Hedwig a Angry Inch

Strašně jsem toužil po tom, aby mě někdo nadopoval energií. Nějak jsem uvadal a všechno šlo od nikud nikam, k destrukčním představám. Skrz unavený oči jsem viděl něco jako chlapa. Asi. Při zaostření a nastartování mozku mi došlo, že koukám na ženskou. Asi. Zpívala a já se jal odhánět pesimistickou náladu hromovým zakřičením. Podobné jako tomu bylo před x lety s Ktož jsú boží bojovníci, možná víc hardcore! Krom elánu hlavní představitelky, mě zaujala pravdivost textů. Slyšel jsem něco o lidech rozdělených vedví, že jsme byli rozděleni za trest, a pokud to tak půjde dál, zůstaneme sami, šedivý a zlomený. Bylo to tak nádherný, těžko slovy popsatelný, až se mi rozklepala kolena. John Cameron Mitchel hraje transexuální Hewigu, jako kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělá. Velmi sugestivní! V úvodu jsem psal, že jsem potřeboval něčemu zase věřit a být pln energie. Hedwig a Angry Inch nejen, že mou představu naplnili po okraj, ale ukázali mi svět zase z jiný perspektivy. Možná se to nezdá, ale fakt to dodá odvahu. Něco říct, k něčemu se odhodlat. V závěru odchází nahý John od kamery, jako nová bytost. Vzpomněl jsem si na podobný film, Snídaně na Plutu. A docvaklo mi, že nepotřebuju být kdovíjak sečtělej, mě stačí, když budu tam, kde jsem a hlavně s vědomím, že tu pro někoho jsem.. Perfektní!!! (23.11.2009)

Tak tohle bylo miloučké. Hedwig je suverénně nejrozkošnější špatně přeoperovaný muž, kterého jsem zatím viděla, od bláznivé blond paruky, přes "angry inch" až po nevkusné boty. Kýčovitě přeplácané, plné hudby, která mi sice vůbec nesedí, leč zas tolik mi to nevadilo, jelikož Hedwig rocks! A nejen to. V podstatě dost jednoduchý příběh o hledání sebe sama a své (nejen) sexuální identity, nicméně jeho podání je takřka odzbrojující. A až na pár věcí v poslední třetině filmu rozhodně nemá tendence citově vykořisťovat ubohého diváka. V oné poslední části se bohužel mírně rozplizne a chvílemi jsem moc nechápala, co se přede mnou vlastně odehrává, ale pak se hoši a dívky zase vzpamatovali a nabídli i lehce nejednoznačné vyústění, což stejně jako to, že v Berlíně se mluví německy, oceňuji. Jedinou větší výtku bych adresovala snad jen animovaným sekvencím a zejména Michaelu Pittovi. Nevím, proč museli obsadit jeho, moc toho nepředvedl a navíc mi jeho obličej "vlhký sen terciánek" způsoboval lehké tiky. (13.09.2007)

Jelikož jsem člověk, který má rád krapet netradiční filmy, kterému jsou filmoví transvestité povětšinou sympatičtí (jen si vzpomeňte na Frankieho-N-Furtera :-]) a rockovou hudbu má rád, tento film se mi skutečně líbil. Není revoluční ani mě nenaplnil nadšením, neboť nejde o komedii, ale spíše drama s černějším humorem. Ovšem režisér v hlavní roli je dokonalý, určité scény mají své skryté kouzlo a především ta filozofie snímku (lidé byli původně spojení, až Diovy blesky je rozdělili vejpůl a od té doby hledáme své skutečné polovičky) je skutečně krásná. (03.11.2006)

1* za songy, 1* za animované sekvencie, 1* za niektoré svetlé okamihy a miestami zaujímavé otázky na zamyslenie avšak aj napriek mojej snahe pochopiť hlavnú myšlienku, ostal film u mňa kdesi na pol ceste. Takéto výstrednosti sú proti môjmu gustu, na druhej strane keď to porovnávam so Shortbusom toto bol aspoň regulérny film a nie gay porno :-) (21.05.2008)

Hedwig a Angry Inch se právem chlubí kultovním statusem, jakým disponuje třeba Rocky Horror Picture Show. Což rozhodně není málo. Nádherná muzikálová jízda doplněná skvostnými animovanými sekvenci a naprosto božími výkony samotného Johna Camerona Mitchella a Michaela Pitta. Snímek za svých patnáct let nijak nezestárl a na plátně mu to stále sluší. (10.11.2016)