Brouk

Z prvu opravdu jedinečně stavěný příběh "jednotlivé skeče" různých postav, které jsou odstartovány jediným rozhodnutím malého kluka. Tím začíná opravdu různorodá až bizarní lavina ovlivňování životních situací navzájem. Jenže postupně zjišťujete jak strašně náhodné to je, a že to vlastně snad vůbec nikam nesměřuje. Sledování příběhů postav mě bavilo, ale s přehoupnutím přes polovinu stopáže se to místy vleče, vytrácí se ta atraktivnost a v podstatě nijaký závěr mě celkem zklamal. Souhlasím s tím, že to má jistou pravdu, protože svět je plný okolností, které nám takhle mění život, aniž bychom to vnímali. Bug je příjemná jednohubka. Nic víc, nic míň. (24.10.2013)

Velice humorný a příjemný nezávislý film... a dost slušně odfláknutej nápad s "teorií chaosu". Celou dobu mi přišlo, že ten brouk v příběhu žádnou velkou roli nehrál... Na můj vkus až moc postav, ale i tak si každá z nich dokázala získat moji pozornost. Ke konci jsem si snad v každém záběru myslel, že přijde nějaká tragédie (vražda, teroristický útok...ostatně postava podivína z blízkého východu tomu dost nasvědčovala... ano, asi začínám být xenofobní), ale nic se kupodivu nestalo. Takže, jako zajímavé nakouknutí do osudů několika lidí, ano... ale že by se z vás po jeho zhlédnutí stal aspoň laický znalec "efektu motýlího křídla", to rozhodně ne (v tomhle jsem od filmu čekal trochu víc). (13.03.2008)

Tento film mě velmi zasáhl. I když samozřejmě po výtvarné stránce není tak dobrý, přirovnala bych ho k Amélii z Montmartru. I když se zdá velmi složitý, našla jsem si ten svůj hlavní děj v příběhu chlapíka, který dostával neustále pokuty za špatné parkování. Byl to člověk, který se snažil učinit svět lepším a dostalo se mu za to po zásluze odplaty v šikaně od stále stejné policistky.. Plyne z toho ale ponaučení, že i když si to možná neuvědomujeme, všechno strašné co se nám děje může mít nějaký vyšší význam. (Já vím, je to jenom fiktivní film, některé přechody a souvislosti jsou hodně přitažené za vlasy, ale to poselství mě nějak dostalo...) (13.03.2008)

Byl to malý krůček pro člověka a ..poslední pro brouka. Zajímavě obsazená (Sarah Paulson ze Studia 60 a Brian Cox) komediální lekce z teorie chaosu uvádí diváka do amorfního mikrokosmu podivností, bizarních postaviček a jedné obsedantně-kompulzivní poruchy. Ale trpí nejednou bolístkou: až příliš hraje na těžce nezávislou notu, kolem fascinujícího efektu motýlího křídla jen letmo protančí a když nějaká linie/postava zaujme a chtěla bych se ponořit hlouběji, přeteče "děj" úplně jinam. Přesto se na ten krovkatý hmyz znovu podívám a třeba si položím i Lorenzovu otázku :Does the flap of the buttersfly’s wings in Brazil set off a tornado in Texas? Napodruhé: 7/10 (06.08.2007)

Výborná svěží komedie sršící nápady na téma "akce a reakce". Leč přestože mnoho uživatelů hodnotilo 3*, já nemohu nedat 5*. Každodenní problémy obyčejných lidí jsou ztvárněny více či méně úspěšně v mnoha filmech. Zde se ale tvůrci zaměřili spíše na vzájemné ovlivňování svých životů jinými lidmi, aniž by postavy nějak přemýšleli, jak se jim to vlastně přihodilo a že v tom musí prsty nějaká jiná osoba. To je vlastně naprosto normální i v běžném životě, ale nepřemýšlíme o tom, protože myšlenky ve stylu "jdu po ulici, je tu banánová šlupka, kdo ji tam asi odhodil a proč, kde ten banán koupil, kdo mu ho prodal, atd. atd." jsou absurdní a nikam nevedoucí. Ale tady se ukazuje, že to přesně takhle funguje:). Dalším perfektním tahem bylo zakomponování drobných životních point, které jsou viditelné na první pohled, a přestože v sobě neskýtají hluboké filozofické myšlenky, každý si musí říct, že to prostě takto vážně funguje. Obecné pravdy jako "pro dobrotu na žebrotu" či "štěstí jednoho rovná se neštěstí druhého" se tu hojně vyskytují (stejně tak i řada dalších) a je jen na pozornosti diváka, jestli si jich všimne. A tenhle přístup se mi líbí, zábavnou formou na obyčejných příbězích přesně tyto pravdy a pravdičky dokázat... Argumenty, snižující kvality tohoto skvělého filmu, mi přijdou trochu absurdní. Raketový start a později rapidní zpomalení - to je snad samozřejmost, jak jinak uvést diváka do obrazu životů víc jak tuctu různých lidí než bleskově? A pak zákonitě musíme trochu přibrzdit, aby se postavám a vztahům dostalo víc prostoru. Co je na tom tak zvláštního? A hlavně - závěrečná pointa. Ta mi přijde naprosto geniální v tom, že vlastně žádná není. Tvůrci se nesnažili (podle mě) nechat to letadlo spadnout a dovézt tak hrdiny k nějakému fatálnímu konci, ale ukončili příběh přesně tak, jak ho začali - nijak. Obyčejný den v životě obyčejných lidí zahájený zašlápnutím brouka mohl začít miliony jiných událostí, které by vedly potenciální příběh úplně jinam, ale konec by byl stejný - nic se nestane, někdo dopadne lépe, někdo hůře, ale vézt sled akcí a reakcí od brouka až ke smrti všech postav (či něco podobě radikálního), by byla blbost. Jsem rád, že tvůrci na to předem rezignovali. 95% btw. ta nejkrutější pointa se skrývá v té epizodce s černochem v TV show - a je opravdu dost smutná... (08.08.2007)