Téměř chlap

Henrik, kterému je 35 let, čelí "krizi dospělosti". Ve chvílích, kdy by z něj měl být uvědomělý muž a zodpovědný nastávající otec, je uvnitř stále ještě chlapcem, co dovádí s kamarády. Začíná se to v něm bít. Nechce zkrátka být tím usedlým chlapem, co má příšerně nudnou práci a nepodniká nic zábavného. Já nemám ráda velkou dospěláckou vážnost, přehnaná dětinskost je však taky špatně. Henrik mi byl tou poťouchlostí sympatický. Snímek má vlastně jen toto jedno téma, což se stopáží, kterou má, vlastně vůbec nevadí. (22.08.2013)

Áno, uznávam, že ideu mal ten film zaujímavú a tá Henrikova infantilita mi dosť pripomína správanie niektorých mužov, ktorí už by na svoj vek mohli mať aj dôstojnejšie a rozumnejšie správanie. No po dejovej stránke to bola obrovská slabota - v podstate každá situácia, v ktorej sa Henrik ocitol napokon skončila pod náporom jeho infantility. Jedine zopár dobrých scén a ústredná idea držali tento film ako tak v norme, ale aj tak na viac ako 2* to u mňa veru neni. A že toto vyhralo Křišťálový glóbus? Porotcovia mali asi svojský zmysel pre humor... (03.08.2015)

(MFF KV 2012) norská pecka, oscilující na pomezí komedie a vztahového dramatu. hlavní hrdina je naprosto skvěle zahraný a jeho eskapády plynoucí z jeho nezodpovědnosti a nevyzrálosti, která se jaksi neslučuje s tím, co se od něj už tak nějak čeká s ohledem na věk, ženu, dům a blížícího se potomka, spolehlivě pobaví. a zároveň vzbudí to správné, co vzbudit mají. totiž, že ne pro každého je snadné vzdát se toho, co má rád a že místo pro kamarády, srandičky si člověk prostě uchovat chce. akorát se to musí sladit lepším způsobem, než se dařilo zde. každopádně, vynikající film a především scéna na autobusové zastávce je perfektní... (08.07.2012)

Henrik je priemerný hňup, ktorému v podstate nič nechýba, má fajn frajerku, krásny domček, robotu a žije si svoj bezproblémový nórsky životný štandart. preto má prirodzene dostatok času na pocit, že už to nie je taká sranda ako kedysi a že nikam nepatrí, či čo. film je dôsledne vyskladaný z tých najbanálnejších situácií v širokej škále trápnosti a bezvýznamnosti. štyri hviezdy za detailné vypracovanie pocitu "všednosti". p.s. užívateľ sochoking má pravdu, nožík zmizol. :) (25.08.2013)

Během 74 minut rozehrát tak velkolepou psychologickou studii, to je gigakumšt! Nepochopenej outsider, co neumí komunikovat, leccos si moc bere, romantika pro něj nemá pražádnej význam a neustále by sexoval ... to je přesně (asi) to jediný, co si od seveřanů vždycky nechám rád zobrazit. A Henrik Rafaelsen, malinko norská verze Chrise O'Dowda (min. v pár polohách), ho "zobrazil" naprosto dokonale. Navíc mu perfektně sekunduje lehce vznětlivá, a přesto dostatečně sympatická Janne Heltberg, kterou si i na tak malym prostoru bez problémů zamilujete. --- Jo, místy je to perverzní; jo, ta koncovka tomu dvakrát neslušela - ale jinak nemám dalších výtek (navíc tu úchylnost snad seveřanum ani vytýkat nelze). Scéna "But I do have a name" mě navíc neskutečně vzala a taky výběr písniček byl bezchybnej. :) --- (Je to na ulož.to i s anglickýma titulkama). (20.06.2013)