Exorcista
The Exorcist
Vyháňač diabla
The Exorcist
The Exorcist
Režie:
William FriedkinScénář:
William Peter BlattyKamera:
Owen RoizmanHudba:
Jack NitzscheHrají:
Ellen Burstyn, Linda Blair, Jason Miller, Max von Sydow, Lee J. Cobb, Kitty Winn, William O'Malley, Jack MacGowran, Barton Heyman, Peter Masterson (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Regan je dcerou slavné a bohaté herečky. Protože na ni matka nemá čas, tak si ani nevšimne, že se dceřino chování pomalu začíná měnit. Mluví sprostě a obličej se jí křiví do děsivého šklebu. Matka vezme dívku na lékařské vyšetření. Po sérii velmi podrobných vyšetření jsou lékaři bezradní. Dívčin stav se stále horší a teď už napadá i své okolí. Hlas se jí mění a ona komunikuje se svým okolím démonickým hlasem. Jeden z lékařů přijde s návrhem obrátit se na církevního specialistu, exorcistu. Matka to zprvu považuje za hloupost. Když se dívka změní v ďábelskou stvůru, která zabije jejího přítele, nezbývá jí nic jiného než se obrátit na vymítače ďábla. (TV Nova)
(více)Recenze (906)
Pro mě osobně je to jeden z nejděsivějších filmů, které jsem kdy viděl. Vetřelec je proti té šílené holce domácí mazlíček. Opravdu perfektně zvládnutá atmosféra přes kameru, hudbu, herecké výkony i samotný scénář. Brrrrr. 10/10. ()
Poctivý klasický horor, který rozhodně stojí za to vidět. Pomalu vybudovaný příběh, který se možná až moc vleče, ale dává prostor seznámit se všemi postavami podrobněji a poté je nasměrovat tam, kam se mají dostat, tedy k samotnému vymítání. Atmosféra filmu neustále roste až k výbornému závěru. Co mě dost zarazilo, nebyly samotné projevy ďábla v podobě dívky Regan, i když ty jsou natočeny velmi působivě, ale spíš lékařské prohlídky a postupy, které musí podstoupit. Což je samo o sobě dobrý horor, aspoň mě to tak přišlo. Chtěl jsem dát "jen" čtyři hvězdy, ale za skvělý a trochu nečekaný finiš filmu, musím přidat ještě jednu hvězdičku. ()
Už chápu, proč je hororům stále nasazována laťka v podobě snímků jako Rosemary má děťátko, Přichází Satan či Vymítač ďábla. Tohle je opravdu jeden ze skvostů světové kinematografie a pochybuji, že někdy bude překonán. Nepochybuji o tom, že v době svého vzniku film musel vyvolat poprask, protože i na mě, otupělého diváka, působil i po tolika letech. Vynikající výběr herců, skvělý scénář a kamera a fantastická režie, co tomu vlastně vytknout? ()
Ale to je obrovská ostuda takovouhle klasiku vidět poprvé pomalu ve 30 letech... Perfektní horor, vůbec mě nevadilo, že trval přes 2 hodiny. ()
Pamatuji, že když jsem viděl prvně, byl jsem hodně zklamaný, protože se navzdory mýtu nejedná o žádný děsivý horrorový film, ale spíš o psychologické drama o tom jak to církev s námi myslí dobře, když nás už 2000 let chrání před zlem. Po letech beru trochu na milost, i když se pořád nemůžu zbavit dojmu, že film postupně graduje, aby finále bylo nečekané a takové nějaké odfláknuté. Je to škoda, protože ta atmosféra houstne pomalu a když by se měla nějak zúročit, jde to najednou ráz na ráz a je po všem. Ale co já vím, třeba to u inkvizice takhle chodí. Jinak samozřejmě super hudba a takový ten civilní duch filmů sedmdesátých let. Ale znovu opakuji, ve srovnání třeba s takovým Omen ze stejné doby, celkem čajíček. ()
Dnes pozreté po rokoch a zároveň prvý krát pozretá režisérska verzia. Veľmi kvalitný film, ktorý je podľa knihy od William Peter Blatty a tá je napísaná podľa skúseného príbehu, ktorý sa stal v roku 1949. Tu je spomínaný dokument https://m.youtube.com/watch?v=O4vwXHN-H-Y&t=166s . Hudba, herecké výkony, masky a scenár sú veľmi dobre spracované. Čo sa týka rozdielu medzi kino verziou a režisérskou verziou tak máme rozdiel len 11 min. Namiesto 121 min sme dostali 132 min. Režisérska verzia je síce o pár minút dlhšia ale pekne nám dokresľuje príbeh. Máme tu aj jeden krátky záber na to čo videla Regan. Celkové hodnotenie za mňa je: kino verzia 80% a režisérska verzia 85%. ()
