Na jezeře

Ne, že by lišejníkem zalitá krajina Nového Zélandu i bez dávky LSD nebyla dokonalá ale kdyby tady bylo v titulku místo Austrálie / VB / NZ třeba takové Norsko / Švédsko dopadlo by to jistě lépe. Tvůrci by si dali trochu více záležet se čtvrtým dílem a vypilovali by všudypřítomnou pomatenost logiky některých postav, TotL by se bez keců přiblížil maximálnímu hodnocení a já bych tady neměl o čem psát. (16.08.2014)

Štve mě, že někdy je to příliš přepálené a detektiv-ka až příliš odvážná až lehkovážná, bych řekla. A chlapi jsou až vyhroceně zlí a sexističtí apod., - teda doufám, že nemám růžové brýle a že to tak fakt není :-D A chování některých (např. Robinin boyfriend) je nereálné a taky přepálené, jinak by se tam nic nedělo... Ale dobrá kamera a Björk v 7. dílu sedla. A taky je zajímavý, že herečky jsou v posledním dílu hezčí než v prvním :) (01.09.2014)

Extrakt všech možných špatných lidských vlastností a charakterů. V tom seriálu není jediná herecká postava duševně vyrovnaná a zralá. každý je svým způsobem duševní "pako". Toto zařadí Česká televize na kanál ČT2? Já bych to bez pardonu odšoupl do "tzv. artu" na ČT art. Ať se na to koukají "znalci" hodnotící plným počtem hvězd tady na ČSFD. Tam takové nenormální depresivní filmařské sjetiny patří. Dojel jsem až do konce, aby někdo nemyslel, že hodnotím po prvním dílu. Tak se tedy vy pěti a čtyřhvězdičkáři mějte. :-) a neberte ujeté filmařské umění až tak moc vážně. V běžném životě je problémů dost a proč si přidělávat depku ještě nějakým ujetým seriálem. (14.04.2016)

Top Of The Lake působí tak reálně, že je to zážitku na škodu. Mně například, podobně jako v každodenním životě, v sérii všichni trochu srali. Cenu nesympatie navíc hned od začátku uzurpuje hlavní hrdinka, za což se zasadili stejnou měrou významným civěním budovaný charakter postavy a představitelka Elisabeth Moss, která víc než co jiného evokuje nějakou lovecraftovskou rybí tlamu. Nápad napsat nejexponovanější jako komplikovanou píču je sice umělecky ambiciózní (a některé události ve posledních epizodách s tímto krokem konvenují), na ploše sedmi hodin to ale vyčerpává. Zvlášť když není jisté, zda šlo o záměr. Ale možná jsem si jenom zasedl. Psaní: Autorům nelze vyčítat hollywoodskou manýru. Příběh obnášející těhotnou dvanáctku, odhalování minulosti, vztahy mezi matkami, dcerami & spol vykazuje znaky genderové uvědomělosti, stavící na hlavu zaběhnutá klišé, na druhou stranu ale taky okamžiky nevěřícného kroucení hlavou v rovině detektivní zápletky. Důraz na věrohodnost a emocionální intenzitu je bohužel podporován minimalistickými promluvami a celkovou otevřeností, kdy ne všechny volné konce příběhu možno někam přivázat. Snahu o věrohodnost diskvalifikuje precizní se vystřihání humoru, 6-7 hodin byli všichni vážní jako prdel. Takhle vážní pederasti nejsou, přátelé! Sečteno a podtrženo: Mezi mnou a serošem vládlo od prvního dílu napětí, které nelze považovat za ekvivalent erotického dusna. Seriál mě stejně zajímal jako otravoval, každé ze sezení bylo tak trochu dřinou, navozovanou nutkáním vymezit se. Nemohu vyloučit, že to mělo co dělat s genderovým tažením proti mužskému uzurpování, které sublimovalo i do procítěné formy. Přes některé silné stránky reprízu neplánuji. (19.10.2014)

Po první sérii na mne zapůsobila hlavně podivná atmosféra odvrácené strany jinač báječného světa pána prstenu, kraje světa, konce světa nebo ráje, říkejte tomu jak chcete. Pokud někdo trpí depresemi, protože jste se pohádali s nadřízeným nebo vám soused chodí na třešně nebo se vám občas cizí pes při venčení vykálí přede dveře, zůstaňte klidní. V zapadlém koutě Nového Zélandu se dějí opravdu horší věci. Minisérie působí mdlejším dojmem skrze složité vnitřní pochody zainteresovaných postav, které řeší současné či minulé životní osudy spíše nežli zmizelou dívku. Avšak poslední kousky skládačky vám hrábnou do představ o budoucí vysluněnné novozélandské dovolené s dětmi. 75% (23.06.2019)