Derek

Znova niekde úplne inde ako by sa od Gervaisa, alebo obyčajného seriálu čakalo. Derek je vo svojej podstate veľmi smutný príbeh o stroskotancoch a starcoch, ktorý si udržiavajú pozitivizmus v tej najčistejšej podobe a ktorý sú vo svojom úzkom okruhu sebe navzájom veľmi dôležitý. Seriál je hlavne úsmevný a aj keď úmyselne hrá na city, hrá na nich v tej najčistejšej podobe. Od začiatku priznáva aký je to seriál. Nehrá sa na prekvapivé zvraty ani na umenie. Snaží sa ukázať ľudskosť a snaží sa to robiť ľudsky. To je asi najväčšia devíza seriálu. Plus konečne úloha pre Karla Pilkingtona, ukázať svetu, že má aj herecký talent, aj keď jeho postava nie je až tak odlišná od jeho skutočného prejavu. Ale keď sa to tak vezme, ktorá v Gervaisovom seriály je? Gervais sám vytvoril novú postavu, ktorá sa nedá nezapamätať. Jeho Derek je láskavý, mentálny postihnutý, ale v konečnom dôsledku neuveriteľný dobrák, ktorý vás chytí za srdce a ak ste si seriál užívali tak ako ja tak v poslednej epizóde príde aj na slzy. Pre mňa znova príjemné prekvapenie a úžasný zážitok. 1 séria -100%, Veľká škoda odchodu Karla Pilkingtona. Na druhú stranu je to znova prekvapenie, pretože jeden z najkontroverznejších komikov natočil ďalších 6 dieľov, aké pohladia dušu a sú manifestáciou ľudskosti a šťastia v nedobrých podmienkach spoločnosti. 2. séria 100%. Konečne po dlhom zháňaní pozretý aj finálny diel. Na Gervaisových dielach zbožňujem to, že ma vedia dojať a pobaviť. Derek je krásna postavička a zase raz mu pripravil Gervais krásne finále. (17.05.2013)

Pilot: Najnovšiemu projektu Rickyho Gervaisa sa dostalo najviac kritky ešte pred premiérou a to aj od jeho vlastných fanúšikov. Podľa trailerov sa totiž zdalo, že si kontroverzný Ricky bude uťahovať z postihnutých ľudí. Nestalo sa tak. Áno, Ricky síce hrá postavičku, ktorej sa bystrosti veľa nedostalo, no štýl, akým sa Derek uberá, nemá s uťahovaním si, či výsmechom nič spoločné. Ide o príbeh starobinca, kam chodia ľudia už len zomrieť a príbeh obyčajných ľudí, ľudí z najnižšej vrstvy, prostých ľudí, ľudí, ktorí sa ako jediní o týchto starčekov a starenky starajú. Toto miesto je ich svetom, ich domovom. Je v ňom miesto pre drámu, aj pre vtip, no nikdy nie pre cynizmus. Na tomto mieste je jednoducho najdôležitejšia "dobrota" (kindness) a každý náznak cynizmu, ktorý sa ukáže, dostane spravodlivo ranu do hlavy (čo je osviežujúce po Gervaisových The Extras a Life Is Too Short, ktoré zobrazovali uponáhľaný svet, kde sa každý hrnie hlava nehlava za slávou a úspechom). Z obsadenia sú dôležité najmä tri postavy. Kerry Godliman, ktorá je vo svojej roli Hannah, ktorá má ústav na starosti, minimálne tak sympatická, ako Dawn z The Office. Karl Pilkington (známy z An Idiot Abroad, alebo The Ricky Gervais Show), ktorý bol pre mňa najväčším prekvapením. Pre Karla totiž išlo v tomto prípade o herecký debut a vzhľadom k tomu, aký je Karlov "temperament", je až neskutočné, ako je jeho herectvo prirodzené. A nakoniec tu máme Rickyho. S ním jediným mám problém. Akokoľvek sa snažím, nedokážem mu postavu Dereka úplne uveriť. Aj keď ma dokázal v niektorých scénach strhnúť (ako na konci), sú tu momenty, kedy jednoducho nevidím Dereka, ale Rickyho, ktorý sa len veľmi snaží spomaleného dobráka hrať. Ale verím, že sa časom so svojou postavou zžije. Uvidíme, čo prinesú ďalšie diely. (13.04.2012)