Kultový horor Williama Friedkina som až teraz prvýkrát videl - čo bola škoda, ale zas o to väčšie prekvapenie som dostal, a o to výborný horor som dostal, ktorá právom patrí medzi klasiky svojho žánru. Herci Max von Sydow a Ellen Burstyn výborný. Vrcholné scény , hlavne na tej posteli sú nezabudnuteľne , takisto aj scéna keď sa pociká na koberec ( za mňa tiež kultová scéna ). A samozrejme aj hudba - ktorá dávala filmu ten správny šmrnc . Kultový horor Williama Friedkina si ešte veľakrát pozriem, a hororu dávam plný počet ⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️. ()
Teprve letos nás opustil legendární William Friedkin, právě režisér osudového Exorcisty (a taky ten chudák, co ho podepsali za remakem 12 Angry Man - jejichž televizní adaptace je bezduché ochotnické představení z domova důchodců..), a tak jsem se rozhodl s blížícím svátkem mrtvých dohnat tuhle kultovní hororovou klasiku.. Naneštěstí Vymítač ďábla už se dneska tak moc liší od toho, čemu se říká horor, že navíc jeho sázení na duchařinu, či jiné pokusy o temnější atmosféru jsou pod dnešní optikou takové nedotažené.. Příběh, kde matka v obavě o zdraví své dcery, ji zavede za lékařským odborníky, aby jí poradili. Ale dcera je fyzicky zdravá, jen matka tvrdí, že dívka přepíná do stavů, kde mluví jazykem, který nezná či používá slova, jaká odnikud neslyšela.. Asi puberta? Ne, ovládl ji ďábel! - logické vysvětlení.. Když ale postupně sledujeme proměny v chování či vzhledu, je jasné, že tady není něco v pořádku.. A když selže věda, je nutné se obrátit na víru a na jejich vymítače.. Exorcista je skvělý, když jde o vymítání, na kterém si tady tvůrci dali záležet a věnovali mu i hodně času. Výborně si hraje s atmosférou a přenášením prožívaných pocitů na diváka a skutečně jde o jednu z nejpozoruhodnějších scén v historii filmu, kterou se ještě mockrát bude někdo snažit napodobit. Ale osobně mám problém s událostmi před onou epickou atrakcí. Budují se vztahy mezi postavami, prozkoumává se kontext, ale všechno je jen dlouhá příprava na epické finále, které ale samo nemůže vykoupit celý film.. Není fér to sice tvůrcům příliš vytýkat, když takhle postupně se dříve horory točili a divák si musel na "strašení" počkat a namísto toho se unášel atmosférou příběhu. Jen dnešní optikou to právě tady ztrácí a neumí si to "zrychleného" diváka držet ve střehu po celou dobu.. Ovšem, že díky Exorcistovi vznikla celá žánrová odnož postavená na vymítání, v níž nalezneme i třeba mnou milovanou sérii Conjuring, která je, pro mě, i jeho vrcholem, se mu už neodepře.. Jeden z těch hororů, kterými bych tuhle prohlídku emocemi nejpestřejším filmovým žánrem začal. 80% ()
Napinave, desive, hrozostrasne, brualne. SPIDER-WALK SCENE hovori za vsetko. Aj napriek tomu, ze film ma za sebou tridsiatku, ma stale co povedat. Mne tych 30 rokov skutocne nevadilo, prave naopak. Atmosfere filmu to iba prospelo. Nikdy nezabudnem, ako moja znama vykrikla od hrozy, ked vydela tu "malu" ked vyplula to zelene svinstvo. Myslim si, ze 30 rokov stary Exorcista je niekolkokrat lepsim filmom, nez taky Vreskot 2 alebo 3. Hollywoodski tvorcovia hororov by sa mali zamysliet... FUCK ME! LICK ME! ()
Jeden z nejlepších hororů které jsem kdy viděl (dále ještě třeba Osvícení). Dodnes mi není jasné, jak v roce 1973 spáchali ty triky. Není to ani na DVD :((( Atmosféra výborná, bál jsem se!!! ()
