Mizející vlny

V tento film jsem vkládala velké naděje po přečtení popisu. Bohužel jsem se dočkala pouze zabití prvotní myšlenky sexem, groupen sexem, masturbací, menstruací, násilím, množstvím odporných pih ... a jestli jsem ještě na něco zapomněla tak mi to odpusťte. Suma sumárum, pokud nejste naprosto vyšinutí, v léčení nebo na tripu, tak se vám tento film nebude líbit. (08.07.2012)

Miznúce vlny vyvolávajú reklamou pocit, že buď to bude "strašne cool", alebo myšlienkovo hlboké sci-fi. Cool to príliš nie je a možno je to dobre. Musím tak však ignorovať masívny grupáč, ktorý však nie je tak úplne prvoplánový a má zaujímavý výsledok. Myšlienkovo režisérka nedokáže využiť všetok potenciál, ktorý v sebe daná látka má. Je tu zopár symbolov, celý čas nám je podprahovo dávané najavo, čo je hlavná myšlienka filmu, avšak bez poriadneho deja to nedokáže diváka vtiahnuť do svojho imaginatívneho sveta. Ja Miznúce vlny chápem ako film, reflektujúci súčasný sociálny stav sveta, kde sa mladí ľudia uzatvárajú radšej do toho virtuálneho, pohodlnejšieho, ktorý nám poskytuje možnosť sa viac odpútať od konvencií, avšak emocionálne nás otupuje. To všetko vo výrazne melodramatickom balení. Za odvahu a za podporu akejsi súčasnej menšej vlny (dúfam, že nemiznúcej) podobných intímnych sci-fi typu Otvor oči, Lono, Futurologický kongres, ale aj Inception, pridávam jednu hviezdu. (02.08.2014)

Velmi zajímavý nápad, který je dle mého ale nedotažen do konce. Zaměřil se hodně na tu niternou rovinu, ale mohl být ve skutečnosti ještě mnohem temnější, než jaký nakonec vyšel. Takhle je to zajímavý psychologický náhled, ale hodně omezený a bez snahy skutečně najít temnou stránku. Ale několik dobrých scén se zde najde. (14.06.2017)

Nejpůsobivější běh s nahým zadkem v dějinách filmu. Na rozdíl od jiných festivalových filmů, tenhle nehraje na jistotu (trocha smíchu, trocha smutku a nějaký to brnkání k tomu) a režisérka má vizi. Škoda přehnaného lyrismu a absentujícího děje, náladové výjevy to i přes realizační brilantnost (snídaně na pláži) dvě hodiny neutáhly. Ale nějaký pocitový ocas tenhle film má. 70% (04.07.2012)

Zatím suverénně nejhorší zážitek z Varů. Po filmařské stránce jde o pozoruhodné dílo, hlavně na poměry miniaturní kinematografie jako Litva, ale co nadělat, když mě všechno ohledně obsahu naprosto znechutilo. Výchozí nápad není špatný, ale jeho pojetí jej dokonale zabíjí. Cesta do mysli ženy v komatu se mění v samoúčelnou přehlídku toho, jakými způsoby lze obrátit žaludek naruby. Nekonečný proud úchylných obrazů má nakonec za následek to, že se ze samotného vědce stává úchyl, jenže to je vidět jen ve dvou zcela explicitních (samozřejmě sexuálně sadistických) scénách. U snímků 60. a 70. let mě vždycky poměrně štvalo, když ponory do subjektivity postav probíhaly skrze tehdy módní zjednodušované a zjednodušující psychoanalytické symboly. Zde jsem si říkal, co bych dal zato, kdyby alespoň tento klíč v ponorech do mozku fungoval, jelikož vše bylo vydáno na pospas zcela zvrácené představivosti režisérky a scenáristy, jež si sami určili pravidla. Odmítnul jsem je přijmout a trpěl až do konce. Několikaminutová scéna běžící nahé dvojice nezpouštějící objektiv z jejich pozadí můj postoj ještě utvrdila. Snímek mi neměl absolutně co říct, i když toho měl na srdci asi mnoho. Způsob, jak všechny obrazy a výjevy bral absolutně vážně, mi přišel až směšný. Začínám mít pochybnosti o tom, zda-li dramaturgická změna v sekci Na východ od západu nebyla jen krokem k větší prestiži festivalu na úkor diváckých zážitků. Tenhle film slouží jako ryzí důkaz těchto obav, který snad je ostatními vybranými počiny v sekci vyvrácen. (04.07.2012)