Derek

1. série - ***** (100%) Ricky Gervais překračuje svůj stín drze originálního a setsakramentsky vtipného komika a představuje se jako skutečně koncepční tvůrce, který se netopí ani v dramatické rovině. Použil stejnou pseudodokumentární formu jako u Officu a jeho nové dítko, autistický dobrák, Derek, patří do skupiny hrdinů, skrze které díky jejich nevinnosti a dobráctví promlouvají životní moudra s všeříkající přímočarostí. Derekovy osudy v prostředí domova důchodců dojmou a rozesmějí ve stejný okamžik, přičemž obě roviny jsou udržovány v dokonalé rovnováze díky pestré plejádě postav, kdy každá si za prvních šest dílů získá svého diváka. Starostlivá Hannah, udržbář roku Dougie, prasák Kev, nebo v neposlední řadě sám Derek, stačí si vybrat. Já se nadchl pro všechny, protože Ricky napsal, zahrál a zrežíroval s tak vysokým life indexem, že dojetí pod návalem slz se stejně jako já nevyhnete, ale hlavně ucítíte, že ta vaše pumpa pořád pulsuje správným směrem. (29.01.2014)

Po první sérii naprostá spokojenost. Na to, na jak úzkém časovém úseku Derek pracuje (všechny díly dohromady vydají za jeden kratší celovečerní film), nabízí seriál neuvěřitelné množství humoru, emocí a veskrze zajímavých postav, které vám mohou být sympatické i protivné, ale v posledním, šestém díle vás stejně odzbrojí. Právě poslední epizoda je totiž dokonalým katalyzátorem předchozího chování a jednání postav a stává se tak jedním z nejemociálnějších seriálových finále, kterého jsem kdy byl svědkem. Kdo by to byl do Rickyho řekl. 1. série - 90%. (29.08.2014)

Tenhle seriál sledujte jenom, pokud se zrovna nacházíte ve šťastné etapě svého života. Pokud procházíte krizí identity, pochybujete nad smyslem života, umřel vám někdo blízký, jste po rozchodu nebo cokoliv na ten způsob, Derek vám vše nejspíš ještě prohloubí. Depka ještě účinnější, než Odpočívej v pokoji. Až tak, že jsem si musel dát po první sérii pauzu a na tu šťastnější etapu života si počkat :-). Druhá série už mi přišla více vtipnější, paradoxně přesto, že tam už prakticky není Karl Pilkington. (19.05.2016)

Ricky Gervais znovu šokuje. Je neskutečně sympatické, že když se vzdá své notoricky známé masky nekorektního provokatéra, objeví se pod ní človíček schopný vytvořit jednu z nejsentimentálnějších sérií vůbec. Svět v ní je sice dokonale černobílý a vyhrocený do absurdity, jenže takto zjednodušená vize funguje a těch sedm dílů první řady prostě musí chytit za srdce. A přestože je škoda odchodu Karla Pilkingtona, i toho že druhá série ani samotný závěr už nepřichází s ničím "navíc", Derek svojí zkratkou stále jednoznačně dokazuje, že #KindnessIsMagic. (25.05.2013)

Humor už Gervais očividně nepotřebuje, protože já se za těch šest a půl epizod párkrát pousmál, ale ne nad rámec běžného dramatu s občasným cynickým vtípkem, který spíš podtrhává celkově depresivní, nebo melancholickou náladu. Dereka jsem se hodně bál, protože doposud vždy, když Gervais přecházel od cynismu k pozitivním emocím, měl tendenci maličko kýčařit. Nakonec jsem ale mile překvapený, přestože se v podstatě splnily moje nejhorší obavy a Derek je primárně sladkobolné existenciální vyprávění o tom, že se k sobě prostě máme chovat hezky, a pak nám bude dobře. Nedůsledná pseudodokumentární stylizace zde ještě víc posouvá diváka do polohy bezcitného voyera (ostatně zde z pohodlí obýváků nahlížíme do nejdepresivnějšího možného prostředí v západním světě - do domova důchodců), což je rozhodně zajímavé. Tvrdý a přímý je Gervais stále stejně, což prospívá, přestože fanoušci předchozích britcomů mohou být zklamaní. Nejblíž to totiž má z Rickyho dosavadní tvorby k Cemetery Junction. (25.12.2013)