Kovář z Podlesí

Pohádce jsem se, vlastně kvůli hodnocení zde, úspěšně vyhýbala, ale dneska jsme na ni s dětmi náhodou narazili a je moc pěkná. Děti se dobře baví a mě zaujala, aniž bych tušila, že se jedná o tolik kritizovaného Kováře z Podlesí... Proti gustu ostatních diváků nemám nic, ale aby měla tato pohádka nižší hodnocení než uvřískané, hysterické slátaniny, které se na obrazovky kolem Vánoc často dostávají, to mě zaráží. Možná měli vysoká očekávání a možná by nebylo od věci pustit si ji s odstupem času... (01.12.2018)

V polistopadové éře mě divácky dokázalo ukojit pouze několik filmů pohádkového žánru. K těm obstojnějším počinům řadím koprodukční díla zkušeného Václava Vorlíčka jako Král sokolů, Kouzelný měšec, Pták ohnivák, a v podobném duchu také Smyczkovo Lotrado a Zubejda či Plívovou-Šimkovou (bohužel jenom) políbeného Zelenku a jeho Nesmrtelnou tetu. Produkce animovaného filmu, kdysi chlouba naší kinematografie, šla souvisle spolu s ustanoveným systémem tržní ekonomiky do kopru ne-li šípku – proto je paradoxní, že za jeden z nejúžasnějších pohádkových počinů od 90. let lze považovat film Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?, v závěsu pronásledovaný fimfárovskou sérií. Milým překvapením se také stal nedoceněný Modrý tygr, který po dlouhé době do hraného pohádkového filmu vrátil nápaditost a nevtíravý humor. Optikou antivkusu jednoznačně vítězí štramácká / tromácká Saxána a Lexikon kouzel stvrzující neblahé dopady Vorlíčkova pokročilého věku a smrtelnosti Jiřiny Bohdalové. Film Kovář z Podlesí nám však snad seslal anděl páně; (ne)pohádka, ve které je opravdu všechno tak trochu jinak, spoustu lidí „rozčaruje“ – zvláště ty dospělé –, protože zcela rezignuje na racionální pohled na svět a stejně tak vyprávěcí konvence běžného narativního filmu. Je to nepředvídatelné, fragmentární, bizarní, exhibiční, atrakční, nesouvislé, nevyrovnané, originální, úžasuchtivé, frapantní, praštěné, nelogické a vykazuje to nesmírnou dávku hravosti a fantazie spolu s řemeslným umem od ručních efektů až po CGI grafické zpracování. Moje dvoumetrová maličkost a ti dva malí špunti s otevřenými papulami vedle mě na premiéře filmu jsme se neskonale bavili. Jsem ukojen. (26.05.2013)

Podle zdejšího hodnocení pohádku nesuďte. Hodnocení jsem předem neviděl a jsem za to rád. Zdejší hodnotící si asi už příliš zvykli na český podprůměr, resp. hluboký podprůměr, v podání Trošky, apod., a tak jim tato velmi nápaditá, milá, chytrá, uvolněná a charismatická pohádka v podstatě celá unikla. Asi už si leckdo odvykl, že nemusí u každého momentu děje být pět vysvětlivek a ještě herec ukazující, co se vlastně děje. Asi už si divák zvykl, že průběh pohádky musí být rovnoměrně prokládán vtipy tupě přisprostlými, jinak zájem o děj upadá. Pak chceme jen pohádky prokládané akcí, honičkami, výbuchy, akcí, akcí, akcí ... a pak přijde takováhle milá pohádka dělaná s nápadem a citem pro detail, které sice párkrát trochu ujede ruka, ale na celek to nemá vliv, a my ani nepoznáme, že je vlastně úplně suprová, pro děti výchovná a krásná. 95% = 5/5 Na Vánoce si ji určitě pustím. (07.11.2016)

,,TAK CO? UŽ VĚŘÍŠ V POVÍDAČKY? UŽ VĚŘÍŠ V NĚCO, CO SE NEDÁ ZMĚŘIT A ZVÁŽIT, SPOČÍTAT A VYSVĚTLIT?.…“ /// Takový nic. Z pohledu dospělýho bych si troufl říct, že kokotina, ale dětská duše může bejt spokojená (mladej koukal a bral to s klidem). Mluvící postavičky veverky, křečka, kusu dřeva, lidí (a jó, ty vlastně mluvit maj…) a drak, kterej sice vypadá jako dinosaurus, ale smát se mu nebudete (jakože není k smíchu vole!). Bohužel (bohudík?) jsem dospělej, takže to pro mě byla neskutečná nuda! Jestli je tohle letošní vánoční pohádka, tak dobrovolně polykám kost. Na chíře (s otorinolaryngologem) bude tutově prdel (jako sranda…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu udělat parchantům radost (svejm, pro cizí bych se obětovávat nedoporučoval). /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.09.2013)

Tenhle film dospělého diváka zaručeně bavit nebude, fádní a velice nudný příběh, s ne moc dobře vytvořenou animací, herecké výkony také nějak zázračné nejsou. Zkrátka hoďka a půl zoufalosti. Jedna hvězdička je za mojí ratolest, která statečně vydržela až do konce s otevřenou pusu. Což já měl sice taktéž, ale díky poslechu ústřední melodie, což je renesanční variací na Living in the Past od Jethro Tull, pro českou pohádku se moc nehodící. (21.09.2013)