Tři barvy: Bílá

Tentokráte bílou (prostřední) částí francouzské vlajky inspirované druhé, taktéž prostřední, pokračování Kieslowského volné ,,barevné" trilogie Tři barvy. Alegorický význam bílé barvy ve francouzské zástavě je rovnost, tedy opět prostřední slovo hesla francouzské revoluce ,,Svoboda - rovnost - bratrství." Asociací s příběhem je vícero - hypotetická rovnost západu (Francie) a východu (Polska), rovnost mužského a ženského pohlaví, rovnost šancí... Bílá tu však symbolizuje i pomstu, smrt, orgasmus, chlad vychládajícího manželství... Symbolismus barev je zvláště pro polského režiséra příznačný - v křesťanství je bílá symbolem úřadů a poct (tedy zbohatnutí Karola a jeho podnikatelská éra), také ale pro půst a modlitbu, svědčící o čistotě a posvátnosti jeho citu... Je to také významový opak černé, symbolu hanebnosti a hříchu, tedy jednání, s kterým je Karol neustále v peripetiích příběhu konfrontován. Krzysztof Kieslowski tu koncipuje velké evropské podobenství na základě historické kulturní sounáležitosti polsko-francouzské... Velký film, místy však až příliš akademicky strohý a chladný...možná však, opět symbolicky, jako ona barva, jíž se honosí v názvu... (27.04.2007)

Poslední z trilogie, který jsem ještě neviděl, i když v pořadí vlastně druhý, aby byla dodržena návaznost. Kieślowski byl natolik jedinečným režisérem, že prostě nemohl zklamat ani tímhle filmem, který se místy tváří komicky, ale vždycky máte pocit, že zasáhne do živého. Výborné herecké výkony, ale ještě lepší scénář. (15.03.2016)

Kieslowskeho Karol pôsobí ako opozitný brat Herzogovho Strozseka. Herzogova postavička s podobne nevýraznou tvárou a posmutnelými očami sa pretĺká do čoraz väčšej psoty pri odcestovaní do cudziny, Kieslowskeho protagonista sa dokáže z bezútešne bielej, v ktorej začal blednúť vo Francúzsku, vo svojej rodnej zemi nečakane "vyfarbiť". Aspoň na povrch. ................ Kieslowski v bielej časti trilógie farieb opakuje všetky silné stránky étericky tiaživej Modrej (práca s farbou a jej symbolizmom, narábanie s detailami, hudbou, obrazom a scenárom, skvelé ovládanie emotívnosti) v (nielen vizuálne) stlmenej podobe menej subtílneho a bolestivo krehkého príbehu (Modrá bola skvelo kumulovaná vo veľmi komornom prostrední so sýtofarebným vizuálom hrajúcim sa s možnosťami obrazu a jeho symbiózy s hudbou). ................... Pre Bielu je príznačná menšia amorfnosť, pridanie trpkého humoru do dejovejšieho rozprávania a obšírnejší tematický rozsah, naďalej zahŕňajúcim základnú tému intenzívnej vnútornej bolesti vyvolanej láskou a stratou, melancholickej nostalgie a túžby odtrhnúť sa od vlastnej minulosti, ktorá je však nerealizovateľná. .......... Biela a Modrá sú dve varianty, dva príbehy s rovnakým princípom, vychádzajúcim zo základov, ktoré sú odlišné rozsahom , no naďalej príbuzné v princípoch ich spracovania a emocionálnej základni. (30.03.2014)

Tak vážně nevím - když pročítám ty vychvalující pozitivní komentáře, přiznám se, že můj zážitek z Bílé byl o poznání slabší, i když film nepochybně obsahuje řadu filmařsky brilantních scén. Kieslowski by zasloužil postavit pomník za své starší filmy, jako byl Krátký film o zabíjení, Krátký film o lásce nebo Dekalog, které mi přišly mnohem celistvější a funkčnější. V Kieslowského pozdní tvorbě 90. let z mého pohledu převládá foma nad obsahem. Mám jednoduše problém se scénářem, který řadu motivů i posatv řeší pohádkovým způsobem kde se vzaly, tu se vzaly. Nevadí mi, že Kieslowski o řadě svých hrdinů (např. o Mikolaji) prozrazuje jen minimum. To považuju za součást režisérovy hry s divákem. Vadí mi ale, že postavy procházejí těžko uvěřitelným vývojem. Karel, který na počátku příběhu je naprosto bezradný, slabošský a neschopný vyrovnat se se svým pařížským pobytem, se jakoby mávnutím kouzelného proutku mění ve všeho schopného manipulátora a úspěšného byznysmena, byť je pouhým vyučeným kadeřníkem. No a motiv pomsty své bývalé manželce, byť musel hlavního hrdinu stát obrovské úsilí a financí, je evidentně krkolomný, překombinovaný a nefunkční. Kieslowski si umí vybrat herce, umí je vést a některé jeho pohledy na polskou společnost počátku 90. let jsou opravdu půvabné, přes to všechno jsem z filmu jako celku hodně rozpačitý. Celkový dojem: 55 %. (31.01.2009)

Druhá časť z trilógie troch farieb, Biela, je u mňa o čosi slabšia. Nie, že by to bolo zlé, no priklonenie sa ku komédií mi v tak depresívnom námete úplne nesadlo, no inak som bol spokojný. Opäť nádherná, citlivá kamera, kvalitný scenár podaný realistickou formou (paktovanie z pozemkami a katastrom je naozaj obšírna téma), to všetko ma u Kieślowského dostáva, Snímka nepriamo nadväzuje na prvú časť a s novými postavami zachytáva posadnutosť láskou, nádejou pre lepší život a sociálne štruktúry v post-komunistickom Poľsku. (09.11.2018)