Ten třetí

Paul Haggis vidí svět zoufale černobíle, což je znát pokaždé, když vlastní scénář také natočí. Říct, že jsou jeho postavy ploché zní jako fráze, řeknu to jinak: jsou nepravděpodobné, stejně jako situace, do kterých je žene. O něco míň to bylo znát na Crash, podstatně víc je to vidět na obdobně vystavěném Third Person. Pokud se chopí Haggisova scénáře jiný režisér, může to dopadnou dobře, jako v případě Million Dollar Baby. A pokud to zahrají dobří herci. Third Person bohužel táhne dolů i mizerné obsazení, taková Olivia Wilde je možná zajímavým způsobem krásná, ale to je tak všechno. To nezachrání ani skvělý Liam Neeson nebo Adrian Brody. (24.09.2014)

Proč se někdo snaží mermomocí uchopit neuchopitelné? Kdyby něco takového Paul Haggis zamýšlel, tak nám to Third Person předloží úplně jinou a polopatickou formou. Tohle byla nádherná mozaika spletitých vztahů, kde jsem přeplouvala z jednoho do druhého, aniž by to rušilo moje nadšení snad z každé postavy, která se tam vynořila a procházela určitou emocionální krizí. Ucelená mozaika se objeví až téměř ke konci, ale to nic nemění na tom, že po tomto zážitku jsem si musela dát Paula do mé Topky scénáristů a doufám, že s ním prožiji opět něco tak skvělého, jako byl Third Person. O hereckém obsazení snad ani nemá smysl polemizovat, jména nahoře vypsaná hovoří už sama za sebe a Liamovi ta role vysloveně sedla. (12.02.2015)

Zase jen další Knoflíkáři s takovým uměleckým přesahem a hloubkou, blablabla... Nechutná nuda u navzájem se prolétajících osudů způsobila, že jsem si vyžehlil, složil a uklidil, utřel prach a zalil kytky. Pak jsem to v čase místy kousek posunul a přesvědčil se o osudovosti děje a konání postav, postavil si stroj času a vrátil se tak o 120 minut zpět, abych zabránil plýtvání časem a mohl si vyžehlit, uklidit a zalít u něčeho smysluplnějšího. Svůj čas jsem zachránil, čas těch hereckých jmen, jimiž je film napěchován, už ale uplynul, zcela zbytečně. (05.10.2014)

Už podle přečtení obsahu jsem zhruba něco takového očekával a po skončení filmu můžu říct, že moje představa se splnila skoro do puntíku. Tenhle příběh, nebo vlastně tři příběhy, mají a to hlavně ze začátku jisté kouzlo, ale tohle vše se postupem času začíná rozmělňovat a konec, ten už vyznívá úplně do ztracena. Herci se v tom tak nějak plácají a nezachrání to ani překrásná Itálie a velmi odvážná Olivia. Vlastně ani nemůžu říct, co bylo smyslem tohoto filmu. Snad se to dozvím, až ho budou dávat někdy v televizi. Třeba mi sedne mnohem víc. (19.05.2015)

Tak tohle mi fakt sedlo. Mám rád filmy, které nutí diváka přemýšlet, což v závěru divák musí. Na druhou stranu, jestli jsem to pochopil dobře, tak jsem z té poenty trochu rozpačitej. I když, když se nad tím zpětně zamyslím, dalo se čekat, že to takhle nějak dopadne. To že si režisér s divákem hraje mi vůbec nevadí. V tomhle případě jsem rád loutkou, se kterou si rejža dělá co chce. (24.03.2015)