Na jezeře

Silné stránky? Ženský fenomén, výprava, hudba, dětští herci, sociální sonda do novozélandského prdelova a jeho rodiny.. Autoři měli asi hodně práce se střihem (mraky natočeného materiálu), resp. zde se patrně rekrutuje kombinace různých (a často svérázných a originálních) dějových linií a celkové kompoziční nekonzistence. Závěr pak překresluje vše a zanechává velmi intenzívní (děsivý) zážitek, se kterým se dokonce druhý den ještě vzbudíte.. Nejen proto se nabízí srovnání s první sérií Temného případu (True Detective), kde je však palba rozložena do celé plochy a pozornost diváka poněkud nekolísá. Na televizi výborné, vedle True Detective však přeci jen kapánek slabší. (26.06.2017)

Po první sérii na mne zapůsobila hlavně podivná atmosféra odvrácené strany jinač báječného světa pána prstenu, kraje světa, konce světa nebo ráje, říkejte tomu jak chcete. Pokud někdo trpí depresemi, protože jste se pohádali s nadřízeným nebo vám soused chodí na třešně nebo se vám občas cizí pes při venčení vykálí přede dveře, zůstaňte klidní. V zapadlém koutě Nového Zélandu se dějí opravdu horší věci. Minisérie působí mdlejším dojmem skrze složité vnitřní pochody zainteresovaných postav, které řeší současné či minulé životní osudy spíše nežli zmizelou dívku. Avšak poslední kousky skládačky vám hrábnou do představ o budoucí vysluněnné novozélandské dovolené s dětmi. 75% (23.06.2019)

Top Of The Lake působí tak reálně, že je to zážitku na škodu. Mně například, podobně jako v každodenním životě, v sérii všichni trochu srali. Cenu nesympatie navíc hned od začátku uzurpuje hlavní hrdinka, za což se zasadili stejnou měrou významným civěním budovaný charakter postavy a představitelka Elisabeth Moss, která víc než co jiného evokuje nějakou lovecraftovskou rybí tlamu. Nápad napsat nejexponovanější jako komplikovanou píču je sice umělecky ambiciózní (a některé události ve posledních epizodách s tímto krokem konvenují), na ploše sedmi hodin to ale vyčerpává. Zvlášť když není jisté, zda šlo o záměr. Ale možná jsem si jenom zasedl. Psaní: Autorům nelze vyčítat hollywoodskou manýru. Příběh obnášející těhotnou dvanáctku, odhalování minulosti, vztahy mezi matkami, dcerami & spol vykazuje znaky genderové uvědomělosti, stavící na hlavu zaběhnutá klišé, na druhou stranu ale taky okamžiky nevěřícného kroucení hlavou v rovině detektivní zápletky. Důraz na věrohodnost a emocionální intenzitu je bohužel podporován minimalistickými promluvami a celkovou otevřeností, kdy ne všechny volné konce příběhu možno někam přivázat. Snahu o věrohodnost diskvalifikuje precizní se vystřihání humoru, 6-7 hodin byli všichni vážní jako prdel. Takhle vážní pederasti nejsou, přátelé! Sečteno a podtrženo: Mezi mnou a serošem vládlo od prvního dílu napětí, které nelze považovat za ekvivalent erotického dusna. Seriál mě stejně zajímal jako otravoval, každé ze sezení bylo tak trochu dřinou, navozovanou nutkáním vymezit se. Nemohu vyloučit, že to mělo co dělat s genderovým tažením proti mužskému uzurpování, které sublimovalo i do procítěné formy. Přes některé silné stránky reprízu neplánuji. (19.10.2014)

Po prvním díle téhle minisérie cítím velký příslib do budoucna. Ale doporučuji počkat si na necenzurovaný rip, v mojí verzi jsou vypípaný "fuck" words. -- Třetí díl mě trochu rozladil, seriál se mi zdál jít až moc do ztracena, ale čtvrtý díl to zase nakopl vysoko, zdá se že pátrání po pohřešované Tui by mohl být jenom jeden velký MacGuffin (nebo taky ne a ta nejistota mě baví), několik perfektních emotivních scén a důležité odhalení pro "chlapský" charakter hlavní postavy. (19.03.2013)

Těžko rozhodnout, který ze dvou prakticky současně natáčených a identicky působících seriálů, tedy tohoto a True Detective, vychází jako lepší. A o tom, že jsou si k nerozeznání podobné, není nejmenších pochyb. Stejný kameraman je v záběrech znepokojivě krásné panenské přírody na první pohled znát asi nejvíce. Slabší kriminální případ jako rámec pro, co do atmosféry, bezkonkurenční výlet do vzdálených končin je achillovou patou obou, a stejně tak oba oplývají vynikajícími hereckými výkony hlavních aktérů a autentickým filozofováním. Kde však známější True Detective (vzhledem k autorovi logicky) vyniká ve zobrazení čistě mužského pohledu na život a smrt, autorka Top of the Lake zdejší do morku mrazivé, mlhavé a deštivé podnebí využívá přesně opačně, a co víc, dokáže celé to panoptikum postaviček kolem Ráje vykreslit mnohem uvěřitelněji a zároveň hlouběji. Za mě je to tedy - i přes zdejší absenci podobně vynikající ústřední dvojice, kterou má v rukávu první série konkurence - těsná výhra pro Nový Zéland. I kdyby to mělo být jen kvůli tomu, že právě toto pojetí aktuálně nemá obdoby. (25.04.2014)