Koleje osudu

Především zde jde o velmi silný nosný námět. Posttraumatická stresová porucha ze zažitých válečných útrap, její velmi těžké a dlouhé zdolávání. Je zajímavé, že se jedná nejen o týraného, ale i o trýznitele. Trvá celých 40 let než se hlavní aktéři dokáží podívat směrem zpět. Každý člověk by měl odpouštět sobě i jiným. Při každém zablokování energie odpuštění se začne hromadit zlost, vztek, zášť, které doslova trhají svou ostrostí. Ubližuje tak sobě i tomu, koho nenávidí. O tom tento film je. Samotné zpracování filmu moc nenadchne, hlavně první polovina je pomalá, chvílemi nudná. Vše zachraňují herecké jistoty. Děj v druhé půlce je rozhodně zajímavější. Samotný závěr se může, mnohým zdát jako klišé, ale já byla naměkko. (21.07.2014)

Firth, Kidman, Irvine, Reid a Sanada = důvody, proč film vidět. Od Firtha se snad ani nedá čekat, že by nepodal parádní výkon, ale i tak je prostě radost ho sledovat, jak se dokáže vcítit. Kidmanku nemusím, ale tady hraje příjemně civilně a uvěřitelně. Irvine a Reid coby zástupy "of the past" taky na jedničku, vinou stíhaný a po vykoupení toužící překladatel bravurní Sanada. Násilí podáváno hodně nepříjemně a přitom ne zbytečně krvavě. Za mě dobré, velmi dobré... (11.06.2017)

Vlastně jsem se na takový druh filmu vůbec nechtěla dívat (za to může můj neblahý zvyk, nečíst si obsah před projekcí, dřív, než ho vytáhnu z kolonky "chci vidět", z čehož už neodhadnu důvod, z kterého jsem si ho tam vůbec umístila) a rozhodně jsem se nehodlala dozvědět , co se dělo v oné místnosti, ale dozvěděla... Přesto převládají rozporuplné pocity, já nevím, sice si Japonce dost pletu, ale tady jsem si téměř jistá, že tím, kdo Lomaxe mučil, nebyl tlumočník, ani jsem nezaznamenala, že by k úkonům vydával přímé rozkazy, asi jsem naivní (nebo blbá, chcete-li), ale v mých dojmech mě utvrzuje i konec příběhu, protože hajzl zůstane vždycky hajzlem, který svých činů nedokáže litovat, natož se je pokoušet čímkoli vykoupit, japonského poručíka tak vidím jako klasickou oběť války, spolu s miliony dalších, ve všech konfliktech lidstva... Je to nerozhodně - buď měl zkreslené vnímání sám Lomax - díky nelidskému zacházení - nebo já - díky rodičům... i když se, minimálně herci, patrně snažili, mě tedy neoslovili. (12.05.2014)

Veľmi subtílny, intímny, pomalý, až komorný film. Režisér sa nevyžíva v monumentálnych záberoch z exotického východu druhej svetovej vojny, viac ho zaujímajú postavy. Môžeme síce film označiť za až príliš klasický a internacionálny, každopádne pohľad do vnútra postáv je dostatočný. Nie príliš tradičná téma z druhej svetovej, traumy vojakov skôr riešia filmy o Vietname. Na Firthovi, Kidmanke a Skarsgardovi už vidieť roky, čo nie je nič hanebné, sekne im to v takýchto úlohách. Som rád, že sa látky neujal nejaký formálne zbesilý režisér, ktorý by sa vyžíval v scénach mučenia a následných prežívaní tráum. Záver je dojemný, tlačili sa mi slzy do očí (to myslím bez irónie). 70% (10.05.2015)

Velice zajímavý film o komplikovaném zrodu britsko-japonského přátelství.Mezi klady snímku počítám silné téma a kvalitní obsazení,ke slabinám řadím scénář,který mohl z námětu dostat mnohem více,ale přesto si myslím,že jde o film,který stojí za shlédnutí,navíc oceňuji,že se tvůrci nenechali unést a neudělali z filmu další pokračování Saw.Taky se mi líbilo nenásilné prolínání minulosti a současnosti a také to,že se film zaměřil spíše na psychické následky války,než na válku samotnou,protože když si vzpomenu na 6.batalion... (16.08.2016)