Kdo má nakoukaného Gervaise do mrtě, bude neustále bojovat s tím, aby se nezačal tlemit při jeho šklebech a bral jeho roli vážně. Když ten boj vyhraje, bude obdarován mimořádně lidskými (třebaže na sentimentální efekt strojenými) příběhy. A prostoru pro tlemení zbude i tak dost, hlavně při hláškách Karla Pilkingtona. 75% (09.04.2013)

„Povím vám, proč tu jsem. Protože jsem jako spermie vyhrál závod k vajíčku. Proto tu jsem, o tom život je, takto to funguje. Jako spermie jsem vyhrál závod k vajíčku. A to byla poslední věc, kterou jsem vyhrál.“ Dereka doporučuju spíše těm, kteří už mají s Rickym nějakou tu seriálovou zkušenost (=jsou zvyklí na jeho humor), avšak i ti asi budou trochu zaskočeni. Derek je tragikomedií, avšak dost zvláštní. Gervais to risknul a divákům nachystal odvážný mix dojemných, vážných, a na druhé straně humorných a satirických scén, a to tak, že se téměř pořád pohybuje na tenké hranici (za níž číhá citové vydírání, přílišný sentiment a vulgární humor), a přitom ji (alespoň po většinou) nepřekračuje. Navíc si ke svému „doku-stylu“ (a pohledům do kamery) troufl přidat ještě jednu přísadu. Ricky zde moralizuje, resp. dává důraz na ty správné hodnoty (pozor, bez uvozovek!), avšak dělá to tak, že mu to (i když jistě ne každý) divák bere, a to kvůli specifickému prostředí, a z něho vyplývajícím postavám. Tady je na místě zmínit především titulního Dereka (Ricky byl v jeho roli neuvěřitelný!), cynického Dougieho a pak problematického Keva, někdy hodně vtipného (zničující přirovnání typu „Jako bezsrstý zívající krtek.“), jindy skoro vůbec. A právě poslední jmenovaný (a jeho zpověď) naznačí budoucí směr seriálu. Druhá řada totiž pokračuje výrazným trendem „zvážňování“ (což jistě leckoho odradí), ovšem člověk, který se „správně“ naladil už dřív (a nedělají mu tak problém scény podbarvené dojemnou hudbou), si ji může v klidu užít, navíc její závěr je dost dobře zvládnutý, což platí také o asi nejlepším Rickyho bonusovém dílu. Objektivně seriál na 5* nemá, ale za tu v pravdě průkopnickou odvahu poslední hvězdu přidám. „Ale i mimo školu se můžeš hodně naučit. Nikdy nejsi stará na to, aby ses něco naučila. Čteš?“ – „Ano.“ – „A co čteš?“ – „Twitter.“ (08.08.2015)

Dokonalý protipól Office. Zatímco David Brent byl skrytý parazit na společnosti, který udělá vše pro to, aby ho všichni hodnotili jako nejlepšího, Derekovi o nic takového nejde. Jako "parazit" může být vnímán jen z velmi povrchního pohledu (např. v první epizodě, když přijde státní úředník a zjišťuje kdo má co na práci), přitom jeho podstata je naprosto upřímná a přející. Zatímco v Office se postavy urážely, šmírovaly se, vyšetřovaly se atp., v Derekovi si všichni snaží vzájemně pomáhat. Není tu smích na úkor druhých. Oba seriály jsou tak jakýmisi protipóly, které poukazují na dualitu našeho světa. Ten lze vnímat cynicky jako konstantní boj o přežití, ale i skrz přátele a pomoc druhým. (02.09.2013)