Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Irène Jacob, Philippe Volter, Halina Gryglaszewska, Sandrine Dumas, Jerzy Gudejko, Kalina Jędrusik, Aleksander Bardini, Władysław Kowalski, Jan Sterniński (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Krzysztof Kieślowski je patrně jediný režisér z postkomunistických zemí, který si svou tvorbou udržoval vysoký celoevropský a i světový kredit. U nás si ho ceníme od jeho slavného AMATÉRA (1979), ve světě se však důsledně prosadil až svým televizním DEKALOGEM a filmem DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY (1991). Důsledně v nich pokračuje v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí.
Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco "polská" Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, "francouzská" Veronika volí zdánlivě "příjemnější" životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí, mají stejná gesta, používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění, druhá nachází - jakoby v podvědomí poučena jejím údělem - životní lásku k muži, který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí.
Kieślowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Sławomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Irène Jacobová. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (236)
Kieslowski to proste vie...Vie sa pohrať s divákom tak, aby mu dôkladne po častiach odhalil celý vnútorný svet hlavného hrdinu, aby ho celých 98 minút nenudil ani chvíľu.....všetky jeho skvosty ako Krátky film o zabíjaní, Krátky film o láske, slávna "Trikolóra" majú svoju charakteristickú hustú a tajomnú atmosféru. takisto vie pracovať s tichom, hudbou a obrazom, až sú z toho zimomriavky..a to isté platí aj pre "Dvojitý život Veroniky". Znova len výborné.. ()
Tleskám schizofrennímu výkonu Iréne Jacob i režisérovi tohoto poetického filmu. Tomu nejen za krásný zážitek, ale i za odvahu točit v době, kdy kinům vévodily hity jako Smrtonosná past, Terminátor II či Mlčení jehňátek, výsostně umělecké, pomalé filmy, u kterých musí divák přemýšlet. Jedna rada pro zvláštní pocit - po skončení filmu přejděte k oknu, otevřete ho, zahleďte se na hvězdy a říkejte si: ,,Mám taky někde nějaké dvojče?" ()
Jednoznačně vrchol Kiéslowského tvorby. Příběh dvou dívek, které se nikdy nesetkali a přitom jedna druhou cítí, balancuje na hraně pocitů a reality a snu, mezi intuicí a vzpomínkou... V krásně barevně laděném obrazu, který je složením zelené, červené a žluté se nám vypráví příběh, plný detailů a drobností, plný lehkých cinknutí a úžasné hudby... Kiéslowski nám otevřel nejvíce intimní stránky ženy... Dvojí život Veroniky byl zjevnou inspirací pro Amélii z Montmartru, která využívá mnoho postřehů z toho úžasného filmu. ()
Film, kde forma zkopala do kuličky obsah a pracuje s různými magickými obrazy, záběry plnými různých vizuálně zajímavých věcích, ale celek je jako takový zoufale nudný a celý příběh (respektive příběhy dvou Veronik) je jen plytká pitomina plná různých nefunkčních obrazů a spodobnění. Ano, výsledek není špatný, je jen průměrný a titulní Veronika (které jsou teda dvě, ale to je detail, ehm) sice zpočátku působí sympaticky a étericky, jenže čím dál film běží, tím víc se stává v mých bulvách přihlouplou husičkou. Nehledě na to, že ani to vizuálno tu nehraje tak silnou notu, aby bylo sledování zábavné samo o sobě, buď to chtělo lepšího scénáristu, nebo kameramana. A nebo tam nechat Iréne Jacob nechat hrát oblečenou maximálně ve spodním prádle a nechat ji obtěžovat chapadlatým monstrem z Vernónie, ale to už by byla poněkud jiná situace. Vhíííí. ()
LFŠ 2011 | Film zachycující krásu, intuici a jednání žen a to naprosto přesně. Až po projekci jsem si však vyklidil nelogické poznatky z plynutí děje a otázce, cože to přesně mělo znamenat. Velké plus je formální stránka - chladné podzimní filtry, zelené světlo, sexuální červená + všudypřítomná dusivá atmosféra sexu obecně, podpořené věčně obnaženou, vynikající Iréne Jacobovou, úchvatná Preisnerova hudba a dobře použitá kamera. Místy se však barvy až často opakují a imho je digitalizace projektovaného snímku připozkazila. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (6)
- Snímku nakrúcal Kieslowski v spolupráci s francúzskymi filmármi od novembra 1990 do marca roku 1991 v poľských mestách Lodž a Krakow, ale aj vo francúzskom Clermont Ferrande a v Paríži pri účasti poľských aj francúzskych hercov. (Zdroj: moviemania.sk) (classic)
- Francúzska verzia scenára sa musela pre Irene Jacob (Veronika) prekladať z francúzštiny do poľštiny 15-krát, starostlivo vyberať slová a vypilovať dej. (Zdroj: moviemania.sk) (classic)
- Filmový štáb sa skladal sčasti z Francúzov a z Poliakov. Okrem poľskej verzie existovali aj francúzske verzie filmového scenára. (Zdroj: moviemania.sk)
Reklama