Tazko mi je tento film hodnotit. Neviem kto cital knihu, ale je to moja najoblubenejsia kniha zo vsetkych. Bohuzial vo filme dost toho velmi dobreho z knihy chyba. Tak ci tak dam 5 za skvele dielo vseobecne ()
Na svou sobu to musel být notně šokující film, některé výrazy a scény byly opravdu velice odvážné, avšak v celkovém vyznění a na dnešní dobu už to nebylo vůbec děsivé, jen zajímavé... Oceňuji herecký výkon oné mladé dívky posedlé ďáblem, a snahu o dobré efekty „za babku“. Pro církev to tehdy muselo být velice obtížné tento film přijmout... Dávám 75%. ()
Dvanáctiletá Regan disponuje ve svém věku ostrou slovní zásobou, za kterou by se nemusela stydět ani profesionální kurva. Zná snad někdo z Vás dítě jejího věku, které svádí kněze a vybízí vlastní matku k incestu? Dnes již legendární piss scéna, otočka hlavou o 360 stupňů, masturbování s křížem, perverzní věty: lick me, při které Regan zabořuje hlavu vlastní matky mezi své nohy; fuck me!, až se třese celá postel; do Nebe volající rouhačství - Let Jesus fuck you, bodajíc se křížem mezi nohy až po legendární hlášku "Your mother sucks the coaks in hell", nejsou výplodem racionálního myšlení malého děvčete ale kapitán Ahojky (Captain Howdy) který se do malé Regan nastěhoval a nehodlá se svého nového sídla dobrovolně vzdát. Jelikož kapitána Ahojky neodhalí ani 88 učených doktorů, doporučuje se matce jako poslední mizivá naděje léčba šokem tzv. konvenční rituál o který se má postarat kněz Damien Kerras. Ten po nějaké době s rozpaky přespolního záškodníka objevuje a Arcibiskupství tak do hry posílá ostříleného Lankestera Merrina. Jmenovaný kapitán Ahojky je ale pořádný bastard který dělá z Regan nadpozemského siláka jenž ustojí i konfrontaci se zkušeným Merrinem. Kerras tak dovoluje záškodníkovi okusit své tělo a sám s přespolním skáče z okna Reganina pokoje čímž ukončuje pobyt kapitána Ahojky ve svém těle ale zároveň i svůj vlastní život. Z malé Regan se tak opět stává slušné děvče. ║ Za neskutečně brilantním počinem za který se bude štáb smažit v pekle, stála na sklonku 40cátých let skutečná událost z jednoho městečka v Marylandu…║ Psal se rok 1949, 20 srpna když si William Peter Blaty přečetl čerstvý plátek zrovna ve vyšlých novinách (Washington Post ) o takzvaném posednutí démonem které se odehrálo v městečku Mount Rainer, ulici 3210 Bunker Hill Road ve státě Maryland. Posedlým byl 14letý chlapec Robbie Mannheim. Tuto situaci více popisuje Thomas B. Allen, autor knihy Possessed 1993 (Posedlý). Allen o chlapci píše, že měl dobrý vztah se svým strýcem který se považoval za „médium“ a společně s Mannheimem vykonávali rituály za účelem kontaktovat „druhou stranu“. 15 ledna 1949 se odehrálo, v průběhu jednoho rituálu, dost nevysvětlitelných jevů, např. kroky ve stěně, hlasité skřeky a zvuky podobné bubnování. To byl pouze ale počátek toho všeho. O 11 dní později (26 ledna 1949), Robbieho strýc nečekaně zemřel v Saint Louis po jednom z obřadů. Chlapec se ho následně pokoušel kontaktovat. Pár týdnů od tohoto pokusu byla ložnice chlapce plná cizích zvuků. Dne 17. února 49 (čtvrtek) přespává chlapec v domě místního ministranta. Toho čeho byl Reverend Luther Miles Schulze té noci svědkem ho přinutilo doporučit rodině Katolického kněze. Reverend udává, že se Robbieho postel divoce třásla a po místnosti se pohyboval těžký nábytek. Mezi 27 únorem a 4 tým březnem za dozoru otce Hughese podstoupil Robbie vymítání v nemocni Georgetown kde brutálně napadl otce Gughese. Nic se ovšem po tomto rituálu nezměnilo. Na chlapcovo kůži se začínaly objevovat “vypálené značky”, zároveň se projevovaly křeče při kterých se kroutil do “nelidských” poloh. Raymond Bishop a Father William Bowdern předpokládaly že se Robbieho těla zmocnil jeho zesnulý strýc, kterého se pokoušel po jeho smrti kontaktovat.