Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)

(více)

Recenze (411)

L_O_U_S 

všechny recenze uživatele

Oba filmy podle Žáka se mi líbí zhruba stejně, ale tento obsahuje více vtipných hlášek, o které se starají především výtečníci Holous, Benetka a Čuřil. Kdyby někdo z tehdejšího profesorského sboru zavítal na dnešní gymnázium, tak by se asi nestačil divit, jak se vztahy na školách za tu dobu dokázaly proměnit. "Hanba šerifovi!" ... "Slávisti jsou saláti!" (33.) ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Kto by to bol vtedy povedal, že aj po sedemdesiatich rokoch bude mať myšlienka, nápady a hlášky také nadčasové znenie a ich zmysel platí prakticky dodnes. A na tú dobu bola prakticky aj dosť odvážna. Ale jednoduchosť a prirodzenosť predčila všetky možné zápletky. A Frič bol fenomén. Však kto kedy dokázal točiť permanentne tri-štyri filmy ročne? 85%. ()

Reklama

Rocky62 

všechny recenze uživatele

Omluvte prosím můj chorý smysl pro humor, ale já se až zas tak moc nebavil. Co se týče originality a vtipnosti tak o trochu horší, než Cesta do hlubin študákovy duše. Nemohu si pomoci, ale jak v takovýchto filmech nehraje český král komiků Vlasta Burian, ztrácí pro mě film ten správný komediální náboj, bohužel. ()

Tommassi3 

všechny recenze uživatele

"Nechceš jít večer do biografu ?? Jestli jsi dutej, já to za tebe vemu.." - "A co dávají ??" - "Ve Víru vášní.." - "Ale kdepak, to mě nebaví !!" - "Co blázníš, člověče ?? Máme to zakázaný !!" - "Vážně ?? Tak to já bych šel.. A víš určitě, že to máme zakázaný ?? Abychom se nezbodli !!" - "Samo, litr !!" - "Tak pojď !! Jdeme na ty vášně ve víru.." ;) ()

petaspur 

všechny recenze uživatele

Zparodovaní předavatelé velkých myšlenek poznáníchtivým studentům rafinovaně pátrájí po autorovi jejich tištěného zesměšnění a přitom se pokoušejí oddálit vlastní infarkt při zjištění, kolik si toho žáci z jejich hodin odnesli. Z mého oblíbence Čuřila nikdy nebude geniální matematik ani filosof, ale němčinář je to báječný - http://www.youtube.com/watch?v=csMj7qHhqQU. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (29)

  • Prvá verzia scenára Václava Wassermana z mája 1938 vypustila z pôvodného Žákovho všade prítomný študentský slang a musel byť nahradený úplne spisovnou češtinou. Základ konfliktu medzi učiteľmi a študentmi pripomínal triedny boj, nie boj generačný. Úvodný titulok pôvodne znel: „Střední škola viděna očima studenta je kolbiště, kde utlačovaný lid studentský vede nesmiřitelný boj proti panující kastě kantorů". Scenár bol viac o sociálnej nerovnosti v škole. Dokonca medzi učiteľmi Bartošom (Ladislav Boháč) a Lachoutovou (Marie Burešová) mal byť milenecký vzťah, ktorý mal nakoniec skončiť samovraždou učiteľky Lachoutovej. Wassermanova prvá verzia scenára tak vrhá Žákov komediálny námet do žánrovo alternatívnej polohy sociálnej drámy s tragickými prvkami a zaoberá sa témou sociálnej nerovnosti. Ako sa Žák k prvej verzii vyjadril: "Bude-li film proveden podle tohoto scenaria, nabudou diváci dojmu, že naše střední školství je v rukou charakterových mizerů, kteří patří do blázince a nikoli do školy.“ Ale pri schvaľovaní nastal problém, pretože scenár dostal zamietavý posudok. Zamietavý posudok scenára spôsobil pochybnosti pri schvaľovaní výrobného programu, čo malo za následok nepriznanie štátnej pomoci na výrobu filmu v hodnote 70 000 Kčs. (Raccoon.city)
  • Fejtóny Jaroslava Žáka, ktoré vychádzali pre nedeľné vydanie Českého slova, boli už roku 1937 vydané knižne pod názvom "Študáci a kantoři – přírodopisná studie" nakladateľstvom Alois Srdce. Ešte v rovnakom roku a zároveň už po desiatich vydaniach knihy boli "Študáci a kantori" Žákom prevedení do podoby divadelného libreta pod názvom "Škola základ života", ktoré naštudovalo divadlo E. F. Buriana. Inscenácia v Burianovom divadle dosiahla 170 repríz, čo viedlo k šíreniu hry na scény ďalších miest. Zaujímavé je, že v Plzni, Ostrave a v Brne mala hra taký ohlas, že cenzúra zakázala stredoškolskej mládeži prístup na predstavenie. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama