Já, Olga Hepnarová

Spoilery? Vše vyzrazuje v podstatě už obsah, takže pokud jste udělali stejnou chybu jako já a přečetli si jej, tak četbou následujících řádků už pranic dalšího nepokazíte. No, co k filmu říct? Asi hlavně to, že i moje spolusledovatelka je má mnohem větší. Jináč byla Olga celkem pěkná slečna, když si z ní člověk odmyslel její nevkusné oblečení, kterým by velmi rozohnila tehdejší módní policii. Poté, kdy si nasadil na hlavu helmu, by ji ovšem nespasil ani nejmodernější módní výstřelek. Z neznámých důvodů jsem očekával, že se bude více snímek točit kolem událostí po spáchání činu. Místo toho člověk sleduje, co jejímu rozhodnutí předcházelo, takže jsem celou stopáž netrpělivě očekával, kdy už se konečně rozhodne zválcovat 20 lidí. Celý snímek je dokonalou ukázkou, kterak funguje šíření emočního jedu mezi lidmi. Skvěle se to podařilo vysvětli Jaroslavu Duškovi v 4 dohodách. Šlo v podstatě o to, že flusne-li na tatínka v práci nadřízený, tak na něj nemůže flusnou zpátky. Tatínek tedy flusne doma na maminku. Maminka flusne na nejstarší dítě. Nejstarší dítě flusne na mladšího sourozence. Takhle to pokračuje dál a dál, dokud je na koho flusat. V některých rodinách to odnese pes a v jiných děda. Olga neměla ani pejska ani dědu, takže si svůj flusanec schovala pro 20 náhodných lidí, kteří se v tu dobu procházeli po chodníku. Olga byla člověk, který se rozhodl býti nešťastným. Film velice pěkně vykresluje její psychologický profil. Její samotářství je v poměrně výrazném kontrastu s častými návštěvami tehdejších společenských akcí. Vysvětluji si to tak, že na těchto místech se její tělo poohlíželo pouze po občasných sexuálních aktivitách se stejně chybně orientovanými slečnami. Vkus měla celkem dobrý a páni režiséři si tyto lesbické scény celkem vychutnávali. Chvilkami jsem si připadal, jako při sledování nějakého lesbického porna, které samozřejmě nesleduji, neboť jsem puritán. Velice se mi líbily její dopisy, které byly velmi pravděpodobně reprodukcemi skutečných dopisů. Olga byla sečtělá a občas zazněla i velice pěkná myšlenka. Třeba, že žádný člověk není schopen přesně porozumět druhému. Každý máme jedinečný myšlenkový systém a podle tohoto systému dešifrujeme zachycené informace. Jinými slovy, když vám někdo něco povídá, tak si z toho odnesete úplně nebo částečně něco jiného, než se vám dotyčný pokoušel říct, neboť informaci přefiltrujete právě podle nastavení vašeho mozku. Olga měla v tomto ohledu obzvlášť odlišný mozek. Nerozuměl ji prakticky nikdo a nebylo v jejích silách, aby ani ona porozuměla společnosti kolem ní. Na světě není moc místa pro prosazení se lidí, kteří se nedovedou přizpůsobit. Potom není divu, že se cítila právem jako otloukánek a udělala to, co udělala. Její motiv byl zřejmý. Chtěla, aby po světě běhalo méně otloukánků a vybrala si hlasitější cestu a udělala této komunistické káře tu nejlepší reklamu, než kdyby si skočila někdy odpoledne pod rozjetý kolejáček a pouze znepříjemnila den několika stovkám lidí spěchajícím do práce. Už proto, že o jejím činu vznikl film, může svoji misi považovat za splněnou. Tedy částečně. Otloukánci byli, jsou a budou. Že se občas někdo rozhodne vystřílet plnou třídu svých spolužáků, nebo restauraci plnou lidí, nechť je živým důkazem. K zamyšlení mě snímek rozhodně přivedl. Líbil se mi po audiovizuální stránce. Zejména audio bylo kouzelné. Snímku jakákoli hudba absolutně nechyběla. Emoce ve mne film však nevyvolal naprosto žádné, což je velká škoda a hlavní důvod, proč nejsem schopný dát 4 hvězdy. Dalším důvodem nechť je poměrně významný výskyt nezajímavých scén. (22.11.2016) (méně) (více)