Brouk

Zábavná formální hříčka, které se, mám takový dojem, do slabých devadesáti minut podařilo vměstnat to, co se nám tvůrci Ztracených bez zjevného úspěchu snaží říct již čtvrtou sezónou své nekonečné telenovely. Vše souvisí se vším, nic nezůstane bez následků. Jeden zašlápnutý brouk může změnit životy desítek lidí. K lepšímu či k horšímu. Neustávající vršení na sebe navazujících situací neomrzí až do – násilně naroubované – „ucelující“ pointy. Ale pořád je to jenom ta hříčka, kde postavy nejsou plnohodnotnými postavami, nýbrž figurkami na šachovnici, či lépe kostkami domina, které vyjádří určitý pocit, poukáží na určitý jev (život není fér, ale když ne kvůli vám samotným, tak kvůli někomu jinému smysl má) a dají prostor někomu dalšímu. Celý film se naštěstí točí kolem cca tuctu postav, z nichž každá je něčím zajímavá a na konci se třeba chová trochu jinak než na začátku. Herecké obsazení je pestré a s trochou pozornosti objevíte i Brada Bellicka a Harriet Hayesovou (seriáloví fandové vědí :). Návaznost některých situací, tzn. jev, na kterém je celý film založen, není úplně plynulá (zkažené maso?, dítě v bublině), scénárista přesto odvedl obdivuhodnou práci a dokázal by se imho bez problémů uživit psaním flashbacků pro Ztracené. 70% Zajímavé komentáře: Nathalie, Barak (08.03.2008)

O poznání slabší, než jsem čekal, ale i tak dobrý. To , co dělá tento film zajímavým, je zároveň jeho největší slabinou. Skokové pojetí děje, těkání od postavy k postavě a na konci Grand plieux, které se vlastně nekoná. Dostat tento film trochu lepší péči scénáristy a trochu lepší výkony ze strany herců, byl by stejnou peckou jako třeba Happiness, ale takhle je to jen lepší průměr. No jo:-) (07.08.2007)

Výborná svěží komedie sršící nápady na téma "akce a reakce". Leč přestože mnoho uživatelů hodnotilo 3*, já nemohu nedat 5*. Každodenní problémy obyčejných lidí jsou ztvárněny více či méně úspěšně v mnoha filmech. Zde se ale tvůrci zaměřili spíše na vzájemné ovlivňování svých životů jinými lidmi, aniž by postavy nějak přemýšleli, jak se jim to vlastně přihodilo a že v tom musí prsty nějaká jiná osoba. To je vlastně naprosto normální i v běžném životě, ale nepřemýšlíme o tom, protože myšlenky ve stylu "jdu po ulici, je tu banánová šlupka, kdo ji tam asi odhodil a proč, kde ten banán koupil, kdo mu ho prodal, atd. atd." jsou absurdní a nikam nevedoucí. Ale tady se ukazuje, že to přesně takhle funguje:). Dalším perfektním tahem bylo zakomponování drobných životních point, které jsou viditelné na první pohled, a přestože v sobě neskýtají hluboké filozofické myšlenky, každý si musí říct, že to prostě takto vážně funguje. Obecné pravdy jako "pro dobrotu na žebrotu" či "štěstí jednoho rovná se neštěstí druhého" se tu hojně vyskytují (stejně tak i řada dalších) a je jen na pozornosti diváka, jestli si jich všimne. A tenhle přístup se mi líbí, zábavnou formou na obyčejných příbězích přesně tyto pravdy a pravdičky dokázat... Argumenty, snižující kvality tohoto skvělého filmu, mi přijdou trochu absurdní. Raketový start a později rapidní zpomalení - to je snad samozřejmost, jak jinak uvést diváka do obrazu životů víc jak tuctu různých lidí než bleskově? A pak zákonitě musíme trochu přibrzdit, aby se postavám a vztahům dostalo víc prostoru. Co je na tom tak zvláštního? A hlavně - závěrečná pointa. Ta mi přijde naprosto geniální v tom, že vlastně žádná není. Tvůrci se nesnažili (podle mě) nechat to letadlo spadnout a dovézt tak hrdiny k nějakému fatálnímu konci, ale ukončili příběh přesně tak, jak ho začali - nijak. Obyčejný den v životě obyčejných lidí zahájený zašlápnutím brouka mohl začít miliony jiných událostí, které by vedly potenciální příběh úplně jinam, ale konec by byl stejný - nic se nestane, někdo dopadne lépe, někdo hůře, ale vézt sled akcí a reakcí od brouka až ke smrti všech postav (či něco podobě radikálního), by byla blbost. Jsem rád, že tvůrci na to předem rezignovali. 95% btw. ta nejkrutější pointa se skrývá v té epizodce s černochem v TV show - a je opravdu dost smutná... (08.08.2007)

Příjemný odpočinkový film, který mě mile pobavil a místy i dojmul, protože i skrze množství postav jste neztratili nit toho nazírání, kdy si říkáte, to snad ne, jak to do sebe krásně zapadá a všechno to začalo na ulici tím,že jeden chlapec rozšlápl švába, malíř ho nakreslil, rozčilená žena vyhodila vzteky nádherně upečené a načančané kuře z okna, protože ty zapíchnuté deštníčky v něm muži vadily, to kuře spadlo na kupu igelitových pytlů v kontejneru, okolo šla hladová mladá žena, které to tak vonělo, že neodolala, utrhla, ale pacičkou ji drbla černá kočka, že chce taky, tak na ni dupla, ta se lekla, přejelo ji auto, ale na tu číču už čekali doma mladí manželé, Micka měla narozeniny...a tak dál a dál a vy jen zíráte, jak všechno v životě souvisí se vším.Takové pohlazení. (21.03.2014)

Věřím v efekt „motýlích křídel“ a mám rád i filmy, které jsou tímto takříkajíc fenoménem protkány. Pro mne je velice poutavé sledovat miniosudy obyčejných lidí, jež v jedné chvíli spojí událost, která by jinak nestála ani za zmínku. Film hodnotím možná pouze třemi hvězdami pro absenci silnějšího náboje a tedy i pro menší emocionální zážitek. Na druhou stranu je ale toto druh filmu, u kterého si nedovolím říct, že z něj šlo dostat daleko víc. A to pro tento film naštěstí proto, že byl pojat celkem dost civilně. Věřím ale, že právě pro svou civilnost, a zbytečné netlačení na pilu, si film najde nemálo příznivců. (12.01.2015)