Dvojí život Veroniky

Pokud má film hudbu, ze které mi srdce krvácí, musel by se opravdu hodně a hlavně aktivně snažit, aby se mi nelíbil. Ale když má takovouhle hudbu, tajemnou hrdinku a ještě tajemnějšího loutkáře, je takřka nemožné, aby se mi nakonec nezadřel pod kůži a nezačal tam rezonovat při každém okamžiku, kdy mi ho něco jenom malilinko připomene. Asi začnu mít slabost pro filmy z roku, kdy jsem se narodila. Kdyby byly všechny jako Dvojí život Veroniky, byl bych utrašťastný člověk. ♥♥♥ (17.03.2010)

Filmy pana Kieslowskiho mám docela zmapované a jeho tvorba na mě působí trochu jako sázka do loterie. Jen několik málo z nich se mně opravdu líbilo. A ani fylozofický nádech Dvojího života Veroniky mě neoslovil tak, jak bych si představoval. Asi mě unikla myšlenka, protože jsem tady nic intenzivního nenašel. (22.03.2013)

Kieslowski + Preisner + Idziak + Iréne Jacob = VRCHOLNÝ UMĚLECKÝ ZÁŽITEK. Příběh " dvou těl a jedné duše ". Dvě dívky Veroniky, jedna Polka, druhá Francouzka, aniž by o sobě věděly a někdy se setkaly ( až na jednu zásadní vyjímku), jakoby tušily, že nejsou na světě " samy " a mají na zemi spřízněnou duši. Těžko toto Kieslowskiho dílo nějak více popisovat, tohle musí člověk jednoduše vidět. Já za sebe pouze dodám, že Kieslowski tímto snímkem definitivně putuje do mé režisérské TOP -ky , stejně jako Iréne Jacob do té herecké. (31.01.2010)

Název filmu je výmluvný sám o sobě, protože příběh je vyprávěním životů dvou vzhledově totožných dívek, ale s jiným původem - Polka a Francouzka. Ačkoliv o sobě nevědí a v jedné ze scén se náhodně minou, spojuje je jakési pouto a každou z nich doprovází zvláštní pocit, že nejsou na světě sami. Působivé že? Obzvlášť nejvíce zajímavá je krásná herečka Irène Jacob, která si tuto intimní dvojroli střihla naprosto přirozeně a uvěřitelně. Celkem vzato je to zadumané, meditativní, poetické a hezky romantické, ale na druhou stranu to působilo velmi chladně, odtažitě a bez jiskry, po které jsem celý snímek lačnil a doufal, že mi probleskne kolem. Ten film prostě jen tak plyne a bylo v něm pro mě opravdu málo scén, při kterých by mě napadaly všemožné interpretace a vtáhly mě do světa Veroniky. Možná se tak stane až při dalších projekcích, zatím to se mnou tolik nepohnulo. (18.04.2014)

Jednoznačně vrchol Kiéslowského tvorby. Příběh dvou dívek, které se nikdy nesetkali a přitom jedna druhou cítí, balancuje na hraně pocitů a reality a snu, mezi intuicí a vzpomínkou... V krásně barevně laděném obrazu, který je složením zelené, červené a žluté se nám vypráví příběh, plný detailů a drobností, plný lehkých cinknutí a úžasné hudby... Kiéslowski nám otevřel nejvíce intimní stránky ženy... Dvojí život Veroniky byl zjevnou inspirací pro Amélii z Montmartru, která využívá mnoho postřehů z toho úžasného filmu. (07.09.2006)