Mission: Impossible - Národ grázlů

Mission: Impossible – Národ grázlů ve skleněný kostce: nejlepší padouch v dějinách série, nejlepší automoto honička od třetího Bournea, nejnebezpečnější James Bond na podpatcích všech dob, hi-tech i retro, pomalý i zběsilý, brilantní minimalistický finále a Tommy Boy v životní formě. Na konci jsem řval blahem jako tur(andot). Něco jinýho než architektonicky vymazlená čtyřka, ale furt nářez. Kvůli tomuhle člověk chodí čumět na nesmyslně velký plátno. SPECTRE to bude mít ztraceně složitý. (30.07.2015)

Skoro až orgasmicky dokonalý blockbuster. Perfektní syntéza noiru, sedmdesátek a moderny, pevně držená člověkem, který radši vyšperkované povídání a finále "od stolu" než velké trikové exhibice s padajícími raketami a greenscreenem za každou kulisou. Navíc podtržená rovnocenným ženským elementem, který po Cruiseovi přebírá oproti očekáváním žezlo kontaktních rubanic. Skvost, který je po 2 hodiny nepředvídatelný svými zvraty a omamující návratem k poctivé starosvětskosti. Unikátní blockbuster, který v dnešní době může vzniknout jen díky Cruiseovu producentskému "moudžu". Díky za něj a placentu k dobru. (30.07.2015)

Ne že by mi srdéčko nezaplesalo samou radostí nad Rebeccou Ferguson i veškerou tou přehledně nasnímanou, nápaditou, přepáleným CGI nezatíženou a různorodou akcí (především pasáž na motorkách je v tomto ohledu naprosté blaho), ale to co je na tom to vůbec nejlepší (krom Rebeccy Ferguson samozřejmě) je především závěrečná minimalistická osobní londýnská třetina, kdy se to definitivně překlopí v klasický špionážní snímek britského střihu, kde se skvěle napsané postavy (nejen na poměry akčního blockbusteru) přechcávají skrze dialogy „já vím, že ty víš a ty víš, že já vím“ na letišti, v místnosti či na zahrádce restaurace a zcela se to obejde bez jakékoli akce. A funguje to, protože to není ani trochu blbé, ctí se přitom zákonitosti žánru a McQuarrie dává naplno vzpomenout, jak si před dvaceti lety scenáristicky vystačil s jednou místností a jedním vyprávějícím mrzákem. Je z toho vidět, že mu šlo v první řadě především o postavy a děj a až v té druhé o akci a pozlátko; což je u letního popcorňáku, kterým to ve výsledku vlastně vůbec není, věc nevídaná. (07.08.2015)

Za me jeden z nejslabsich dilu. Tezce prekombinovanej dej, kterej misty nedava moc smysl a misty je jen zmatenej, spousta nezajimavejch postav a hlavni zaporak, kterej se tvari, jak kdyz ma v prdeli kolik. To vse v nezajimavym pribehu, z kteryho si po dvou dnech nebudete pamatovat ani prd. Aspon, ze je to vsechno vizualne standardne vypiplany, hlavni particka v cele s Cruisem tradicne super a akce vynikajici jako vzdy. Ale tentokrat to bohuzel k moji spokojenosti nestaci. (21.09.2020)

Třikrát sláva! Nebyl jsem si úplně jistej dopředu, že to napíšu, ale je na místě mluvit o spokojenosti. Ortodoxní fanoušek Cruisova pojetí Mission Impossible už ze mě nebude, ale po šíleným a naprosto wtf čtvrtým dílu vnímám pětku jako návrat k tradici. McQuarrie potvrdil, že je schopným scénáristou a solidním režisérem a dal dohromady kvalitní a funkční příběh, který je, ale i zároveň přímočarý a neutápí se ve zbytečných překombinovanostech. Akce je pořád přehnaná, ale tak nějak přiměřeně. Už si tu nikdo nehraje na Bonda ani Na Bourna. Vrátil se zpátky ten charakteristický styl této série. Potěší oldschol pojetí akčních scén i jejich přehlednost. Navíc po excelentním Seymourovi Hoffmanovi v trojce má série konečně zase pořádnýho záporáka ze kterýho jde respekt a hlavně je zpátky atmosféra Mision Impossible. Už ty parádní úvodní titulky ve stylu původního seriálu mě navnadili. Týmová chemie funguje precizně. Každý ví kde je jeho místo, zkrátka zmizel ten organizovaný chaos z předchozího dílu a za to jsem jenom rád. Samozřejmě najde se tu pár mínusů. Jak už jsem zmínil záporák je kvalitní, ale určitě by si zasloužil větší prostor. Navíc i když jsem se nenudil tak pořád platí, že na dvou a více hodinové spektákly nemám tak úplně nervy a zkrácení o 20 minut by neškodilo. No a Cruise i když je i po padesátce ve špičkové formě, tak na mě občas působil dojmem, že to má trochu na háku i když zase oceňuji, že spoustu kaskadérských scén si natočil sám a nebojí se toho. Navíc bitky nikdy nebyli úplně jeho devízou i když třeba ta v divadle je fakt docela povedená. Takže resumé? Trojka zůstává nejpodařenějším dílem, ale tenhle bych zařadil hned za ní. Jo a McQuarrie by měl rozhodně pokračovat. Po nesmyslně přepálené čtyřce vrátil sérii ztracený glanc a pokud zůstane u kormidla i u šestého dílu (který na základě konce pětky nepochybuji, že bude) tak by se konečně mohl podařit i nějaký sudý díl. Pětka u mě převrací poměr vydařených dílů vůči nevydařeným tři ku dvěma a potvrzuje mi, že zatím liché díly (1,3,5) se povedli oproti těm sudým (2,4) Tak uvidíme. Tenhle Národ Grázlů si dám líbit.75% (30.07.2015)