Girls

Kdyby tohle dramaturgie ČT pustila v neděli místo inscenace, lidem popraskají hlavy jak balóny. Podivný seriál o vyjetých holkách neschopných udělat dobré rozhodnutí plný divností, divného sexu a hipsterských písniček. Pokud máte iPhone, chodíte do Starbucks a živoříte jak freelance marketing consultant, musíte tuhle zběsilost vidět. (30.03.2013)

Během asi patnácti dílů jsem viděl čtvero hlavních nehrdinek vystřídat desítky chlapů, aniž by projevily o jediného z nich opravdový zájem sahající dál než do ložnice a vygenerovat stovky neexistujících problémů, aniž by chtěly aspoň jeden z nich skutečně vyřešit. --- Tuhle mi kamarádka vyprávěla, jak se jí rozpadají vztahy. Hádejte, na co se dívala po večerech. (04.02.2017)

Hanna je tak nekoukatelnej formát, že ani moc nechápu, jak jsem dokázal dát dvě série během jednoho a půl týdne. Na druhou stranu Lena Dunham jako představitelka i jako autorka je neuvěřitelně kreativní a odvážná. Často zůstávám s ústy dokořán. Děje se tu spousta věcí, které nikdo vidět nechce. Ale pár postav včetně Alexe a Adama baví moc. Takhle si holky představujou drsný a zoufalý kluky..... (09.01.2014)

Liečba šokom. Len pre silne vnímavých jedincov so zmyslom pre sebareflexiu. Nádherne kruté, nekompromisne úprimné... Skvelým pozorovacím talentom a nikoho nešetriacim podaním reality mi Lena Dunham pripomenula tvorbu dua Gervais-Merchant. Prvá séria 100%. Absolútna fascinácia, svieži závan, ktorý znesie málokto. (20.05.2014)

Tento seriál určitě vybočuje z normy, je chytrý, má zajímavé postavy, které jsou plastické a mají vlastní vývojový oblouk. Hlavní problém je postava Hany Horváthové - autorčino alterego -, která chce být "hlasem této generace" (v anglické slovní hře k k tomu dodá "nebo alespoň jedním z hlasů", což ilustruje autorčin sebeuvědomělý ostrovtip; v druhé sérii Hana pronese větu “I’m planning to expose all my vulnerabilities to the entire internet"). Kritiky byla pro své sebezaujetí dokonce přirovnaná k Philipu Rothovi (Howard Megdal, The Coffin Factory). Seriálu tedy nejde jenom vykreslení obrazu ze života party mladých lidí, ale i o jakousi přímou osobní výpověď, která mně zatím není úplně jasná, nebo mi některé její části připadají trochu jalové. Jinak ale mladé autorce - které navíc nedělá problémy ukázat v každém díle své dnešním estetickým ideálům propagovaných módními časopisy nepříliš konformní tělo - samozřejmě fandím.___ Seriál je forma obzvlášť vhodná k reflektování aktuálních společenských témat či morálních otázek. Největší hity z produkce HBO jako The Sopranos řeší klinickou depresi, stav současné klinické psychiatrie, hédonizmus let boomu kapitalismu "flexibilní akumulace", napětí mezi stavem, v němž se člověk nachází a jeho ideály, samotu, izolovanot; Oz řeší otázky okolo justičního systému založeném na předpokladu common law o nestrannosti soudců, rasismus; Odpočívej v pokoji boj malých podniků v oligopolním prostředí, The Wire řeší problémy vyloučených komunit... Dunnhamová se takovýchto témat nutně taky dotýká (pracovní trh a uplatnění vysokoškoláků v stagnující ekonomice), ale je to pohled přece jenom povrchnější a subjektivnější než ve zmíněných seriálech. Možná že více staromodního sociálního realismu by Girls prospěl. (23.03.2013)