Zločiny a poklesky

Zločiny a poklesky je (z toho co jsem viděl) určitě jeden z nejlepších filmů Woodyho Allena  (možná po debutu hned nejlepší),ve kterém ,,jenom´´ Woody použije patrně nejtrapnější nápad, který jsem u něj kdy viděl a to v souvislosti s pokaděným chlapem. Myslím si, že do fekálností se takový mistr dialogů na jeho místě pouštět skutečně nemusí. Trošku mě tímto nápadem na chvíli naštval a říkal jsem si, že tentokrát půjde o jeho slabší kousek. Ale naštěstí jsem se mýlil, až na tuto jedinnou hlášku to bylo vážně skvělé, skvělé, skvělé!! A ostatně: i  toho pokaděného chapa nakonec bez problémů odpustím, protože následné filozofování Woodyho v posteli (existuje nějaký důvod, který by to uspokojive vysvětlil?) s chladnou reakcí manželky (vstávám v sedm) měl přece jen svoje kouzlo.  Jinak se cítím s filmem naplno spřízněn, jako s málokterým jiným. Skoro bych si ve svých myšlenkách dovolil až  zajít tvrzení, že Woody prostě vzal kameru a natočil život. Jen je to pohled na život dosti hořký, přesto sympaticky .  Sledujete sice dvě zápletky (a tím pádem se může zdát, že i dva filmy v jednom), ale vůbec to nevadí, ba naopak. Souhlasím s Mr.Apache: Všechno, co je na Woodym opravdu dobré, najdete zde.´´ A (i když jsem ještě ucho)  napadá, mě, že všechno, co byste mohli v životě opravdu řešit, naleznete zde. V prvním příběhu sledujeme příběh očního lékaře, který se musí potýkat s následky své nevěry, na který je nabaleno hned několik dalších témat. Když byl dítě, tak vyrůstal v židovské rodině.  Jako v budoucím očním lékaři v něm nevyprchal dojem, který na něj udělal ,,pojem´´ boží zrak.  Jinak víru vždycky odmítal. Jeho blízký zákazník přítel ,,rabín´´,   o sobě tvrdí, že k životu potřebuje mravní základ,  odpuštění a především vyšší moc. Jinak by nevěděl, jak žít.  Svého lékaře, který si stěžuje na to, že ho dostihla realita,  nabádá, ať dá zraněným možnost odpustit mu. Zastává předsvědčení , že kdo uzná chyba, tak nalezne odpuštění. Je paradoxní, že tento člověk se svým vnitřním ušlechtivých  pohledem na svět, nakonec doopravdy oslepne, zatímco jeho lékař sice oslepne zase vnitřně - i když se nejprve povyšuje nad svým bratrem, který byl rovněž vychován s velkými nadějemi, ale nakonec skončil na odvrácenější straně společnosti. Díky jeho pomoci z podsvětí  se lékař nakonec  ale  dopustí zločinu, aby si zachoval svoji prestiž, protože se přece nenechá zničit nějákou neurotičkou  - ale  nic mu to  z jeho osobního prestiže nesebere. Slepota ho zásáhla morálně, ale narozdíl od jeho rabínského klienta ho žádné neštěstí nepotká. On může zůstat spokojený. Přestože je nejdřív stále v myšlenkách konfrontován se svou duchovní výchovou a vyjeví se mu obraz jeho rodiny, kde mu otec  vskutku moudře řekne, že cokoli, co vzejde ze špatnosti, nemůže skončit dobře a vražda se vždy odhalí. Sám lékař se poté zalekne, když si uvědomí, že on sám začal mluvit o vraždě. Nakonec ale nepotlačí názor své tety, že morálka, je pro co ji chtějí a jde ji i uniknout, což někdy může dopadnout osobním vítězstvím. Ostatně, na zamýšlení je i kontrovérznější trvrzení konfrontovaném s holocaustem, že Hitler taky spálil šest milionů Židů a prošlo mu to, s dodatkem, že kdyby vyhráli nacisti, na druhou světovou válku by potomci nahlíženi jinak, protože dějiny píšou vítězové. V lékaři nakonec tedy otcův názor, že život ve víře je vždycky lepší než pochybovací nezvítězí a naopak problému uteče. V příběhu je řešeno kvantum zajímavých otázek dohromady jako rozhodování se mezi těžkými volbami v životě, vyrovnání se s vlastním svědomím, konfrontace s duchovní výchovou, střet s realitou, potlačení bolavých