Tears the World Can't See
Obsahy(1)
O třech kumpánech, okurčičkách a povedeném manželství... Klasickou Čechovovu komediální miniaturu Slzy, které svět nevidí natočil v roce 1962 pro pražské televizní studio režisér Martin Frič s Janem Werichem, Jiřinou Šejbalovou, Vlastimilem Brodským a Jiřím Sovákem a patří k opravdovým skvostům české televizní tvorby. Tři kamarádi z mokré čtvrti se vracejí z hospůdky řádně nachmeleni a rozhodnou se pokračovat ve flámování u jednoho z nich doma, protože on má hodnou ženušku, která to pochopí a pěkně je uhostí. Realita je však poněkud jiná... (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Slzy, které svět nevidí jsou lehkým ironickým a vzájemným škádlením nepřekonatelných standardů mužského a ženského rozdílného vnímání stavu manželského. Manželství je přísně rozděleno na soukromou a veřejnou část, intenzita, instinkty i motivace jsou unikátní pro každou z obou částí, oboustranné prolínání není jménem slušného a společensky přijatelného chování vhodné. Opojná radost ze života s tím drobnějším únikem z úzkosti reality sama sebe podpírá, z druhé strany se mračí ze spravedlivého spánku vyrušená hostitelka bez tolerance a pochopení k pozdním narušitelům poklidu noci. Slova ožívají emočně v soukromí, neboť na veřejnosti je lépe předhazovat fanfarónské přesvědčení. Mužským hrdinou skrytého manželského souboje je Fedor Akimič Rjebrotěsov (vynikající Jan Werich), podplukovník a ctihodný obyvatel toho malého ruského městečka. Opojení nocí, kdy se realita začíná tvářit tajuplně a chvilku se zdá, že také slibuje a pokouší. Zdatným protivníkem je Marie Petrovna (velmi dobrá Jiřina Šejbalová), spořádaná podplukovníkova manželka. Pozdní návštěva je zlobou, přesto veřejný zájem nakonec hlasuje pro kompromis. Herecké osazenstvo doplňuje ještě melancholicky smutný inspektor klášterní školy Ivan Ivanovič Dvojetočijev (dobrý Vlastimil Brodský) a vychloubačně unavený zástupce okresního hejtmana Pružina Pružinskij (příjemný Jiří Sovák). Slzy, které svět nevidí, Fričova televizní inscenace na povídku Antona Pavloviče Čechova, je sarkastickou rozverností toho napětí i přitažlivosti mužského a ženského světa. Rozkošné to hrátky slov a intimních pocitů! ()
To je ale lahůdka, přímo okurčička nasolená. Jen 20 minut stopáže, něco málo laciné výpravy. Zdálo by se, že pro velikána formátu M. Friče zanedbatelná záležitost. Ale co na této zanedbatelné ploše dokázal (za pomoci zářivého čtyřhvězdí českého herectva) vytvořit je neuveřitelné. Zvládnul by něco podobného nějaký dnešní tvůrce? ()
Roztomilá miniatura, která nese všechny rysy typické pro literární dílo A.P.Čechova -tedy jemnou ironii, se kterou rozkrývá vztahy a počínání svých hrdinů, velmi dobrou znalost prostředí - vzhledem ke své profesi se pohyboval v mnoha rodinách a ve všech společenských vrstvách, konečně pak lidskost - Čechov svým hrdinům rozumí a ví, že je nezmění. Snaží se na ně přes všechny nedostatky dívat i z té lepší stránky. Tahle povídka nemá dostatečně silnou pointu a tak bylo důležité herercké obsazení. Čtyři vynikající, typově přesně zvolení herci odvedli dobrou práci, takže vzniklo klasické komediální dílko, které se může stále vracet na televizní obrazovku. Celkový dojem 80 %. ()
Velmi pěkná a úspěšná televizní insenace původně podle povídky od Antona Pavloviče Čechova.V krásné hereckém obsazení s vynikajicími a vtipnými dialogy.Ruské městečko koncem minulého století.Aneb malá tragikomedie, která se odhrála mezi jednou ložnicí a jídelnou.Podnapilý podlukovník(Jan Werich) si v noci přivede domů dva velmi rozjařené kumpány(Dvojetočijevce a Pružinu Pružinského).Náhle probuzená žena(Jiřina Šejbalová) zdeptá kajicího se manžela,ale pak s úsměvem podá hostům občerstvení.Pro mě i po tolika letech od premiérového uvedení v české televizi ještě společně se snímkem Kočár nejsvětější svátosti stále fascinujicí komediální miniatura.To se musí vidět kdo neviděl neuvěří.Jeden z posledních Fričových snímků později se mu už bohužel nepodařilo natočit svébytnější filmové dílko. ()
"A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jejejeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." Excelentně zahraná Čechovova okurčičková věc s výborným Janem Werichem a neméně dobrou Jiřinou Šejbalovou. Pánové Sovák s Brodským samozřejmě také nezklamali. Obzvlášť jejich závěrečná óda na šťastné a idylické soužití Rebrotěsových se podařila. Tak tedy: Na šťastná manželství. ()
Reklama