Nymfomanka, část I.

Veľká kopa kecov, ktoré sa snažia tváriť hrozne múdro. Úvod bol naozaj hrozný. "Už ako dvojročná som objavila svoju kikinu...". Pripomenulo mi to obvyklú ďakovnú reč laureátov Nobelovej ceny: "Už ako dvojročný som vedel, že Zem obieha okolo Slnka..." Ženská príde ku chlapíkovi do bytu a začne mu rozprávať o svojej večne hladnej kikine. Naozaj "intelektuálne" dielo hodné pána Triera. Ďalej film ani nemá cenu komentovať. Len hŕba táranín, ktorá sa strieda s milostnými dobrodružstvami jednej ženy. Vlastne to dosť pripomína remake Jozefíny Mutzenbacher (1978), podotýkam dosť nepodarený. Nebolo to ani tak dejovo zaujímavé a ani tam nebolo toľko sexu. Jediné čo stojí za zmienku a trocha vyniká je hodina botaniky, náuka o rybolove a vysvetlenie používania mušiek na rybárčenie a jedna jediná podarená humorná scénka s Umou Thurman. Pán Trier asi zase niekam hlavou narazil a ešte to stále nerozchodil. 35/100 (21.04.2014)

Je to dosť dobrá eroticky ladená umelecká dráma od Larsa von Triera. Má celkom dobrý príbeh o zranenej žene, Joe, ktorú v uličke nachádza samotársky vzdelaný muž a tak ju vezme k sebe domov. A tu mu žena prerozpráva svoj bohatý život plný sexu, ale aj problémov s ním súvisiacich, keďže je to nymfomanka. So spracovaním som dosť spokojný, síce podobná tématika nepatrí práve medzi moje najobľúbenejšie, ale bol som veľmi zvedavý, ako si s ňou poradí samotný Trier a rozhodne nie som sklamaný. Síce by som ocenil, keby to bolo ešte viac umelecky ladené, tu umelecká stránka stojí skôr len na tých metaforách, ale aj tak mi to sadlo. Film tvoria dve línie, súčasná, čo je vlastne výhradne rozhovor oboch hlavných hrdinov a tá minulá, ktorá sa už venuje hlavne detstvu a dospievaniu. Tá súčasná má na moje prekvapenie plno priestoru, ale v konečnom dôsledku s tým aj tak nemám žiadny problém, keďže tie ich rozhovory sú dobre zvládnuté, ale predsa len zaujímavejšia je tá línia z minulosti venujúca sa detstvu a dospievaniu hlavnej hrdinky s množstvom pozitívnych, ale aj negatívnych zážitkov. A navyše ma to neustále bavilo len viac, keďže prvé zážitky a rôzne erotické hry postupne nahradili rôzne vydarené dramatické sekvencie, ako návšteva podvedenej manželky alebo aj zdravotné problémy otca. A tak až na pár slabších momentov ma to celú tú takmer dvaapolhodinovú dĺžku dosť bavilo. Čo sa týka tej kontroverznej erotickej stránky, nájde sa tu dostatok odvážnych scén, ale aspoň nepôsobia až tak samoúčelne, ako som sa pôvodne obával, skôr vhodne dopĺňajú dej a celkovú atmosféru. No určite by som sa kľudne obišiel aj bez toho. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, Charlotte Gainsbourg tu síce ešte nemá moc čo hrať, ale aj tak nesklame, skôr ma bavil Stellan Skarsgård, ktorý zo zahral výborne, ale kvôli úlohe najviac aj tak zaujme Stacy Martin, ktorá mladú nymfomanku predviedla skvelo. A k tomu plno výborných vedľajších postáv, hlavne Shia LaBeouf, Christian Slater a Uma Thurman. Réžia a technická stránka sú výborné, síce myslím, že Lars von Trier má stále na trochu viac, ale aj tak to zvládol veľmi dobre, vizuálna stránka, atmosféra a celé to kontroverzné prevedenie mu vyšli. Takže sa síce neubránim menšiemu pocitu sklamania, keďže na najnovší film Larsa von Triera som sa veľmi tešil, ale aj tak o dobrom hodnotení nepochybujem, aj táto menej atraktívna filmová téma je v jeho podaní kvalitným zážitkom. 77% (01.03.2015)

