School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (410)
Jo, je to hezké, autentické, svým způsobem i vtipné, technicky dokonalé, ale zároveň tak moc prošlé a mimo dnešní dobu. Chápu, že starší generace, která na tom vyrůstala, to zbožňuje, ale porevolučním lidem už to vlastně nemůže nabídnout vůbec nic kromě té nostalgie. Objektivně tomu není co vytknout, subjektivně je to o ničem. 75% ()
Na filmu je dost vidět, že vychází z divadelní adaptační hry E. F. Buriana (včetně hereček jeho divadla Marie Burešové a Loly Skrbkové, v následující Cestě do hlubin se pak uplatnili Vnouček a Hrušínský), který měl film původně točit. Avantgardní postupy inspirované nejen z Mejercholda a Brechta Frič dosti (jak bylo jeho zvykem) uhladil, přesto něco z křiklavého odrazu českého dobového školství ve filmu zůstalo. Je pak paradoxem, že tento útok na prvorepublikovou pedagogiku (za což byl autor knižní předlohy J. Žák popotahován) je brán mainstreamovým publikem jako jakási nostalgie stojící v jedné lajně s červenou knihovnou. To ani náhodou! ()
Klasická veselohra ze studentského života, přesně takové to bylo až do roku 1952. To jsem už maturovala- jako poslední prvorepublikoví studenti. Pak se to změnilo. Změnili se i profesoři a začaly komunistické pitomé JEDENÁCTILETKY. To na některých školách bylo více politiky než odborných předmětů, zrušili cizí jazyky (nahradila je ruština), zmizela latina a řečtina, zmizeli typičtí profesoři jak je znáte z tohoto filmu a zmizel volný a svobodný studentský život. Vím to, moje dvě sestřenice už maturovaly v letech 1958 a 1960 a jejich všeobecné znalosti..... škoda mluvit ! Je to však úžasný film a jsem ráda, že jej mám ve své filmotéce. ()
"Nechceš jít večer do biografu ?? Jestli jsi dutej, já to za tebe vemu.." - "A co dávají ??" - "Ve Víru vášní.." - "Ale kdepak, to mě nebaví !!" - "Co blázníš, člověče ?? Máme to zakázaný !!" - "Vážně ?? Tak to já bych šel.. A víš určitě, že to máme zakázaný ?? Abychom se nezbodli !!" - "Samo, litr !!" - "Tak pojď !! Jdeme na ty vášně ve víru.." ;) ()
U tohohle filmu se směju vždycky, nehledě na to, jak často ho během roku vidím. Zřejmě jedna z nejlepší školních komedií a komedií vůbec, hlavně díky hromadě výborných herců (Pešek, Filipovský, Pištěk, Šlégl, Marvan, Kreuzmann, Smolík...) na které je při jejich zápolení mezi lavicemi radost pohledět. Tentokrát se omlouvám, že se nevyhnu hláškování... "Ich habe gesagt" "Slávisti jsou saláti!" "Básník na starý kolena vzývá u jezera." "Nedbalý, líný, neprospívá." "Zove se tříďas, tříďák, klasař, poklasnej, táta, tatouš, otěcko, atěc, pěstoun, ujec, pan starosta, otčím, krkavčí otec." ()
Galerie (5)
Photo © UFA
Zajímavosti (29)
- Práva na filmovú adaptáciu, ktorej základom mala byť javisková verzia námetu, zakúpila spoločnosť Ufa potom, čo sa pre látku údajne osobne nadchol riaditeľ pražskej filiálky Ufy Antonín Procházka nielen pre veľký úspech divadelnej hry, ale aj, preto, že sa „váľal smiechom u Žiakových fejtónov“. Prvá verzia scenára filmu Škola základ života teda vznikla až ako štvrtá fáza spracovania. (Raccoon.city)
- Jméno Čuřil (Ladislav Pešek), které tvůrci vybrali a jenž koresponduje s charakterem postavy, je odvozeno z „čuřit“, což znamená: hýřit, flámovat, utrácet. (sator)
- Autor původního námětu Jaroslav Žák byl dlouholetým středoškolským profesorem v Praze, Dvoře Králové, Jaroměři a v Liptovském Mikuláši na Slovensku. (Duoscop)
Reklama