Tři barvy: Bílá

Komedie ? Není veselá ani smutná, bílá - a dokonce ani černá. Zato je ÚNAVNÁ - a slabošská. Topí se v sebelítosti, všemožně se snaží vás obměkčit, doslova se na vás lepí a nelze se jí jen tak zbavit ... nepožaduje jen soucit a pochopení, ale především LÁSKU - a ta se obvykle vyžebrat nedá. Dobře: Chápu JEHO ... že ji nechtěl ztratit, ovšem daleko lépe chápu JI ... že ho nesnášela ... a s trochou přemáhání chápu i potřebu Krzysztofa Kieslowskiho natočit o NICH film. Ale tím jsem svoje možnosti (i sama sebe) zcela vyčerpala. Výstižný komentář: marvan ... P.S.: 1) To není o lásce - ani u jednoho z nich. TAKHLE láska nevypadá ... alespoň ne taková, která by za něco stála. Ale možná jste zažili nerovný vztah, v němž jste nechtěně hráli roli vzdáleně připomínající úlohu Karla nebo Dominique - tak už to víte; 2) V každém případě jsem vděčná nevyzpytatelnému osudu, že jsem "Bílou" viděla až jako poslední z trojice barev, tvořících jen velice volnou trilogii. Po aktuálním kulturním zážitku bych možná nikdy nedošla až k "Červené" - a to by byla jednoznačně škoda, neboť teprve JEJÍ křehká poetika mě během okamžiku dostala přesně tam, kde mě chtěla mít. (07.12.2012)

Bílá, není tak technicky propracovaná jako Modrá, to však neznamená, že je horší. Tento snímek je tako vý odlehčenější, mírně komický a cynický. Nejsinlnějším aspektem tohoto filmu je hlavní protagonista Zbigniew Zamachowski. Pro mě doposud bezejmenný herec, zde ztvárnil úžasnou postavu. Takový nepříliš sympatický ňouma který však časem získá sebevědomí a charisma, opravdu dobře zahráno. (17.12.2009)

Druhá časť z trilógie troch farieb, Biela, je u mňa o čosi slabšia. Nie, že by to bolo zlé, no priklonenie sa ku komédií mi v tak depresívnom námete úplne nesadlo, no inak som bol spokojný. Opäť nádherná, citlivá kamera, kvalitný scenár podaný realistickou formou (paktovanie z pozemkami a katastrom je naozaj obšírna téma), to všetko ma u Kieślowského dostáva, Snímka nepriamo nadväzuje na prvú časť a s novými postavami zachytáva posadnutosť láskou, nádejou pre lepší život a sociálne štruktúry v post-komunistickom Poľsku. (09.11.2018)

Druhá část volné trilogie Tři barvy. Inspirována bílou částí francouzské vlajky, rovností. Paříž. Rozvedli se. On to nechtěl. Ona ano, prý k němu již nic necítí. I když, kdo ví? Vzala mu vše a on skončil na ulici. Přesto ji dál beznadějně miloval. Po "menších" peripetiích se vrátil domů, do Polska. Podařilo se mu rychle zbohatnout. Vypracoval se. Rozhodl se jí pomstít. Vymyslel "lstivý" plán. Chtěl si s ní být roven... Láska prý překoná všechny nástrahy života. Ale co ta jejich, existuje mezi nimi ještě nějaké pouto? Má jejich "vztah" nějakou budoucnost? Naději? Některými označována za nejslabší část trilogie. Dovolím si nesouhlasit. Skvěle jsem se bavil a to mi v dané chvíli přišlo nejdůležitější. (06.01.2007)

Pri modrej som napísal, že sa teším na bielu. Zbytočne. Bielu považujem za najslabšiu časť trilógie. Klieslowského režijné majstrovstvo nemohlo preklenúť nedostatky scenára. Ani dobré herecké výkony nezachránili málo uveriteľný príbeh s málo uveriteľným prerodom hlavnej postavy. Keď zakomplexovaného, neúspešného holiča, ktorého aj holub oserie oblečiete do drahého kabáta a posadíte do Volva, ešte sa z neho nestane úspešný podnikateľ a prefíkaný pomstiteľ. Ako je zrejmé z napísaného, tri hviezdičky sú z milosti. (08.09.2014)