Ja a pán Trier - to je nevyspytateľná kombinácia. Väčšinou sa mi však nepáči, čo natočí, aj keď jeho tvorbu rešpektujem, no myslím si svoje.Tak ako aj v tomto prípade. Mojou motiváciou k vzhliadnutiu Nymfomanky bola predchádzajúca výborná Melanchólia. Nymfomanka I. stojí na princípe symbolov, retrospektívy a návratu do čias detského veku a skúseností, kde to celé vlastne začalo, pokračovalo, vyvíjalo sa a zostalo stáť. Prepojenie retrospektívneho rozprávania a analýzy toho obdobia v rozhovore mi prišlo veľmi prvoplánové a nie vychytralé a vôbec nie šikovné. Ak mala byť Nymfomanka štúdia či analýza ženskej sexuality, prvá časť Nymfomanky na to šla celkom dobre (aj keď by to chcelo viac psychickej analýzy), tragickejšie bolo už jej pokračovanie. (02.12.2014)

,,NĚKTEŘÍ LIDÉ ZÁVISLOST OBVIŇUJÍ, NĚKTEŘÍ JI OMLOUVAJÍ. MĚ OVLÁDAL CHTÍČ, NE POTŘEBA. CHTÍČ ZA MNOU NECHÁVAL JEN ZKÁZU, KAMKOLI JSEM ŠLA.“… /// Joe vypráví svůj dlouhej příběh. O objevení kundy, ženský síly (proč nelétat, když máte křídla…), vymejšlení požitků. Prošukávám se kapitolama… ach jo, Larsi, nějak moc to nepobírám. Film plnej nahoty, šukání a kouření čuráků… Tvá touha šokovat byla jistě uspokojena, ale ve mě to po hodině už nevyvolává vůbec nic. Příhody, který ani neovlivňujou její život (ten ovlivňuje ... se ukaž blamáž…), ve spojení s nevděčnou filmařinou a cílem předvést touhu po zaplnění všech otvorů… snad pokračování ukáže víc, než jen frigidní vagínu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ztrátu panenství můžu vyjádřit rovnicí. Třeba 3+5. (Ne, nic se to rovnat nemá! Nebo …?) 2.) Ve svým okolí mám přezdívku vysavač. 3.) Thx za titule ,,Karpi“ a ,,charel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (04.04.2014)

Tenhle snímek už nemá s kamínkem nic společného, spíše se jedná o oblázek, který jedním šikovným pohybem vyklepnete. Ale proč to dělat, když je tak hladce obroušený a příjemný na dotek? Lars von Trier ve svém novém filmovém přípustku reinterpretací vstupního prostoru do nemocnice dedogmatizuje Riget, vysmívá se diváckým očekáváním, a před vyvrcholením snímek ukončuje, jen aby vytvořil očekávání nová. Filmařsky se jedná o velmi zábavné a chytré dílo („empatický vizuál“ – černobílá kapitola o umírajícím otci, neklidně se houpající kamera sledující Joe v bezvědomí, kýčovité záběry při scénách rodinné idyly s otcem…; včlenění představ druhé postavy – nezúčastněného posluchače – které povyšuje koncept nespolehlivého vyprávění; ambivalentní vidění Joe vs. Selingman, tedy jejich neustálá konfrontace jako prostředek k dovysvětlování, včleňování dalších motivů atp.; snad až rouhačský přístup k exaktním vědám, ba vědě (a její snaze pojmout vše) obecně – např.: Fibonacciho posloupnost - její role ve filmu vs. důvod vzniku; Uma Thurman jakožto personifikace mužského strachu z ženských scén, práce s humorem jako svého druhu orgasmem...) nicméně v konečném důsledku se stále jedná pouze o první část. (25.12.2013)