School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (411)
Na filmu je dost vidět, že vychází z divadelní adaptační hry E. F. Buriana (včetně hereček jeho divadla Marie Burešové a Loly Skrbkové, v následující Cestě do hlubin se pak uplatnili Vnouček a Hrušínský), který měl film původně točit. Avantgardní postupy inspirované nejen z Mejercholda a Brechta Frič dosti (jak bylo jeho zvykem) uhladil, přesto něco z křiklavého odrazu českého dobového školství ve filmu zůstalo. Je pak paradoxem, že tento útok na prvorepublikovou pedagogiku (za což byl autor knižní předlohy J. Žák popotahován) je brán mainstreamovým publikem jako jakási nostalgie stojící v jedné lajně s červenou knihovnou. To ani náhodou! ()
U tohohle filmu se směju vždycky, nehledě na to, jak často ho během roku vidím. Zřejmě jedna z nejlepší školních komedií a komedií vůbec, hlavně díky hromadě výborných herců (Pešek, Filipovský, Pištěk, Šlégl, Marvan, Kreuzmann, Smolík...) na které je při jejich zápolení mezi lavicemi radost pohledět. Tentokrát se omlouvám, že se nevyhnu hláškování... "Ich habe gesagt" "Slávisti jsou saláti!" "Básník na starý kolena vzývá u jezera." "Nedbalý, líný, neprospívá." "Zove se tříďas, tříďák, klasař, poklasnej, táta, tatouš, otěcko, atěc, pěstoun, ujec, pan starosta, otčím, krkavčí otec." ()
Společně s filmem cesta do hlubin študákovy duše další nesmrtelná klasika ze školních lavic určená spíše pro starší generaci. Milý humor, klasiká sestava hereckých legend - todle prostě člověka vždy potěší vidět. První zmíněný film je podle mě přecijen lepším snímkem...8/10. ()
Nesmrtelná klasika z dětských časů mých dědů a babiček. Vztahy žáků a učitelů, studentská léta. Jeden z pilířů lidského života v dobách jeho mladého rozpuku. Název filmu je i životní pravdou, co platí již od dob Marie Terezie. Okamžiky, na které člověk celý život nostalgicky vzpomíná, na křižovatky cest, co ho vedly do světa dospělosti. Na velké momenty světa školních lavic a posledních zvonění. Rok co rok je škola továrnou lidských kolektivů, nových výzev a pohnutých osudů. Dnes stejně jako tenkrát. ()
Zparodovaní předavatelé velkých myšlenek poznáníchtivým studentům rafinovaně pátrájí po autorovi jejich tištěného zesměšnění a přitom se pokoušejí oddálit vlastní infarkt při zjištění, kolik si toho žáci z jejich hodin odnesli. Z mého oblíbence Čuřila nikdy nebude geniální matematik ani filosof, ale němčinář je to báječný - http://www.youtube.com/watch?v=csMj7qHhqQU. ()
Galerie (5)
Photo © UFA
Zajímavosti (29)
- Dejepisár Mykyska(Karel Postranecký) sa pýta študenta Krákoru (Vladimír Salač), čo vie o Jánovi Luxemburskom. Ten odpovedá aj, že Ján Luxemburský bol posledný Přemyslovec po preslici a na bojisku si vypichol oko. Posledný Přemyslovec bol, ale Václav III. a Ján Luxemburský neprišiel o oko na bojisku, ale na rytierskom turnaji. (Raccoon.city)
- V roku 1939 na akcii Cena ministra priemyslu, obchodu a živností v Prahe, dostal režisér Martin Frič Svätováclavskú čestnú filmovú cenu za réžiu. Udelená ministrom Vlastimilom Šádkom na návrh odbornej poroty v peňažitej výške 5 000 korún spolu s filmami Kristian a Škola základ života. (Raccoon.city)
- Exteriéry školy byly natočeny v ulici U Měšťanských škol v Praze Kobylisích. (xisp)
Reklama