Dlouhá cesta dolů

Dramedy o čtyřech sebevrazích, kteří se sejdou ne střeše věžáku, navzájem se poznají a díky sobě naleznou chuť do života. Zajímavý námět zabíjí nijak zvlášť zajímavý scénář a místy mi tam chybělo více nadhledu. Pár černohumorných momentů jsem se sice dočkal, ale výslednou atmosféru bych si dokázal představit mnohem pozitivnější. Obsazení je v pohodě, i když mi britský akcent nejspíše nikdy nebude tak sympatický, jako ten americký. (14.12.2014)

Předlohu Nicka Hornbyho považuju za jeho nejslabší kousek, dokonce se mi víc líbila i Fotbalová horečka a to mě fotbal nebere. Těžko říct, proč jsem pak šla na filmové zpracování. Možná jsem doufala, že tady příjdu klubu sebevrahů, co se skamarádí, na chuť ... a určitě kvůli Toni Collette. Prd! Toni hrála nadarmo za dva a já při sebevražedných pokusech hledala v londýnském pozadí Střep a Vokurku .... (30.04.2014)

Tenhle film me strašně potěšil. Ne že bych chtěla taky skočit, ale pro ty lidi v něm. Herecké výkony byly na pohodu nic kde by přehrávali ani žádný pocit trapnosti a to osobně Pierce nemám moc v oblibě. Rozhodně hvězdu za úžasnou Imogen a její nej příběh a za moji milovanou Toni, ta prostě nikdy nezklame + výborná skladba od The Irrepressibles In this shirt. (11.01.2015)

Svižně plynoucí snímek, který mi přišel originální mírně výstřední a zajímavý nejen svým námětem, ale i jeho zpracováním. Rozčlenění do podkapitol, dle hlavního vypravěče jen přidává na poutavosti už tak vydařeného příběhu. Filmařsky mi taky vše přišlo povedené a navíc hudba byla skvělá. Atmosféra se několikrát změní, ale i to celkem fungovalo i když někdy byla ta hranice mezi dramatem a komedií lehce vrtkavá a přiznávám, že místy mi přišlo že chybí jen trochu od toho aby se z toho všeho stala umělohmotná fraška. Vždycky se to ale nakonec nějak povedlo zachránit, alespoň tedy dle mého názoru. A v neposlední řadě- herci byli super. Docela jsem po shlédnutí dostala chuť si přečíst knižní předlohu, což se mi zas tak často nestává. Celkově je to takové lehčí drama, ale pořád spíš to drama, než komedie to je jisté.----"I don't mind the pain. It's the hope what kills me."---- (08.08.2014)

Slibný nápad o setkání čtveřice sebevrahů na jedné střeše se zoufale rozplizne. Výbušnost úvodu vyšumí a nemá už žádnou roli, je pak vcelku jedno, kde a za jakých okolností se potkali, klidně by to mohlo být při zavíračce v baru a nikoliv při osudovém rozhodnutí. Není už vlastně co hrát, protože scénář nic nenabízí. Konec je průhledně očekávatelný. (18.05.2016)