vzpomínek, pomíjivost času atd. Nechme tento příběh shrnout filmem samotným: Mám vražednou historku. Řekněme, že jeden muž,  je velmi uspěšný, má všechno...A když ten hrozný skutek udělají zjistí, že ho sužují vyčítky svědomí. Jiskřičky jeho náboženské výchovy, které usudusil, se znovu probouzejí. On slyší hlas svého otce. Představuje si, že ho Bůh sleduje na každém kroku. Najednou vesmír není prázdný, ale spravedlivý a morální, a on ho narušil. Je na pokraji nervového zhroucení. A pak se jednou probudí, a ta krize zmizí. Zjišťuje, že nebyl potrestán. Naopak prosperuje. Je zpět ve chráněném světě.  - Ale může se skutečně vrátit?❤  Tuto námitku vznese hlavní postava druhého příběhu.   Tam sledujeme  vlastně typickou Woodyho postavu nadšeného milovníka filmů. Tentokrát muže, který přistoupí na to, aby natočil dokumentární portrét o svém nenáviděném švágrovi Lesterovi, aby získal peníze na svůj vysněný film o filozofovi Levym, o kterém nikdo neví. Během natáčení se seznámí s produkční, ze které je naprosto nadšený. Promítne si do ni všechny své milované Levyho teorie o lásce, ona je z filozofa taky v úžasu  a slíbí, že sežene na film peníze a pokusí se ho zařadit do výroby. Postava režiséra je nadšena, Konečně našel ženu, s kterou si rozumí, se kterou si může zobat z ruky, jak je úžasné chodit do kina přes den... se kterou se i shoduje na kritice švagra Lestera, který je prototypem všeho, vůči čemu se režisér vymezuje? No, to bohužel tak nevýjde. Tento příběh sice může působit oproti prvnímu méně závážně, až komediálně. Ano,  alespoň v té druhé zápletce nechybí vtip a tak jste někdy v napětí, jak dopadne komplikovaný příběh s vraždou v první zápletce, v té druhé se zase  i zasmějete, ale zároveň u Woodyho postavy opět naleznete jisté pochopení a ten jeho zápal pro věc je až dojemný. Líbí se mi už jeho první výstup ve filmu, kdy z nadšeného objevování starosvětského filmu s lidmi ve smokíncích přejdou s neteří po skončení do zapršeného rutinního dne (Všichni ve večerních šatech...Bylo by skvělé takhle žít. Tohle je hrozné.)  Navíc je  velmi snadné se vcítit do té idealizace milované bytosti. Za mě asi nejsympatičtější a nejdojemnější Woodyho neurotik. Ale v tom příběhu je bohužel i hodně smutku v ukázce, kam až může dojít bezbřehá idealizace nějaké bytosti. Když si někoho moc projektujeme svoje vlastní myšlenku, můžeme se dočkat, až takového hořkého zklamánání.  K tomu si připočtěme, že Manhattan končil myšlenkou, že odjezd do jiného prostředí může člověka změnit a sebrat mu to, co na má někdo jiný rád. Zde odjede Woodyho láska na pár měsičů pryč...a ten komu se dřív vysmívali je najednou skvělý.    No a i když mě Woody obvykle svým herectvím hlavně rozesmívá, tak zde mě na konci při strnulém pohledu na Miu Farrow jako přítelkyni Aldy málem dojal. Žena, která ztělesňovala  všechno po čem toužil, je najednou po boku muže, který ztělesňuje všechno, co nenáviděl. On si celou představoval, že je ji taky Lester  odporný. Přesto si vybrala jeho. To nemohlo nezapůsobit. Stejně jako celý tento film..., . U Annie Halllové jsem měl pocit, že jde film o pokročilé, co již za sebou minimálně  mají nějaký vztah. Tady mi ale ty lidské otázky, zajímavé myšlenky a až filozofickým rozměr sedl už teď. Stále je čeho si všímat a je tam tolik detailů! (třeba to co , Woody sleduje v kině, vždycky nějak souvisí   s děním ve filmu.) Mohlo by se zdát, že oba příběhy nic nespojuje, ale opak je pravdou. Oba hlavní hrdinové  se dopustitli poklesků, jenom za to nenesly rovnoměrné zasloužené následky. Ano, Woody dělal nějákou práci  jenom pro peníze, bez zápalu, točil neupřímně něco, čemu sám nevěřil a