a nových omylů na cestě za chimérou) pokusů s někým být a někým být se překlopí do hořké bilance, co všechno se z koho po letech nestalo... *** Adele je citlivě a rafinovaně vymodelovaná postava: je to průměrně ošklivá, průměrně sympatická, ne moc bystrá dívka bez obzorů, ale když už se na ni díváte, když už vám ji okolnosti postavily do života, není těžké si ji soucitně oblíbit, oblíbit si tu její psí oddanost, nešikovnost, tupost a o to větší ochotu, poctivost a pomalu rostoucí, leč o to důkladnější a nevykořenitelnější náklonnost vůči relativně nadanějším - Adele je na rozdíl od ostatních postav jediná k sobě poctivá (ale ne dost inteligentní, aby se chápala, natož aby se chápala v kontextu druhých), a když na konci snímku bilance ukáže, co se stalo se všemi těmi budoucími génii a umělci, ona odchází ze scény stejně jako na začátku filmu - nevkusně oblečená, obtloustlá, nepříliš přemýšlející, a sama, zmatená, pomýlená ve svých citech a upínáních, ale jediná nezaprodaná, jediná si neomlouvá žádný kompromis, nevzdává se své bolesti z nešťastné lásky, když už se jí nedovede zbavit - jenže právě, možná na to prostě jen není dost chytrá. To je další silný moment filmu, nikdo z něj nevychází černobíle, cítíte, že nejlepší životní čas právě minul v přípravách a pomýlenostech, a místo tušené velkoleposti přišla jen nutnost se nějak zajistit, a kdo to nedokáže, zůstane trčet jako v poli orvaný strom. *** Jak se ošklivé káčátko i přes polibek prince(zny) proměnilo v hloupou husičku a nekonformní princezna v úplně obyčejnou mamku v sice lesbické a umělecko-filosofické, ale jinak úplně obyčejné a trapné domácnosti. Sny? Pára nad hrncem, kterou rozptýlí čas... *** (31.12.2013) (méně) (více)