Ten třetí

Podle mě vzájemná podobnost příběhů není vodítkem k jejich spojení, nýbrž prostředek k matení diváka. Někdo se prostě rád nimrá ve věcech, které na oko musí mít nějaké vysvětlení. Všichni známe Lynche, ale od jiných tohle trpět nebudu. Pokud se snad najde někdo, kdo mi to racionálně vysvětlí, pak budu klidně za čůráka. (22.09.2014)

Haggis si tu odkusol príliš veľké sústo. Neviem sa rozhodnúť, či to je super festivalovka alebo autorsky nezvládnutý regulérny film. Ale to je jedno. Výsledok zodpovedá obom prípadom. Tú celkovú zmätenosť, režijné aj scenáristické zakopnutia a necitlivý strih bohato vynahradzujú vynikajúco zahrané postavy, super hudba a do jedného parádne fungujúce emočné vrcholy . A to mi občas stačí. Škoda záveru, ktorý síce má v sebe silu ale absolútne nebol pripravený a oberie na pôsobivosti pri potenciálnych opakovaných zhliadnutiach. Do dokonalosti Magnólie, Crashu, Lásky nebeskej alebo ďalších kvalitných mozaikových filmov to má síce veľmi ďaleko ale aj tak spokojných, no veľmi subjektívnych 7/10. (26.04.2016)

Haggisův návrat k příběhovým propletencům se rozhodně povedl. Na rozdíl od Crash totiž netepe do kontroverzních společenských témat, a tedy nijak je ani sám sebe neshazuje, ale je pouze prostou, snad až egoistickou uměleckou výpovědí. Ačkoli je tedy škoda, že princip meta-narace se dá odhalit nepřiměřeně brzy, jednotlivé příběhy a jejich závěrečné prolnutí v perfektní a i tak poměrně nečekanou pointu mají v tomto neprůhledném, kousavém a (přesto/proto) citlivém pojetí nečekanou sílu. Že se tedy autorovi podařilo ukočírovat takhle komplexní představení, kde všichni Oni i Ony září, kdy do sebe nakonec všechny dílky dokonale zapadnou, a to včetně těch, které se zdály být samoúčelnou sponou, a kdy si žádná z těch hereckých osobností nekrade film pro sebe a zároveň má kvanta prostoru na vyniknutí - to je úspěch, za který si Haggis konečně zaslouží ovace ve stoje. Jediné, co mi v nich zabránilo byla dvousečnost takhle promyšlené formy, kdy jsem se kvůli neustálému rachotu mozkových závitů málem nedokázal vžít do individuálních povídek a soucítit se všemi verzemi Jeho a Jí. Bohudík však v této rovině zachraňuje co se dá znovu mistrovská hudba Daria Marianelliho. (14.01.2015)

Hm, mám taký pocit, že Paul Haggis sa chcel zahrať na Guillerma Arriagu, alebo žeby sa nechal inšpirovať o rok starším filmom The Words? Každopádne, ani jedno, ani druhé mu nevyšlo! Inými slovami, niekedy je menej naozaj viac. Myslím, že viem, čo sa tými tromi príbehmi Haggis snažil povedať, veď v závere nám to v podstate aj dosť (ne)nápadne naznačil. Ale napriek tomu, že všetky tri príbehy mali toho kopu spoločného, naozaj nechápem načo sa silou mocou ešte mali aj nejakým spôsobom odlišovať, a to aj v dosť zásadných veciach. Oceňujem síce ten umelecký záver a tzv. "mindfuck", s ktorým sa stretávame v čoraz viac filmoch, ale ako celok mi to napokon nepríde zrovna konzistentné a úplne zodpovedajúce svojim dejovým zvratom a detailom. No neviem, ja osobne som napokon dosť sklamaný... A to som mal od tohto filmu dosť výrazné očakávania, bohužiaľ nenaplnené. (27.09.2014)

Kdyby se Paul Haggis vykašlal na tři různé příběhy na třech různých místech, možná by to mělo smysl, ale takhle se jakýkoli vyšší význam ztrácí. Provázanost postav je naprosto směšná, protože vzhledem k tomu, že sledujete všechny tři, očekáváte provázání. Takhle jsou to jen tři náměty na jednom místě, kdy rozhodně scenáristicky vedou Liam Neeson a Olivia Wilde, nejvíce pak baví asi Adrian Brody. Škoda, ta část se spisovatelem se mi zamlouvala moc. Ale tohle prostě nejí konzistentní dílo. To měl být povídkový film a ne něco, co si hraje na víc. (29.09.2014)