Jackass: Děda Mizera

Irving Zisman je děda v nejlepších letech. Anebo si tak přinejmenším připadá. Je věčně nadržený a v hlavě se mu klubou (extrémní) nápady, které okolí přívádějí k šílenství. Nikdo však ani v nejmenším netuší, že pod dokonalou maskou vitálního 86 letého seniora se skrývá vůdčí osobnost "ulítlé" partičky Jackass a tedy nikdo jiný než Johnny Knoxville. Náctiletí ve svých řadách vítají jednoho uličnického dědu, který sebou přináší řadu vtipných a pohoršujících situací a pod jehož maskou, za kterou si maskéři zaslouženě vysloužili neproměněnou oscarovou nominaci, byste jen stěží hledali protagonistu Jackass eskapád. Ostříleného vtipálka si opět vzala pod svá produkční křídla jeho mateřská MTV a produkční dohled si nad ním vzal osobitý režisér Spike Jonze, který společně s ním a s režisérem Jeff Tremainem sepsal scénář. Formou skryté kamery se v podstatě odvíjí celý film. Na nahrané situace reaguje nic netušící okolí v supermarketu, kde děda se svým vnukem nakupují za "pár prstů", ve striptýzovém klubu plném černochů, jehož návštěvníky děda poctí svým vystoupením a vše vyvrcholí účastí na soutěži dětské královny krásy. Děj není ani tak podstatný, protože o něj ani nejde a výchozí situace, kdy děda dostane do péče svého osmiletého vnuka, kterého veze od jeho nezvedené matky k nezodpovědnému otci přes půl státu, v podstatě slouží jen jako vlasec, na který jsou navlékány jako korálky, různé extrémní, pohoršující a pořádným trapasem zavánějící situace. Hlavní podstata tkví v tom, že od seriozně vyhlížejícího seniora je to opravdu na pováženou se na veřejnosti obnažovat, nechat svého malého vnuka požívat v parku alkohol, anebo ho převléknout v závěru za holčičku s lascivním tanečním číslem, které šokuje všechny přítomné. Je to jen výběr z mnoha kulišáren, které si neohrožený vtipálek zbavený vlastní identity připravil, avšak jeho solo přejde v kolovrátkový sled očekávaného, a pro příznivce znalé kousků odvázané partičky šílenců, už svým způsobem viděného. Rozhodně nelze tvrdit, že se film dá odsledovat s kamennou tváří, ale jelikož celovečerní stopáž je pro uměle vytvářené komické situace značně ošemetná, tak není výjimkou, kdy se divákova pozornost po počáteční euforii výrazně otupí a omezí se jen na závěrečné odpočítávání a odfajfkovávání hrubozrnných gagů, kdy se nevynechá nic z fekálního humoru. Reagovat stále stejně a pozitivně na nejrozličnější mix komiky specializující se především na hrubozrnnost, ani není dost dobře možné. A navíc si myslím, že se tentokrát Knoxville držel trochu více při zdi, než je u něj obvyklé. Film by se pro lepší vyznění musel sledovat na etapy. Stačilo by vidět přibližně dvacetiminutový sestřih toho nej z Dědy Mizery a je hotovo. Jenže takové rozdělení na sestříhané úseky je pochopitelně nepřípustné a film s tím rozhodně nepočítá. Zřejmě by nachytané okolí lumpačiny prováděné v civilní podobě členů Jackass prohlédlo, než by jeden řekl "Osel", a tak už se zkrátka muselo sáhnout po nějaké inovaci. A co jiného může být vtipnějšího, než když vysušený a troufalý děda bez studu provádí uličnické kousky o nichž nikdo nemá ani páru, že jsou předem připravené. Starého člověka si přece jen nikdo tolik netroufne osočit, což je právě výhoda v tom, že trapas pána v požehnaném věku se přímo zdvojnásobuje a okolí je ještě více konsternováno, když normálně vyhlížející stařík provádí nepřístojnosti, než když by to byl kdokoliv z oblíbené extrémní partičky v mladém věku. V závěrečných titulcích si může divák prohlédnout, jak nahrané situace byly připravovány, a i to, co se do filmu nevešlo. Nezbývá, než extrémnímu seniorovi, který zvysoka kašle na slušné chování, držet pěsti, aby to ve zdraví přežil, a aby mu nikdo nevyčinil za jeho přehnanou drzost vůči svému spořádaně chovajícímu se okolí. Následky by v tom případě byly skutečně fatální. Příště trochu přidat na extrému, prosím. Mé hodnocení: 60% (27.04.2014) (méně) (více)