Derek

Ani ne tak zábavné, jak jsme zvyklí u Gervaise a jeho fiktivních dokumentů, ale hlavně dojímavé. Kdy se Ricky přeladil na tuhle vlnu? Těžko říct, ale funguje to! Žádný náznak sentimentu. Opět skvěle zahrané a napsané. Jen škoda, že tato série už tolik nedbá na ala dokumentární styl, což sice může v některých momentech pomoct, ale v celku si myslím, že to spíš zhazuje uvěřitelnost celého seriálu. (27.04.2014)

1. série - ***** (100%) Ricky Gervais překračuje svůj stín drze originálního a setsakramentsky vtipného komika a představuje se jako skutečně koncepční tvůrce, který se netopí ani v dramatické rovině. Použil stejnou pseudodokumentární formu jako u Officu a jeho nové dítko, autistický dobrák, Derek, patří do skupiny hrdinů, skrze které díky jejich nevinnosti a dobráctví promlouvají životní moudra s všeříkající přímočarostí. Derekovy osudy v prostředí domova důchodců dojmou a rozesmějí ve stejný okamžik, přičemž obě roviny jsou udržovány v dokonalé rovnováze díky pestré plejádě postav, kdy každá si za prvních šest dílů získá svého diváka. Starostlivá Hannah, udržbář roku Dougie, prasák Kev, nebo v neposlední řadě sám Derek, stačí si vybrat. Já se nadchl pro všechny, protože Ricky napsal, zahrál a zrežíroval s tak vysokým life indexem, že dojetí pod návalem slz se stejně jako já nevyhnete, ale hlavně ucítíte, že ta vaše pumpa pořád pulsuje správným směrem. (29.01.2014)

Vždy jsem si myslela, že Gervaisův humor, jakkoliv nekorektní, brutální a za hranou, je zároveň velmi vnímavý k nespravedlnostem vůči slabým. Tenhle seriál mi potvrdil jeho až bolestnou citlivost a dokonce sentimentálnost. ____ Oproti tomu, co se považuje za úspěch: krása, mládí, sláva, dravost a peníze staví Gervais své příběhy na lidech, kteří jsou staří, nemocní, zmatení, chudí, ubozí a zapomenutí. A díky tomu si dělá srandu právě z toho, po čem většina lidí prahne. Dává tomu naprosto malicherný rozměr ve srovnání s tím, když je někdo laskavý, starostlivý a obklopený přáteli. _____Tenhle seriál nikoho nesoudí. Vždyť hlavními hrdiny jsou naprostí ztroskotanci, přesto ale i ten nejodpudivější z nich nakonec ukáže, že je v něm víc, než jen přisprostlé řeči, hnusné chování a zcela zbytečný život. Jen neměl sílu na něco lepšího. ______I když mi vadilo Gervaisovo pojetí autistického retarda, protože mi přišlo přehnané, tak si zároveň myslím, že ho tak hrál schválně. Jako člověka, který vadí a odpuzuje svou odlišností, jako něco, co chceme odsunout do ústavu, abychom nemuseli reagovat na chování, které vyvádí z míry. Zároveň se tím ale zbavujeme vlastní lidskosti a vzácné možnosti vidět svět dokořán otevřenýma očima. Vždyť i třetí z trojlístku hlavních přátel vypadá záměrně tak, že si divák při prvním pohledu na něj řekne: tohle je slizký ňouma. A s touhle škatulkou se spokojí a v běžném životě by se už dál o tohohle chlapíka s legrační pleší nestaral. A jak se ukáže: to je obrovská chyba zaviněná jen oslepujícím pocitem nadřazenosti a stupiditou povrchnosti._____ Derek nikoho z nich nehodnotí, nikdy je neodsuzuje. Dává jim čas a bezvýhradné, i když někdy obtěžující, přátelství. Tahle investice se jeví jako ztracená, protože lidé, kterým se věnuje, už umírají nebo zahodili svůj život. I jejich vlastní rodiny se jich zbavují ("Dcera má dům s pěti ložnicemi, ale ani jednu, do které by dala vlastní mámu!") Takže co z takového přátelství může Derek mít? No, podívejte se. ____ Hořkosmutně a hluboce pravdivě to shrnuje plešatý údržbář, když do domova důchodců pošlou úřady dalšího člověka na veřejně prospěšné práce: "Oni je sem posílají za trest! A co jsem udělal já, když tu jsem už 10 let?" ___ Vtipná, dojímavá a občas cynicky brutální série o tom, co je a co není potřebné. /29. 9. 13./ (29.09.2013)

Pilot: Na pilot je to tak akorát, mě to rozhodně dost navnadilo a dalším dílům bych se nebránil. Překvapivě dost srandovní (takovým tím černým nebo až lehce zvráceným způsobem) a vtipné hlavně na začátku (Karl by nemusel nic říkat a chechtal bych se stejně i když by měl jen tu "paruku"), co mi snad jediné vadilo, byla ta ukrutně dlouhá zármutková sekvence. To bylo moc, chtělo to zkrátit, dívat se snad 3minuty herecky průměrně ztvárněné postavě autisty/postiženého (u mě totiž převládá pocit, že sleduju nikoliv Dereka, ale Rickyho - a on není nijak extra herec, nejvíc vidím Rickyho při akci s Karlovým Douglasem) do tváře, jak pláče, je prostě příliš. Zatím 60% (18.04.2012)

Kdo má nakoukaného Gervaise do mrtě, bude neustále bojovat s tím, aby se nezačal tlemit při jeho šklebech a bral jeho roli vážně. Když ten boj vyhraje, bude obdarován mimořádně lidskými (třebaže na sentimentální efekt strojenými) příběhy. A prostoru pro tlemení zbude i tak dost, hlavně při hláškách Karla Pilkingtona. 75% (09.04.2013)