Girls

Tak po zhlédnutí první série musím říct, že jsem hodně příjemně překvapená. Žádná další pitomost s přestárlýma modelkama v roli mladých holek, který předstíraj, že maj nějaký problémy. Lena Dunham je úžasně opravdová a svá herečka, která se nestydí za svůj vzhled, ačkoliv ho tu spousta lidí kritizuje. Myslím, že je to krok kupředu, protože jen skrze opravdové lidi (hlavně ženy) na obrazovkách je možné zase změnit aktuální hodně přísný ideál krásy, který je patrný z každého billboardu nebo reklamy. Kromě toho mi také sednul Lenin humor a musím jen obdivovat, co byla schopná ve svém věku vytvořit. Samozřejmě moje nadšení z tohoto seriálu pramení i z faktu, že jsem ve stejné věkové skupině jako hlavní postavy a řeším prakticky stejné problémy:) (05.02.2013)

V době supermoderních seriálů plných záhad, akce, šokujících zvratů, nebo alespoň dramat vyhrocených na ostří nože je potěšující, že všeumělka Lena Dunham (created by, written by, directed by, starring) přispěla svojí troškou do televizního mlýna seriálem, který jde docela jinou cestou, aneb o normálně nenormálním životě čtyřech twentysomething holek. Neurotická lajdácká baculatá Hannah má tendence neustále všechno analyzovat a vztahovat na sebe, britským přízvukem mluvící dobrodružná Jessa zase neřeší nic, dokud už opravdu nemusí, její plachá sestřenice Shoshanna je ještě ve dvaadvaceti pannou, a kráska party Marnie, jediná ve stabilním dlouholetém vztahu s milujícím partnerem, je k smrti znuděná. Všechny čtyři řeší sex (mimochodem velice sympatickým způsobem, a sice ukazují, že to není vždycky jenom dokonalý a strhující animální zážitek, ale často je to hodně ujetý, mnohdy všechno, jenom ne rajcovní, a sem tam je to taky pěkná otrava) a lásku, vztahy a práci, bydlení či nedostatek peněz, a sem tam deptí nad svými špeky nebo špatnými rozhodnutími. Tolikrát řečená podobnost se Sexem ve městě tam samozřejmě je, jenže zatímco SATC se věnoval především vztahům, nadneseně, a navíc z pohledu čtyřech profesně už úspěšných čtyřicátnic, u kterých spokojenost v partnerském životě byla to poslední, co chybělo ke štěstí, holky z Girls, kterým svítí na čelech obří nápis LOSER, ani ještě nevědí, kde by měli na cestě za svým štěstím začít. Asi jako když se po půl roce rozhodnete konečně uklidit tu hromadu hadrů, co se vám nastřádala v koutě pokoje, ale mezitím jste si nakoupili oblečení nové, a tak to jaksi není kam dát. Co začalo trochu nejistě, s postupem času přerůstá v nejpřesnější televizní zrcadlo mojí generace, a ač bych to během nějaké druhé série určitě netipoval, nakonec i velkou srdcovku. Děkujeme, Leno. 1. sezóna - 4*, 2. sezóna - 3*, 3. sezóna - 4*, 4. sezóna - 4*, 5. sezóna - 5* 6. sezóna - 5* (14.08.2013)

Pomalejší tempo tomuhle seriálu moc nesvědčí (jako tomu bylo třeba u Enlightened). Nevadí mi takovýhle typ seriálů, ale pokud se ani v 30 minutách nedokážu nad něčím pozastavit a říct "jo, tak kvůlli tomuhle to budu sledovat dál", je něco špatně a nemá cenu si namlouvat, že to třeba v druhém díle bude lepší. Tohle se prostě Leně Dunham moc nepovedlo, neoslnila mě ani jejím hereckým výkonem, ani tím tvůrčím, popř. režisérským. (23.04.2012)

“I give zero fucks about anything, yet I have a strong opinion on everything, even topics I'm not informed on.” Ono se na první dobrou nabízí napsat, že jde o Sex ve městě (protože komediální drama ze života čtveřice zástupkyň něžného pohlaví v New Yorku pod patronátem HBO) pro mladší generaci, ale to by nebylo k této samozvané generační výpovědi ani trochu férové a natož pak trefné. Ony ty dva seriály totiž už ani nemůžou být rozdílnější; stylem, humorem, cílovkou i zaměřením. Sex ve městě byl nechtěnou parodií sebe sama (a tedy vynikající guilty pleasure, ne že ne) o věkem sešlých „předstírejme, že jsme třicátnice“ a rozumem mdlých metropolitních kravkách v kramflecích a jejich sháňce po chlapech/hadrech/koktejlech a… A nic více. To neurotická Hannah aka Lena „tuze moc a někdy až ke své škodě wannabe Woody Allen s kozama“ Dunham má o své generaci privilegovaných bělošek "co nevědí co by", dospívání, hledání sebe sama, osamostatňování se, vztazích a o životě jako takovém rozhodně co říci a nebojí se to říci; hodně otevřeně, natvrdo, k věci, sebeironicky, sprostě a v roztodivných sexuálních polohách i praktikách. Otázka pouze je, zda to co říká (a hlavně jakým způsobem to říká; jedno zda skrze své alter ego či svá slova vkládá do úst jiným sympaticky životným postavám), je něco, co v první řadě chcete vůbec slyšet. A to je onen polarizující bod, protože z velké části je líbí/nelíbí závislé na tom, jak moc (ne)skousnete značně svébytný projev právě Leny Dunham. Buď vám nebetyčně poleze na nervy (a skrze ní i celý seriál, protože je za psacím strojem, za kamerou i před ní) či ne. A ani v jednom z těch případů se není moc co divit, ale když nic jiného, tak je to vděčný terč trefných skečů. | S1: 3/5 | S2: 3/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | S5: 4/5 | S6: 4/5 | (06.01.2015)

Velice vtipně vymyšlený koncept "přechytralé" mladé autorky, který svojí (v rámci prezentovaného sociálního statusu protagonistek) všedností dráždí (nejen) konzumenty běžných magazine-glimmer vztahovek. Řeší se podvratná témata jako nechuť k ekonomickému osamostatnění, lidé svým vzezřením nezapadající do konzumního estetického kánonu zde beze všech skurpulí provozují sex. Lena Dunham ví co chce a ačkoliv ještě není zcela autorsky vyzrálá, dokáže se zhostit úlohy - slovy své postavy "hlasu své generace" - poměrně přesvědčivě. Pokud Sex and the CIty s určitou licencí vezmeme jako rozpustilý deníček dnešní buržoazie (bez pejorativního nádechu), Girls jsou takový společenský střed, koketující s realitou dejme tomu "stříbrné" mládeže. Samozřejmě se seriál v rámci intencí formátu nezbavuje veškeré povrchnosti, ale nazvat ho plytkým by byla chyba: reflexe přeci nemůže být o mnoho vznosnější, než její předobraz. (16.03.2013)