Vrásky

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - VARIETY´S TEN EURO DIRECTORS TO WATCH - Deset evropských režisérů očima Variety (Arrugas / WRINKLES / Vrásky) - Tak toto byla krása, to úplně nejlepší co jsem ve Varech letos mohl spatřit. Krásný příklad toho jak se může i v domově důchodců natočit tak milý, citlivý příběh s kouzelným (byť i smutným) koncem vkusně odlehčeným vtipným "pofilmem" :D... - 2. 7. 2012 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 1. místo - 95% (12.08.2012)

Jeden zapadlý dům pro důchodce a staré lidi, kteří potřebují speciální péči, jenž se stává dějištěm velikého množství nejrůznějších vztahů, příběhů, problémů, zápletek i šťastných konců. Mile animovaná pohádka na dobrou noc, jen, kdyby reálnost příběhu a součané problémy stáří nepřidávaly vrásky opravdové... (06.07.2012)

Animace připomínající Iluzionistu je sice čistá a nezatížená, ale ochuzená o řadu detailů s nimiž Iluzionista zdařile pracuje. Dobře je vystavěná atmosféra příběhu, která není zahlcená sentimentem. Skopičiny starých lidí v pečovatelském domě příběh odlehčují a zároveň s nadhledem odhalují problémy stáří. Elegantně se také pracuje s přechody mezi strachem, fantazií a zapomnětlivostí dvou seniorů. Příběh by byl lépe uzavřen, kdyby skončil o několik minut dříve, kdy by si zachoval jistou vážnost namísto předvídatelného konce. Osobně je mi bližší filmy Fridrika Thóra Fridrikssona, který se ve své hrané tvorbě zabývá podobným tématem s mnohem větším přesahem. FFKV (06.07.2012)

Animák z domová důchodců? Mnohem větší zážitek než jsem čekala. S citem a vtipem podáno ne zrovna lákavé téma stáří a stárnutí. Smutek, bezútěšnost, zoufalství, takové emoce se daly od podobně zaměřeného filmu čekat, naštěstí ale i nějaká ta radost a naděje tam je, pokud se člověk nakonec smíří s tím, kde ji asi tak může hledat a najít. Vydařená animace ten nevšední zážitek ještě zvýšila. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. (08.03.2017)

„Copánku, popletl jsi mi léky.“ - „Vážně?“ - „Zapomněl jsi na Viagru.“ Se smutkem, jistou hořkostí, ale i střízlivostí, humorem a nějakým tím nadhledem o stárnutí a životě v domově důchodců, tedy věcech všedních, ale ne až tak příjemných, které čekají na všechny věkem či stavem „požehnané“ z nás. Ovšem možná ještě víc je film o síle skutečného přátelství…Chvílemi ne tak úplně tušící Emilio skončí v domově důchodců, kde třeba takový bazén je jen na okrasu a společenská místnost „tepe životem“. Pak ale zjistí, že osazenstvo není tak nudné. Argentinský vtipálek Miguel nenápadně okrádající svěřence, komunikativní blondýna Antonie škemrající o jídlo pro vnuka, Dolores a její švindlíř Modesto, „marťanů“ bojící se Carminie a další tvoří zajímavou sestavu. „Rockefeller“ postupně pochopí, že nejdůležitější je neupadnout do deprese a neskončit na horním patře… Tomuto malému, ale o to hezčímu filmu dávám solidní 4*. „Neboj se, příbuzní jsou jako turecký med, celý rok je nemáš, jenom na Vánoce.“ - „Ano. A obojí umí hnout žlučí.“ (17.11.2019)