Tři barvy: Bílá

Bílá jako barva studu, odstupu a lhostejnosti, ustící nezřídka do nenávisti až chorobné, je námětem posledního díla volní trilogie skvělého polského režiséra. Novodobý hrabě Monte Cristo má tentokrát ryze slovanské kořeny a pochází určitě z naší doby. Potupen a ožebračen i raněn do kořene ve své hrdosti a osobnosti podřizuje svůj život po svém náhlém pádu doposud profesně úspěšného muže jedinému účelu - ničivé pomstě. Námět, který není prost detektivních prvků, využívá Kieslowski k rafinovanému stupňování děje a paralelně i k velmi věcným pohledům na tvář nejen francouzské metropole, ale především své vlasti a jinak nedostupné skutečné podoby právě počínající kapitalistické restaurace v Polsku. Úspěch hrdinova úsilí se pochopitelně vzápětí láme; čeho docílil tím, že ukojil své sebestřené ego? Zlom a stud jsou tedy ne odvrácenou, ale naopak lidsky blízkou podobou BÍLÉ. Barvou vlastně výstražnou, burcující. Burcující ve jménu všeho dobrého, co se v každém z nás skrývá. Kieslowski se se svou uměleckou tvorbou i svým pozemským životem rozloučil tím nejlepším možným způsobem. (23.05.2009)

S polskou kinematografiou mam zle skusenosti od Kieslowskeho filmu Krotki film o milosci a Krotki film o zabijaniu. Tuna ide o tretiu a poslednu cast Kieslowskeho farebnej trilogie, tentokrat sa film vola Trois Couleurs : Blanche. A kvalitativne ide o film asi tak na urovni prveho dielu : zenska menom Julie Delpy vykostila manzela od penazi, majetku a prace, a vysmarila ho na ulicu. Bez dokladov a bez penazi samozrejme. A moze sa rozbehnut film, pri sledovani ktoreho som sa dost nudil. Rezia je len priemerna, herecke vykony priemerne, dialogy priemerne. Ako som sa dozvedel, film je satirou na pomery v Polsku a vypovedou o medziach ludskej komunikacie. A este som sa dozvedel od miestnych ynteleguanov 4 a 5 hviezdickovych /a od pouzivatela menom Radek99/ , ze biela farba je symbolom rovnosti Vychodu so Zapadom, a nielen to! Ja tvrdim, ze biela je aj symbolom rovnosti Severu s Juhom, Severovychodu s Juhozapadom a Severozapadu s Juhovychodom. Potom biela je evidentne aj symbolom rovnosti Ruskej Federacie s Bangladesom, Cinskej Ludovej Republiky s Urundi - Burundi a USA s Burkinou Faso. Co to v reali znamena sice netusim, ale znie to kul a ynteleguansky na urovni, tak to necham tak. Vsetkemu chapat nemusim, to som sa uz davno naucil. Co som tym chcel povedat? Jaj, viem - tymto na polsku kinematografiu definitivne seriem, lebo stoji za ovno. A furt si myslim, ze polska kinematografia je pravom podcenovana a pravom na okraji diania nielen Europy, ale aj sveta /este raz vdaka za filmy Truffauta, Corbucciho, Stena, Bergmana, popripade Jeana Renoira/. 60 % (04.11.2014)

Druhá část trilogie Tři barvy, která působí po úvodním dramatickém díle velmi osvěživě a odlehčeně. Komediální stránka filmu se nese v typickém, nenásilném a milém Evropském stylu. Zbigniew Zamachowski je parádní a připomínal mi charakterový mix mezi Alanem Rickmanem, Samem Raimi a Romanem Polanski:) A Julie Delpy je nádherná. (25.11.2012)

"Život je svinstvo…" Tak v této časti barevné trilogie jsme se s Kieślowskim vážně moc nepotkali. Za mě určitě její nejslabší část (zvláště po přímo fascinujícím zážitku z modré). Nějak moc nevím, o čem to celé vlastně bylo. O rovnosti v dnešním nerovném světě, jak někteří uživatelé píší? No nevím, mě to celé hlavně přišlo (ze scénáristického hlediska) jako silně vykonstruovaný příběh. Už jen ta story o tom, jak někdo letí z Paříže do Polska v kufru, to měla být jako parodie? A celý ten příběh o outsiderovi, ze kterého se jak mávnutím kouzelného proutku stane úspěšný podnikatel a který získá zpět svou ztracenou sexuální výkonnost? Za mě pohádka, k čemuž je možná bílý/sněhobílí vizuál vcelku příhodný (ač zde není tak výrazný jako v předchozích filmem z trilogie), ale jinak? A celý ten závěr se zinscenováním vlastní fiktivní vraždy za účelem získání pozornosti bývalé manželky Dominique, to bylo co?  Neříkám, že jsem se vůbec nebavil a neužíval si Kieślowskeho režijní umění. Ale na víc než na tři hvězdičky to za mě dnes není. (06.09.2022)

Predposledný film Kieslowského sa nesie v nezvyčajnom duchu. na jednej strane máme typickú Poľskú člapkanicu a na druhej strane Parížsky Art realizmus. Medzi týmito dvoma prostrediami alebo lokáciami ako chcete panuje určitá rozdielnosť, ktorá sa odráža aj v charaktera hlavných postav Dominique a Karola. Hneď na začiatku je ale potrebné povedať že Zamachowski je strašný sympaťák, na jeho hereckom prejave vlastne stojí celý film a je radosť sledovať jeho prerod z obyčajného človeka , ktorému sa nič nedarí na NIEKOHO. Jeho pomsta je o to v závere sladšia pretože ako to už býva z lásky sú tie najväčšie zločiny a všetci určite vieme že ženy sú často kruté. Keď ale na konci plakal nejak som s ním súcitil. Takisto keď hovoril po francúzky nemohol som sa ubrániť pocitu určitého realizmu. Jedna fantastická scéna strieda druhú, a je tu aj určitá retrospektíva, ktorá odkazuje na Kieslowskéhi diela- babička s flašou - tri farby modrá a väzenie z krátky film o zabíjaní. (20.05.2008)