Na jezeře

Možná jsem seriálu "Na jezeře" nedala dostatek prostoru, ale pilotní díl mě odradil.. V seriálu se vyskytuje celá řada prapodivných postaviček s nenávistnou povahou nebo trpí nějakou formou duševní poruchy.. Elisabeth Moss je svým způsobem velmi krásná a baví mě se na ní dívat, ale i tak mě k seriálu nedokázala přikovat.. Seriál spíše artového rázu, lehký nástin podoby s "Twin Peaks" a naší "Pustiny".. (29.12.2016)

Silné stránky? Ženský fenomén, výprava, hudba, dětští herci, sociální sonda do novozélandského prdelova a jeho rodiny.. Autoři měli asi hodně práce se střihem (mraky natočeného materiálu), resp. zde se patrně rekrutuje kombinace různých (a často svérázných a originálních) dějových linií a celkové kompoziční nekonzistence. Závěr pak překresluje vše a zanechává velmi intenzívní (děsivý) zážitek, se kterým se dokonce druhý den ještě vzbudíte.. Nejen proto se nabízí srovnání s první sérií Temného případu (True Detective), kde je však palba rozložena do celé plochy a pozornost diváka poněkud nekolísá. Na televizi výborné, vedle True Detective však přeci jen kapánek slabší. (26.06.2017)

Ženský True Detective. A nebo spíše platí, že True Detective je chlapskou verzí Top of the Lake? Není to jenom o tom, že to má stejného kameramana a tedy takřka shodný filmový i řádně temně syrový vzhled (zdejší podání novozélandských krás si nezadá s Pánem prstenů; tedy až na to, že tady prší, mlží a když tu zabloudíte, tak si můžete hodit korunou, zda dříve pojdete hlady či umrznete). V obojím platí, že o případ samotný jde až v druhém plánu (o tomto to platí o něco více, jelikož je tu "kdo a jak" jasné již v polovině úvodní epizody). V obojím se hraje spíše na symboliku, nevyřčené mezi řádky a takovou tu všudypřítomnou podprahovou tenzi. V obojím platí, že jakmile se to tu a tam sníží k doslovnosti, tak to rázem ztrácí hodně ze svého kouzla. Obojí má nejednoznačné výjimečně napsané i zahrané charaktery. Obojí brnká na znepokojivou strunu. Obojí je především o postavách, o životě a tak vůbec… A obojí je perfektní. (17.03.2014)

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5. (13.08.2014)

Po první sérii na mne zapůsobila hlavně podivná atmosféra odvrácené strany jinač báječného světa pána prstenu, kraje světa, konce světa nebo ráje, říkejte tomu jak chcete. Pokud někdo trpí depresemi, protože jste se pohádali s nadřízeným nebo vám soused chodí na třešně nebo se vám občas cizí pes při venčení vykálí přede dveře, zůstaňte klidní. V zapadlém koutě Nového Zélandu se dějí opravdu horší věci. Minisérie působí mdlejším dojmem skrze složité vnitřní pochody zainteresovaných postav, které řeší současné či minulé životní osudy spíše nežli zmizelou dívku. Avšak poslední kousky skládačky vám hrábnou do představ o budoucí vysluněnné novozélandské dovolené s dětmi. 75% (23.06.2019)