JohnCZ

Hodně sympatická záležitost o nelehkém dospívání v ne zcela typické rodině. Jako celek je to spíše bittersweet drama, ale díky hlavní hrdince a tomu, jak je napsaná a zahraná, je to často i fest vtipné. Proti stresu sarkasmem. Kiernan Shipka je super, chemie jak v rámci rodiny, tak s Charliem Plummerem v páru šlape parádně. A stejně dobře šlape i vizuál, který diváka pohltí mírně potemnělými ale hřejivými barevnými tóny, či výběr hudby. Dějový rámec je sice dost očekávaný, ale u tohoto žánru to prostě tak nějak divák podvědomě chce.

Spoilery! Je to viditelně hodně levný film, technicky hodně na hraně. Zejména některé noční scény vlivem evidentně nekvalitní kamery nezvládající tmu nepůsobí z hlediska prostého řemesla moc dobře. Nicméně jako alegorie na domácí násilí z pohledu dítěte (coby nespolehlivým vypravěčem) s divokou imaginací, které ještě nedokáže správně chápat a tedy i validně interpretovat to, co vidí, co se děje a proč se to děje, to funguje vlastně dost dobře. I navzdory nejasnému vyprávění to není příliš složité a skrze různé náznaky a dialogy si lze udělat nikoli zcela přesný ale docela slušný obrázek. Původně jsem chtěl kritizovat pár zdánlivě za vlasy přitažených momentů, ale i ty můžou s ohledem na povahu filmu a způsob vyprávění dávat ve finále vlastně docela smysl.

Nebýt scénáře, který se místy zbytečně zdržuje na epizodických podzápletkách, měl bych skoro nutkání uvalit plný počet. Vizuálně a výpravou je to téměř bezchybné a perfektně zahrané. Oproti obvyklé pirátské konkurenci film sází na o trochu pochmurnější a realističtější zpracování. Zejména honička v bouři stála za to. Děj se umí i zastavit, možná až příliš často, ale vždycky pak nekonec přijde skvěle nasnímaná a ještě lépe nazvučená bitevní vřava. K plné spokojenosti mi chybělo snad jen údernější finále.

Navzdory heroizujícímu závěrečnému monologu, který hraničil s budováním kultu osobnosti, jsem po celou dobu v Malcolmovi neviděl nic víc než jen zlodějíčka a agresora, který se pod cizím vlivem proměnil ve fanatického náboženského rasistu. Jakkoli dokážu vnímat dlouhodobě složitou pozici afroameričanů v americké společnosti a nedivím se určité animozitě, kterou za celá ta léta bezpráví a útlaku museli cítit a cítí dodnes, nelze si nevšimnout, že se Malcolm X po celou dobu projevoval velmi podobně jako jeho bílí protivníci. Možná charismaticky, ale taky nenávistně, prospěchářsky a manipulativně. S notnou dávkou rasismu - akorát naruby. Byť se tedy s finálním vyzněním filmu názorově rozcházím, nelze mu upřít filmařské kvality, poctivou výpravu a skvělé herecké výkony. Z hlediska dobového kontextu to byla zajímavá a bezesporu i obohacující podívaná.

Průměrný katastofák, který má dobrý rozjezd a nezáživný dojem kazící dojezd. Svým pojetím to působí dost uvěřitelně, ale paradoxně právě proto celkem nezáživně. Nějaké větší trikové sekvence raději nečekejte vůbec.

Pohodové béčko vcelku schopně kopírující devadesátkové akčňáky - jen v méně výrazném provedení a s herci druhé kategorie. Je to blbé, ale nebere se to příliš vážně, rychle to odsýpá a nenudí. Thor ve vtipném cameu pobavil.

V zásadě kvalitní vysokorozpočtový film. Dobře odehraný, draze vypadající. Problém je, že stejně jako u nemalé části současné hollywoodské produkce, jsem u toho absolutně nic necítil. Působí to přehnaně teatrálně, v některých scénách až absurdně, ale nemá to ani z poloviny drajv původního filmu. Emoce fungují pouze v nostalgických chvilkách, kdy zaznívá ikonická Now We Are Free. A to je na film od jednoho z nejvíce uznávaných režisérů vůbec dost málo. Na rozdíl od jedničky se tohle pokračování jako ozvěna ve věčnosti bohužel odrážet nebude.

Akce je tu spíše podprůměrná a o ní to moc není, ale celkem mě bavila dynamika Noomi/Sophie a neokoukané prostředí (asi) Maroka, které to dost táhne. Příběhově je to klasická akční béčkovina, u které akorát divák dost dlouho neví, na čem je. A po skončení vlastně taky moc ne. Look to má taky spíše béčkový, ale ta britská produkce je z toho v dobrém smyslu svěže cítit.

Typická spotřební netflixovina, která by na stříbrném plátně mnoho parády neudělala, ale takhle v televizní rovině funguje vcelku snesitelně. Z lehkého podprůměru ji vytahuje uvěřitelná hlavní hrdinka a pár fajnově natočených kontaktních soubojů.

"I don't want to fuck that." To není úplně věta, kterou chce budoucí princezna od svého budoucího milovaného slyšet, což? Ten Cronenberg tam je explicitně přiznaný a šlo by v tomto ohledu ještě určitě přitlačit na pilu, ale i tak je to něco, co by mohlo nejednoho milovníka klasických pohádek jako případná kulisa u rodinné štědrovečerní večeře nemile překvapit. Humor černý jak noc, vizuál jako z pohádky, ale celý ten barokní styl v kombinaci s nasvícením, použitou kamerou a volbou minimalistických tónů syntetizátoru má tak specifický mood, že by fungoval i sám o sobě.