Hedwig a Angry Inch

Písničky v tomhle hudebním filmu (muzikál to opravdu není) byly vcelku průměrné, avizovaný kontroverzní děj mi nepřipadal vlastně kontroverzní ani trochu... Úchylárna to sice byla, ale mě nějak nechytla. Když už jetý muzikál, tak Rocky Horror Picture Show, který, ač už je přes tři desítky let starý, je stále jednou z nejúchylnějších a nejpraštěnějších věcí, jaké jsem kdy viděla. (24.05.2008)

Muzikál je jednou z odnoží kinematografie, které mi jdou tak trochu proti srsti (čest výjimkám, jako např. The Wall) - avšak Hedwiga a její Angry Inch - to není muzikál, to je prostě nářez! Nářez bez předsudků a snad ve všech směrech - naprosto specifická atmosféra, originální příběh, chytlavá hudba, skvělé texty, velmi chutná vizuální stránka (v čele s hlavní postavou - John je v roli "nedodělaného transsexuála" jednoduše neodolatelný, nádherný, k sežrání!) a moc pěkné animované sekvence, které snímku dodávají na "artovosti". Film má prý mezi jeho fanoušky podobný kultovní status jako legendární Rocky Horror Picture Show (půlnoční promítání, oblékání se do stejných kostýmů, pronášení citací z filmu) a není se co divit - na ďábelsky sexy Tima Curryho nemá sice nikdo, avšak John je zde i tak víc sexy než většina ženskejch (což se o Timovi říkalo také) a navíc jsem mu naprosto sežrala, že jako malý opravdu žil ve východním Berlíně a zažil alespoň vzdáleně podobné útrapy. Ale abych stále jen nechválila - pár mušek by se taky našlo - 1) už od Snílků zrovna moc nemusím Michaela Pitta a 2) mohlo to být přeci jen ještě trochu "ulítlejší", "promakanější" - a nebo já nevím - možná se jen zase ozývá má věčná nespokojenost se sebelepším provedením - fakt nevim. Každopádně za originalitu, za Johnovu odvahu svou kontroverzní hru zfilmovat - navíc opravdu takto skvěle a bez skrupulí - a za samotnou, skvostně ztvárněnou hlavní postavu, snímku ten plný počet myslím nakonec můžu dát - závěr mi ostatně ani nedává jinou možnost - překrásný kýč ♥. (03.11.2006)

Za mojej mladosti boli deviácie v lekárskych knihách a homosexualita bola trestná. Bol to extrémny prístup, avšak rovnako extrémna je aj súčasná propagácia iných orientácií a deviácií, a to vo vyššej frekvencii, než je ich početnosť v populácii. Snobi sa idú zblázniť z toho, akým obrovským umením sú filmy o týchto ľuďoch. A heterosexuál, ktorý nie je ani -ista, ani -fil sa začína cítiť stiesnene a neisto. Nehodlám sa na tom podieľať a jednu hviezdičku dávam iba ako rezervu pre prípad, že by sa v tej nedopozeranej časti filmu predsa len vyskytlo niečo zaujímavé. (03.02.2011)

Osobně si myslím, že když je film "postmoderní", "úchylný" nebo "kultovní", tak tyto vlastnosti nemusí být nutně kladné. Dřív jsem viděl pouze posledních 20 minut "Hedwiga" a byl jsem z toho nadšený. Ovšem když jsem konečně viděl celý film, moje nadšení odpadlo. Za největší klad zde považuju skvělé glamrockové (a nikoliv punkrockové) písničky. Také se mi líbil drzý, rebelský postoj tohoto filmu. Jinak mi to ale připadalo hodně prázdný. Čerpalo to především z dvou naprosto pitomých příběhových klišé o homosexuálech: že se chovají jako afektovaný ženský a že "macho" heterosexuální chlapi přece jen s nima chtěj spát. Tyto klišé by dokonce stačili jako popis jeho velmi minimálního děje. A možná, že mi něco uniklo, ale když se Hanselova změna pohlaví nepovedla a zůstal spíš jako zmrzačený chlap než jako žena, jak se vůbec povedl sňatek s tím americkým vojákem, když proto musel mít ženské tělo ? (13.09.2007)

Vydarený kúsok podľa divadelného muzikálu na téma zmeny pohlavia, ktorý nato zvolil ako charakteristicky vhodnú formu, tak skvelé hudobné čísla ((ako hud. fanúšika ma potešilo najmä legendárne "I put on some make up - kebych mal pamäť na názvy tak napíšem orig. názov songu, ktoré som počul v niekoľkých live verziách od Polyphonic Spree (ktorých koncert ma upozornil na tento film) až po NOFX a páčil sa mi aj v podaní Hedwiga, rovnako ma prekvapilo ako výborne odsýpali niektoré iné songy (neviem či by som inej kapele zožral text používajúci slová typu Hádes a Osiris /Origin of Love inak podľa Aristofanesa/). Páčil sa mi aj zvláštne poňatý koniec, ktorý sa aspoň pre mňa dá vyložiť v niekoľkých variantoch a sám je symbolom hľadania vlastnej sexuálnej identity. K tomu správna dávka nadsázky a kvalitní herecký ensemble dávajú vyniknúť osobitému filmu ďaleko za hranicov mainstreamu, ktorý má v sebe ešte jednu rovinu (underground vs. mainstream ala Hedwig vs. Tommy Gnosis). Silný film, ale nie pre každého. SPOiLER P.s.: Pôsobili iba na mňa Tommy a Hedwig ako jedna osoba?? (09.06.2005)