P.K.

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)

Složitá věc na hodnocení. Když to zestručním, tak mi moc nesedí to řekněme infantilní pojetí převládající v bollywoodských filmech. A tady mi žel moc nesedl ani představitel hlavní role. Naštěstí se film dostane k zajímavému námětu hodnocení fenoménu náboženství a převládajícího pokrytectví v něm, kde asi na Zemi není zajímavější laboratoře než je právě Indie. Snad jen škoda, že na to jde hlavně cestou: "Bože, teď něco potřebuju, tak mi to dej." Z toho mi vycházelo hodnocení na čistý průměr. Povedl se ovšem závěr a proto zvedám na slabší ☆☆☆☆ (09.08.2020)

Chytrý a vtipný scénář si střílí z náboženství, vlastně spíš pověrčivosti a chamtivosti, které náboženství často provázejí. Aamir Khan v roli mimozemšťana na můj vkus moc poulí oči a chová se jako autista, ale za ty plachťáky, na kterých by domů na vzdálenou hvězdu mohl doletět snad i bez vesmírné lodi, mu odpouštím. (04.10.2016)

Na tohle jsem se mega těšil, protože patří Aamir Khan mezi mé nejoblíbenější herce vůbec a ve všech těch možných žebříčcích Bollywoodských fláků to bývá často nejvýše. A už to bylo asi moc, mimozemšťani, náboženství, tanec, romantika. Fest mi to nesedlo, škoda. Jak se Bratr Bajrangi snažil o náboženskou smířlivost, tohle do víry šilo až nepříjemně moc a to jsem kovaný ateista. 5/10 (02.06.2020)

Film trochu připomíná pohádku - Jak pejsek a kočička vařili dort. Jednotlivé ingredience jsou dobré a chutné, ale dohromady je to takový mišmaš, ze kterého mi na rozdíl od velkého zlého psa sice nebylo špatně, ale také se nejednalo o žádný gastronomický zážitek. Khan má buď dobré vizážisty, suprovou genetickou výbavu nebo bobule proti stárnutí (chci je taky). Hudba je chvílemi neuvěřitelná. Jeden z hudebních motivů byl jak vystřižený z nějakého obskurního televizního pořadu typu Kolotoč. Některé scény balancují na hranici nesnesitelné trapnosti, že kdyby se jednalo o evropský film, tak to okamžitě vypínám. U Indů to člověk toleruje. Část národa, která si dává do chrámů plyšové opice a slony (viděl jsem to na vlastní oči), má ke kýčovitosti jiný vztah než my:-) (07.08.2015)