Tři barvy: Bílá

Druhá část volné trilogie Tři barvy. Inspirována bílou částí francouzské vlajky, rovností. Paříž. Rozvedli se. On to nechtěl. Ona ano, prý k němu již nic necítí. I když, kdo ví? Vzala mu vše a on skončil na ulici. Přesto ji dál beznadějně miloval. Po "menších" peripetiích se vrátil domů, do Polska. Podařilo se mu rychle zbohatnout. Vypracoval se. Rozhodl se jí pomstít. Vymyslel "lstivý" plán. Chtěl si s ní být roven... Láska prý překoná všechny nástrahy života. Ale co ta jejich, existuje mezi nimi ještě nějaké pouto? Má jejich "vztah" nějakou budoucnost? Naději? Některými označována za nejslabší část trilogie. Dovolím si nesouhlasit. Skvěle jsem se bavil a to mi v dané chvíli přišlo nejdůležitější. (06.01.2007)

Jak holič, ctitel a tvůrce ženské krásy, v sobě divoké zvíře našel. Mám moc rád závěrečnou metaforu s princeznou zavřenou v zámku. Bohužel Kieslowski se nespokojil s lidským love story a narouboval ho na Polsko. Komunismus - impotence, následný Klondajk - divoký a zvířecí sex (ale vždy platí Nezabiješ - scéna v metru), no a teď by měl být čas na rodinu, která vytváří harmonii mezi člověkem zvířetem (protože k dětem se dostáváme určitým způsobem) a posláním od boha. Kde je ale Polsko dnes... (15.06.2009)

Kieslowskiho série barev mě teda dost nezaujala. Nejdřív jsem viděl červenou a ta byla fakt hrozná. Nepochopil jsem jí a ani se nesnažil protože mě tak děsně nebavila. No a pak jsem šel do tohohle dílu s velkým sebezapřením, ale nakonec se mi to dost líbilo.Hlavní protagonista podal úžasnej výkon a jeho příběhy mě bavily. Ale kdybych se měl pustit vechny díly najednou tak asi nepřežiju. (11.02.2012)

Pohádka plná černého humoru. Pohádka o novém Polsku, Polsku "postsocialistickém" a tragikomedii Karolově. Polsku, kde si měli být všichni konečně rovni, kde si však každý chtěl být "rovnější". Egalité - druhé heslo francouzské revoluce, bílá druhá barva trikolóry. To vše je však spíše slupkou (i když neopominutelnou) příběhu. Vnitřek je opět vyplněn - jak jinak - neoslyšitelnou touhou po lásce. (06.08.2005)

Nejslabší článek Kieslowskeho trilogie. Oproti Červené a Modré se mě tento příběh příliš nedotknul, nemá ani tak sofistikovaný, symbolický a hluboký děj. Rovněž použití bílých prvků v záběrech bylo nepostačující a nebylo tak bijící do očí jako v případě Červené. To ovšem nic nemění na tom, že se jedná o velmi kvalitní film pojednávající o lásce, odkopnutí a pomstě právě prostřednictvím oné lásky. Rovněž je to film lehce si pohrávající s historickými souvislostmi, jejichž zpracování divák historie znalý jistě ocení. (10.02.2010)