Dvojí život Veroniky

[10/10] ♫10/10♫ (L Studio, Canal+, Norsk, Sidéral, Tor) (Barevný /// Leonardo De La Fuente /// Scénář: Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz /// Kamera: Slavomir Idziak /// Hudba: Zbigniew Preisner /// MFF v Cannes: Krzysztof Kieslowski (Cena FIPRESCI, Cena ekumenické poroty), Irène Jacob (herečka)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.12.2008)

Nebudu předstírat, že jsem Dvojí život Veroniky pochopil. Vůbec ne. Naopak, kdyby to tak bylo, nejspíš by mě vůbec nebavil. Právě hledání souvislostí, smyslu a symbolik je to, co dělá z Dvojího života Veroniky výjimečný zážitek... ale zároveň ho tím kvalifikuje jako jeden z nejméně vhodných filmů pro školní představení, kde jsem ho shlédnul. Z filmů, které jsme s naším gymnáziem viděli, byl zdaleka nejlepší - jenže si toho skoro nikdo nevšimnul. Já naštěstí ano, a tak jsem se nechal unést... Co divák, to výklad, dá se říct. Ale zatímco u Mulholland Drive mi to dost vadilo, tady se mi to naopak velice líbí. Božská Irene Jacob ve filmu, který je náročný na svého diváka, ale nezklame ani nejnáročnějšího diváka. Dobře, pokud tenhle komentář nedává smysl a působí roztříštěně...o to šlo;oD. Nemá smysl psát analýzu, protože názor si musí každý udělat sám a tady to platí dvojnásob. (29.06.2006)

Mystický příběh o dvou dívkách ze dvou různých zemí, jednou se zahlédly možná. Spřízněné jménem, gesty, talentem ke zpěvu a stejným tušením. „Mám zvláštní pocit.Cítím jako bych nebyla sama.“ A loutkáři, který zrovna píše knihu o dvou dívkách ze dvou různých zemí. „....Když byly obě dva roky staré a už uměly chodit......jedna z nich si spálila ruku na plotně.O pár dní později......druhá z nich sahala na kamna.....ale v poslední chvíli ruku odtáhla.Ačkoli nemohla vědět, že by se také spálila.“ Ta jedna z nich je jakoby nadpřirozenou silou varována před omyly té druhé. A dál si netroufám k této tajuplné nádheře doplněné stejně nádhernou hudbou nic dodat, snad jen, že Krzysztof Kieslowski těžko mohl vybrat lepší představitelku obou Veronik než Iréne Jacob. (09.10.2005)

Nemôžem si pomôcť, ale keď som tento legendárny Kieslowskeho film pred časom videl, jediné, čo mi uviazlo v pamäti, bola dosť ťažká nuda. Ani pohľad na krásnu Irene Jacob, ktorá nezlezie z plátna, mi nepripravil žiaden katarzný, alebo aspoň uspokojujúci stav z videného. Film, ktorý treba vidieť po čase znova, keď už človek je viac oboznámený s Kieslowského tvorbou a videl viac art filmov. Jeho filmy, ktoré som videl ešte pred Veronikou, ma zasiahli oveľa viac. VIDENÉ ZNOVA: Divák si na druhý krát všimne niektoré ďalšie detaily, metafory a motívy. Anjel, ľudia ako bábky, farby. Stále mám pocit, že to na plné precítenie treba vidieť ešte raz. Je červená a zelená farba odkazom na Vertigo? (03.06.2012)

Film, kde forma zkopala do kuličky obsah a pracuje s různými magickými obrazy, záběry plnými různých vizuálně zajímavých věcích, ale celek je jako takový zoufale nudný a celý příběh (respektive příběhy dvou Veronik) je jen plytká pitomina plná různých nefunkčních obrazů a spodobnění. Ano, výsledek není špatný, je jen průměrný a titulní Veronika (které jsou teda dvě, ale to je detail, ehm) sice zpočátku působí sympaticky a étericky, jenže čím dál film běží, tím víc se stává v mých bulvách přihlouplou husičkou. Nehledě na to, že ani to vizuálno tu nehraje tak silnou notu, aby bylo sledování zábavné samo o sobě, buď to chtělo lepšího scénáristu, nebo kameramana. A nebo tam nechat Iréne Jacob nechat hrát oblečenou maximálně ve spodním prádle a nechat ji obtěžovat chapadlatým monstrem z Vernónie, ale to už by byla poněkud jiná situace. Vhíííí. (05.10.2015)