║ 16tého března (středa) otec Bowdern provedl vymítání v domě Robbieho strýce v St. Louis. V průběhu obřadu se na Robbieho zádech opět začaly objevovat vypálené jizvy apod. Chlapec plival do obličeje kněze, obviňoval jej ze sexuálních hrátek se sestramy, honil si ptáka a vyslovoval věty v latině a jinych jazycích kterými nikdy nehovořil.║ Po tomto „neúspěšném“ vymítání byl Robbie šoupnut do ústavu pro mentálně choré. Vymítání v tomto zařízení pokračovalo na velikonoční neděli. Během tohoto procesu se odehrál jeden z nejbrutálnějších útoků. Během obřadu se na Robbieho prsou objevilo slovo „Exit“ se šipkou dolů k jeho penisu. Po zobrazení celého tohoto výjevu Robbieho brutálně kopl kněze do jeho genitálií. Následně po útoku začal chlapec mluvit „hlasem ďábla“ a teplota v místnosti rapidně klesla pod -0.║ V pondělí 18tého dubna, 23:00 v průběhu 13tého vymítání, Robbie seskočil z postele a začal křičet, "Satan! Satan! I am Saint Michael, and I command you, Satan, and other evil spirits, to leave this body, in the name of Dominus. Immediately! Now! Now! Now!" Následně se projevili obrovské křeče. Poté co přestaly se Robbie podíval na kněze a řekl: "He’s gone."║ Tento příběh poté posloužil W.P. Blattymu jako předloha pro jeho román který se v sedmdesátých letech objevil i na filmových plátnech s rozpočtem 12 000 000 milionů dolarů. Prvotním adeptem na stvoření tohoto počinu byl samotný mistr Stanley Kubrick který nabídku odmítl jako i např. John Boorman a buďme rádi. To co totiž Boorman udělal s dvojkou nemá slov. Pro natáčení byl nakonec zvolen William Friedkin. Ten přivedl na svět nejlegendárnější a nejexcelentnější vymítačskou dvacetiminutovou scénu které může konkurovat snad pouze ta z Exorcist of Emily Rose. Slavná scéna se točila v -40 C ! Jako Reganin kvičící hlas posloužila nahrávka prasat jdoucí na porážku. Jedná se o jednu z „nejsamplovanějších“ scén kinematografie vůbec.║ Cesta od slušné dívky po bastardní ďáblici je ale dlouhá. Sledujeme harmonický vztah matky s dcerou který se postupem času mění v noční můru kdy matka propadá hysterickým záchvatům že její dceři není pomoci. Damien Kerras se na druhé straně vyrovnává se smrtí své matky jejíž podobu na sebe bere i malá Regan navíc začíná řešit dilema zdali je či není dívka ďáblem posedlá. Krátkou avšak důležitou roli hraje v celém procesu postava kněze Merrina, kterého církev zplnomocní aby provedl obřad. Pomalé vzrůstající napětí je doplněno vynikající hudbou a temnou atmosférou.║ Věřícím dementům se postava malé Regan tak nelíbíla, že jí bylo vyhrožováno smrtí. Z těchto důvodu muselo studio najmout pro Lindu po dobu šesti měsíců od uvedení filmu do kin bodyguardy. (V některých scénách ji dokonce ve filmu zastupovala dablérka) V průběhu natáčení zahynulo za zvláštních okolností 9 lidí, kteří se nějakým způsobem podíleli na filmu. Z toho 2 byly představitelé hlavních rolí. O smrti jednoho z nich měla Linda již dlouho dopředu noční můry.║ Následné uvedení filmů do kin mělo i na jeho návštěvníky neblahé účinky. Podobně tak jako u Vetřelce, lidé utíkali z kin, omdlévali, dokonce si jeden z nich zlomil o sedacku celist, za coz pak zaloval studio a vysoudil odskodne... Za všemi těmito potížemi se ovšem skrývá nejvýdělečnější horor historie a pro mě nejlepší horor v dějinách vůbec... ║ [10/10] () (méně) (více)
Čekal jsem tedy mnohem mnohem víc. Nudné scény, někdy ani moc nedávají smysl, hlavně ten konec. Řekl bych, že i na horor ze 70. let by to mohlo být lepší. Musím uznat pěkně udělanou masku té holčičce ve, které je ďábel, ale zase musím přiznat, že sem se nebál vlastně a minutu. Prostě pro mě fakt už ne... ()
