Úplně normální

Možná by to byl i v pohodě seriál nebýt v něm pár naprosto příšerných aspektů. Ten patos mě vadí asi nejvíc. Snažit se v průběhu neuvěřitelně filozofovat a ukázat, jak je to vše vlastně úplně normální. Oslavné a neuvěřitelně tupě sentimentální kecy a naprosto nelogické chování postav. Jde z toho cítit snaha vytřískat emocionální maximum a donutit diváky zamyslet se nad tématem. Možná, že mnoho citlivých děvčat a chlapců budou skutečně spokojeni, na mě tahle umělá dojárna však nezabírá a bohužel právě ona ruinuje celý seriál, který by mohl ve výsledku být fakt příjemný. No a pak tu máme přeafektovanou dívku v mužském těle, ačkoliv seriál nese název "normal". Takže místo, aby se k prvnímu panu normálnímu přidal i druhý pan normální, je tu zas ta nesmyslná tendence to celé zlehčit a vytvořit další z milionu homo karikatur. Proč, proč, proč? Kazí to celý seriál, který by jinak působil fakt inteligentně, kdyby se zbavil těhle otravných cliché. (20.05.2013)

Neznalcům Murphyho tvorby či osoby tentokrát vstup zakázán. Seriálový Midas totiž cílí do vlastních řad a místo pečlivě vysoustruženého multižánrového přírůstku typu American Horror Story nebo souboru životních pravd (Nip/Tuck) se skrze Bryana vypisuje ze svého rodinného života. A právě pro tuhle skutečnost nestačím při pročítání ostatních komentářů střídavě kroutit hlavou a potlačovat smích. Do ničího vkusu mi samozřejmě nic není, ale kritizovat hlavního tvůrce za to, že způsobem psaní ústředního charakteru dělá gay komunitě ostudu, je v tomto případě dost krátkozraké. Zcela dokonalý Andrew Rannells totiž onu sebeparodii (producent, zpívající teen vztahovka, sto a jedna popkulturní narážka) dovádí na samou hranu dokonalosti a z příjemně "hodného" seriálu dělá něco víc. Zbytek je totiž na Ryanovy poměry až překvapivě umírněná hra na jistotu ze světa, kde si každý empatický člověk zaslouží svoji chvíli štěstí. Po některých typických murphyovských archetypech (ďábelská stárnoucí blondýna s potenciálem k občasnému vyměknutí jako neselhávající trademark) první série docupitá do závěru, který - je skutečně závěrem. Asi nikdy jsem nebyl spokojen s tím, že by tak dobrý seriál byl hned po první sezóně zrušen. Takhle pozitivní pocity by si totiž nezasloužily být rozmělněny dalším pokračováním, až to skoro vypadá, že oněch dvaadvacet epizod mělo skutečně fungovat jako uzavřené soukromé fotoalbum. (26.10.2014)

Bohužel, jako gaye mě tenhle seriál celkem uráží. Snaží se rádoby nabourávat stereotypy a přitom dá jednu z hlavních postav klasickou stereotypní vykroucenou buznu? To snad ne. V reálném světě takové typy prakticky nepotkáte, tak proč má někdo (Ryan Murphy) potřebu gaye takhle zobrazovat prakticky v každém svém seriálu (Glee, New Normal, American Horror Story)? (30.08.2012)

Zhltla jsem to docela rychle :D Bylo to svižné, vtipné, s dobrou minutáží :) Nejlepší byla babi v podání Ellen Barkin, která se mi víc a víc líbí v dospělejším věku - cca posledních 20let :) Je to sice 10let staré prostředí, ale fajn. Silně americké, hodně barevné s pružnými dialogy :) Jsem ráda, že existuje jen jedna série - nemám ráda zbytečné natahování a prodlužování :) (08.10.2022)

Ryan Murphy si za svojí seriálovou kariéru stačil střihnout teen komedii, jedno z nejkontroverznějších televizních dramat, odlehčený muzikál i hrůzostrašný horor, všechno s velkým diváckým úspěchem. Proto je paradox, že seriál, který je jeho srdci údajně nejbližší, byl zrušený už po první sezóně. The New Normal, ultragay výchovná taškařice plná stereotypních postav (extrémně zženštilý gay, sassy černoška, naivní blondýna se zlatým srdcem i zlatým jménem, babička typická republikánka) v nestereotypních situacích. Bryan a David jsou dva úspěšní šťastní chlapi ve společném dlouhodobém vztahu, a už jsou oba připravení stát se rodiči. K tomu jim dopomůže dobrosrdečná Goldie, která se nabídne stát se náhradní matkou pro jejich dítě. To se ovšem vůbec nelíbí její babičce Jane (výtečná Ellen Barkin). Upřímně přiznávám, že začátek seriálu mě nijak nenadchnul. Pokud jde o výchovnost, obzvlášť ze začátku se tlačí na pilu vážně hodně, což je problém především proto, že Andrew Rannells, představitel Bryana, onoho extrémně zženštilého gaye, je vážně poměrně iritující. Naštěstí během pár dílů zmírní jak jeho charakter, tak výchovný tón, a ve výsledku přinese seriál několik skutečně zajímavých myšlenek a dokonalých epizod. Z těch bych vypíchnul kupříkladu díl o volbách, díl o víře, nebo třeba skvělý díl o skautech. Navrch potěší Murphyho sebezesměšňování, kdy Bryan má být očividně on sám (je to televizní producent teen seriálového muzikálu jménem Sing!, ve kterém hlavní hrdinka nezdravě obdivuje Barbru Streisand), a do toho všechny ty popkulturní a gay odkazy (kde jinde narazíte na zmínku o Leontyne Price? kdo nezná, youtube "Leontyne Price "Ritorna vincitor" 1980", stačí část 1:30 až 1:50, a ještě řekněte, že vám z toho nelezly oči z důlků). Pravda, ze spojení s Ali Adlerovou (mimochodem expartnerkou Sary Gilbert, představitelky Leslie Finkle z Big Bangu) nevzniklo tak nablýskané děcko, jaké se Murphymu narodilo s Falchukem, ale po celé první sérii mě nakonec vážně mrzí, že nedostalo větší šanci. Škoda přeškoda. 70% (09.07.2013)