Na jezeře

První tři díly slibovaly silný zážitek po všech stránkách, od 4. dílu - kdy se ukázalo, že malá Tui normálka žije - se to zlomilo a začalo to být čím dál víc zmatenější, žánrově neuchopitelné a scénáristicky vlastně šílené. :) Přesto se mi to líbilo. Bylo to totálně jiné než ostatní seriály - mělo to v sobě zvláštní magii, svobodný rozlet a fantazii. Jen doteď nemůžu pochopit, že se na tak "macho" látku vrhla křehká Jane Campion - to bych do ní tedy nikdy neřekla (např. její Portrét dámy byl pro mě právě pro svou zjemnělost a přeslazenost v podstatě nesledovatelný). Za přešlap ale považuji dabing vyšetřovatelky Robin - slaboučký hlásek Lucky Vondráčkové k ní vůbec nešel, to mi vážně vadilo. (10.04.2016)

Další z městeček, kde nikdo není tak úplně normální a všichni mají nějak ušpiněné prsty. Ale tohle bylo nějaký divný. Tím nechci říct, že občané Twin Peaks jsou normální, ale tohle bylo divně divný. A přitom námět nebyl špatný, provázanost jednotlivých postav fungovala, vše se odehrávalo v nádherných scenériích Nového Zélandu a Elisabeth Moss s Peterem Mullanem neměli chybu. Jenže Top of the lake patří k těm seriálům a filmům, na kterých mi vadí něco, co nedokážu pojmenovat, takže v tomto případě je to u mě jen na 60%. (28.07.2015)

Ženský True Detective. A nebo spíše platí, že True Detective je chlapskou verzí Top of the Lake? Není to jenom o tom, že to má stejného kameramana a tedy takřka shodný filmový i řádně temně syrový vzhled (zdejší podání novozélandských krás si nezadá s Pánem prstenů; tedy až na to, že tady prší, mlží a když tu zabloudíte, tak si můžete hodit korunou, zda dříve pojdete hlady či umrznete). V obojím platí, že o případ samotný jde až v druhém plánu (o tomto to platí o něco více, jelikož je tu "kdo a jak" jasné již v polovině úvodní epizody). V obojím se hraje spíše na symboliku, nevyřčené mezi řádky a takovou tu všudypřítomnou podprahovou tenzi. V obojím platí, že jakmile se to tu a tam sníží k doslovnosti, tak to rázem ztrácí hodně ze svého kouzla. Obojí má nejednoznačné výjimečně napsané i zahrané charaktery. Obojí brnká na znepokojivou strunu. Obojí je především o postavách, o životě a tak vůbec… A obojí je perfektní. (17.03.2014)

Po první sérii na mne zapůsobila hlavně podivná atmosféra odvrácené strany jinač báječného světa pána prstenu, kraje světa, konce světa nebo ráje, říkejte tomu jak chcete. Pokud někdo trpí depresemi, protože jste se pohádali s nadřízeným nebo vám soused chodí na třešně nebo se vám občas cizí pes při venčení vykálí přede dveře, zůstaňte klidní. V zapadlém koutě Nového Zélandu se dějí opravdu horší věci. Minisérie působí mdlejším dojmem skrze složité vnitřní pochody zainteresovaných postav, které řeší současné či minulé životní osudy spíše nežli zmizelou dívku. Avšak poslední kousky skládačky vám hrábnou do představ o budoucí vysluněnné novozélandské dovolené s dětmi. 75% (23.06.2019)

Intuitivní genderová detektivka, na kterou je třeba se dívat jako na obří filmový projekt. Dělení na díly je hodně umělé a vzhledem ke struktuře, která se skutečně řídí spíš emocemi než rafinovaným narativním plánem, vlastně vytrhuje zbytečně z kontemplace. Nebál bych se hovořit o zemitém magickém realismu, o jakémsi Pikniku na Hanging Rock pro 21. století. Strhující charisma vyšinutých figur (patriarcha Matt, šedá matka-guru GJ), velmi osobní reflexe ženství, maskulinity, početí, smrti... jediné, co selhává, je dopředu odhadnutelná a doslovná pointa. Jenže síla TofL je v tom, co následuje po ní. Ve scéně utkané ze strhující novozélandské krajiny, ticha, větru a několika volně pohozených slov. Nezapomenutelný, krutý a stále více vtahující svět, který znovu odhaluje, jak hluboké jsou možnosti současných TV sérií. [90%] (05.05.2014)