V 80. letech, kdy byl snímek natočen, se jednalo o výjimečný filmový počin, který neměl obdoby. Svým vznikem vyvolal mezi lidmi celosvětovou debatu. Našel si své příznivce, ale, jak už to na světě chodí, zároveň i odpůrce. V současné době, téměř po čtyřiceti letech od své premiéry, si divácká veřejnost zvykla téměř na vše, co filmové umění nabízí. Převážně pak kouzlo moderní filmařiny, které se vyznačuje využitím počítačem vytvořených efektů. Lekací scény a dobře zvolený zvukový doprovod se současnými horory jenom hemží. Ale to, díky čemuž před několika desítkami let běhal lidem mráz po zádech - strach z "něčeho", co číhá na svou oběť skryté ve tmě, strach z duchů, posedlosti, či přímo samotného ďábla, se pomalu vytrácí, neboť je vytlačováno "příšerkami", které si své volné chvíle krátí běháním po lese se sekerou v ruce, nahánějíc turisty či jiné chudáky. Najdou se dozajista tací, kteří se na "Vymítače ďábla" budou dívat s úsměvem, až úšklebkem. Ale vždycky, a v to doufám, bude většina těch, kteří na něj budou nahlížet jako na klasický a příjemně mrazivý horor, který v době svého vzniku šokoval a zaznamenal přelom v oblasti psychologických hororů. V době, kdy v jednoduchosti byla krása, v době, kdy tehdy čtrnáctiletá Linda Blair (v případě extrémních scén - její dvojnice) excelovala, v době, kdy se točily opravdu nefalšovaně kvalitní horory. Pokud bych měl hledat konkurenci, nevím, zda by se mi podařilo najít vhodného "soka". "Vymítač ďábla" a William Friedkin se vydali svou vlastní cestou, cestou zla, ukrytého v těle dvanáctileté dívky. A nezklamali. Nápad a zpracování je dle mého názoru geniální. Otáčení hlavou o 180°, "hrachová kaše", "spiderwalk", změněný hlas, vulgarity, urážky, nadávky a samotná scéna vymítání... to vše navozuje mrazivý pocit reálnosti. ()
Klasický horor, který podle mě patří mezi jeden z nejlepších a nejstrašidelnějších hororů. Vymítač dábla má pěkně hustou atmosféru a velmi dobrý scénář. Film jsem nedavno viděl znovu a přišel mi stále hodně strašidelnej. Zub času se na tomto filmu vůbec nepodepsal. ()
Sľubne sa odvíjajúcu drámu v druhej časti filmu pochová samoparodujúci sa rádobyhorror.. ()
Opakovaně jsem si ověřil, že nejsem příslušníkem té správné cílové skupiny, na kterou se autoři zaměřují. V podstatě jsem se dost nudil, scény s projevy posedlosti na mě působily spíš komicky, než hrůzostrašně (možná v roce 73 bych to viděl jinak) a když srovnám tento film s The Omen, prohrává na celé čáře, a to i přes účast mého oblíbeného a opět skvělého Maxe. ()
Prvu hodinu bola totalna nuda. Mam nezostrihanu verziu cize bez dabingu k tomu. Na to ze to je z roku 1973 tam boli fest dobre efekty.Este aj lepsie ako nejaki retardi co robia dnes horory ako keby v skicari... ()
Související novinky
Vymítače ďábla čeká nový režisér a změna pojetí
U produkční společnosti Blumhouse Productions a studia Universal Pictures měli velké ambice, co se navázání na jeden z nejznámějších hororů v historii týče. NBCUniversal v roce 2021 nakoupil práva na… (více)
Zemřel režisér William Friedkin
Ve věku 87 let zemřel legendární režisér William Friedkin známý nejlépe pro své nezapomenutelné klasiky Francouzská spojka a Vymítač ďábla. Režisérův skon potvrdil děkan Chapman University a známý… (více)
Vymítač ďábla se dočká rebootu
Po úspěchu s oživením hororové série Halloween se režisér David Gordon Green pokusí provést to samé s další žánrovou klasikou, tentokrát Vymítačem ďábla. Práva k nové trilogii – ano, trilogii –… (více)
Blumhouse plánuje nového Vymítače ďábla
Studio Blumhouse (Uteč, Neviditelný) se chce vrátit ke slavné filmové sérii Vymítače ďábla a to rovnou s pokračováním. Zatím není jasné, o jak přímé pokračování by mělo jít a zda by nový sequel mohl… (více)
„Modlitba je často olúpená o celé svoje bohatstvo, je privádzaná do skostnatených foriem, vyznačujú sa jej hranice, nalepujú sa na ňu etikety a je tak kontrolovaná, že je ťažké označiť ju ešte za reč srdca. Naopak, stáva sa veľmi umelou náukou (a potvrdzujú to podrobné inštrukcie z mnohých kníh o rozjímavej modlitbe), kde sa na každom kroku stretávame s napomenutím. Nahlúpli policajti v plášťoch teológov nám hatia cestu, zato jasné, dobre vytýčené, vyšliapané, jednoduché a nezaujímavé cesty sa tiahnu až k obzorom. Pôvab dobrodružstva zmizol, zaniká akýkoľvek osobný kontakt a akákoľvek kontemplácia. Sme príliš rozrušení a strápení, než aby sme mysleli na Boha. Inštrukcie sú také podrobné a vtieravé, že zabúdame, čo sa chceme učiť. V dôsledku toho sme otrávení a Boh zaiste tiež.“ Namiesto komplikovaného systému modlitby Bede Jarett ponúka: „Celú náuku o modlitbe je možné uzavrieť tvrdením, že modlitba je rozhovor s Bohom, ako keď hovorí priateľ s priateľom. Onen rozhovor s priateľom... vyvolá obraz modlitby, ktorý mi ju veľmi uľahčí.“ „Pravou metódou je bezprostredná a aktívna modlitba: vrhni sa do nej so všetkým, čo si, s telom a dušou, a daj všetko, čo je v tebe najlepšie. K modlitbe nie je treba hľadať nejaké klasické, vedecké, umelé metódy. Modlitba jespontánny, intímny rozhovor s Bohom vnútri... Boh si nevšíma techník.“ V 13. storočí Peraldus a Humbert pripomínajú ľahkosť modlitby ako jednu z jej hodnôt, a keď to je v 16. storočí spochybňované, významná väčšina dominikánov s rozhodnosťou odporuje doktrínam o modlitbe, ktoré ju chápu ako čosi ťažké. Typickejším dominikánom je Ján z Kríža. Ján je ustarostený z toho, že väčšina ľudí si sťažuje modlitbu prehnaným a zlým postavením dôležitosti „ducha“. Vo svojom Dialógu bráni to, čo sa stalo popoluškou spirituality – obyčajnú slovnú modlitbu. Protestuje proti tendencii identifikovať „ducha“ s vnútornými duchovnými skúsenosťami a ponúka výklad, že „duch“ vlastne znamená vnútorné akty všetkých čností. Vnútorná zbožnosť je veľmi dobrá, ale nemožno ju chápať ako podstatu modlitby, tým skôr nie ako podstatu kresťanského života ako celku. Ján z Kríža obšírne obhajuje jednoduchý spôsob, ako obyčajní ľudia odriekajú svoje modlitby. Podobne aj František de Vitorio presviedča, že je omylom identifikovať samotnú zbožnosť s vnútorným pocitom zbožnosti, ktorý môže, ale nemusí prichádzať súčasne s odriekaním modlitby. Zbožnosť, ako hovorí, nespočíva v radosti, ktorú mi prináša účasť na sv. omši, ale v tom, že na sv. omšu idem. Ak si všímaš, že behom odriekania svojej modlitby, myslíš na večeru, neznehodnocuje to tvoju modlitbu. Ale to neplatí, ak ideš do chóru a vedome chceš (aby som použil jeho vlastný príklad) stráviť celý ten čas zostavovaním filozofickej prednášky o tom, že s tvojou modlitbou sa stalo niečo zlé. Chyba teda nespočíva v tom, že si sa zle modlil, ale v tom, že si sa vôbec nemodlil. V dielach autorov z 13. storočia nachádzame skôr diskusie o „prekážkach v modlitbe“ a táto diskusia jasne definuje to, čo znižuje účinnosť prosebnej modlitby, napr. Nedostatok viery, že Boh môže urobiť to, o čo ho prosíš; nedostatok odpustenia, modlitba za niečo, čo vlastne vôbec nechceš. A to je zrejme úplne iný pohľad na to, čo môže modlitbe prekážať. (Hľadal som názor aj exorcistov na tento film a tí síce povedali, že je veľa vecí nadnesených, ale nie nepresných, ibaže tento spôsob obsesie je mizivé promile percenta v celej ich praxi. Strach, ktorý má širiť tento film a podnietiť bezmocnosť premôžete Kristologiou. Radosť z porazenia zla prevláda. Musí prevládať.) () (méně) (více)