podle toho i dopadl výsledek. Ale tohle všechno dělal vznešených důvodů, abych dal světu myšlenky svého oblíbeného filozofa. Bohužel tato postava z ,,komedie´´ nakonec dopádá hůř než postava z ,,dramatu´´´. On se prosperity a štěstí nedokážku i když sám rozporuje, že se člověk může po zločinu vrátit do svého ,,starého světa´´ a tvrdí, že plno lidí by nedokázalo s něčím takovým žit. Jenomže, i když má takový morální postoj, spokojenosti se nedočká. On zkrátka moc kouká na filmy. Ale  tohle je život, ve kterém se musíme chovat racionálně, jak dodává oční lékař. Opravdu síla! Však si svůj film sám Woody jako autor popsal  sám: Chtěl jsem prostě zábavným způsobem ilustrovat, že neexistuje žádný Bůh. Že jsme ve vesmíru sami, a že tam není nikdo, kdo by nás potrestal, že v našich životech nenastane žádný typ hollywoodského šťastného  konce,  a že naše morálka závísí jen a pouze na nás.  Jsem sice věřící člověk, ale tahle kombinace dramatu, komedie a filozofického opusu byla dokonalá!! A to všechno podtrhl závěrečný monolog za doprovodu nádherné hudby, který to skvěle zakončil a musím si ho pouštět furt dokola.  Ten konečný potlesk je vážně příznačný.  Utváříme se tím, jaká rozhodnutí děláme. (04.03.2022) (méně) (více)

Upraveno v říjnu 2020. Zločiny a poklesky jsou klaunovým moralizujícím sarkasmem. Klaun si podmaňuje dualitu i přímou rozporuplnost samotné podstaty bytí. Melancholii vkládá do konců jízlivostí v pošetilém vzdoru tvrdohlavé hrdosti vlastního obětování cynickému řízení nástrah i nadějí života. Klaun vytváří nezdvořilé anekdoty, prchlivé absurdity škodolibé výzvy a uštěpačné poznámky hodnotám morálky. Terčem klauna je vyšší střední třída ve snobské aroganci privilegovaného zaujetí vlastní stavovskou nadřazeností. Přitom si nezapomíná pohvizdovat, rozjařeně povykovat i obřadně tancoval v euforickém povznesení na nahotě rozpolcených principů morálky a fungování hierarchického uspořádání svědomí. Klaun je cynický v tklivém výrazu tváře a občas zazvoní rolničkou. Klaunovým karikaturním i rituálním nástrojem je Cliff Stern (velmi příjemný Woody Allen), morálně zásadový filmař. Intelektuální a niterná osamělost rozrušeně uvěří ve spřízněnost duší, jízlivost si staví vícepatrové hříčky. Dualita je základem, příčinou i důsledkem. Hlavním cílem klaunova sarkasmu je Judah Rosenthal (pozoruhodný Martin Landau, jako malý kluk Garrett Simowitz), společensky vážený a velmi úspěšný oftalmolog. Elitářství vyššího středního stavu udržuje odměřenost i v náhlém afektu vášně. Zločin a trest neuznává stavovské rovnostářství. Ani víra není ušetřena konfliktu a rozpolcenosti základních principů fungování. Vedlejším cílem sarkastické zuřivosti klauna je Lester (vynikající Alan Alda), sebevědomý a velmi úspěšný televizní producent, pohrdavý Cliffův švagr a narcistní ješita s despotickými zákony. Úspěch je plodem laciné podbízivosti, a proto tak slaví své vítězství v morálně škodolibých hrátkách. Hlavní ženskou postavou je Halley Reed (příjemná Mia Farrow), televizní producentka v dokumentárním oddělení a náhlý závan klaunovy prchavé naděje. Ale žádná spřízněnost není dokonalá. Významnou postavou je Dolores Paley (zajímavá Anjelica Huston), letuška a Judovo opojení živočišným temperamentem vášně. Uražené ženství brání své právo s pomocí zásadní výhružky poklidu společenské spořádanosti vyšší střední třídy. K výraznějším postavám patří též Ben (sympatický Sam Waterston), Lesterův bratr, oblíbený Cliffův švagr a rabín, pevný ve své víře a morální ušlechtilosti. Morální čistota je jeho niterným postojem života. Osobitější klaunovou filozofickou hříčkou je tu Louis Levy (pozoruhodný Martin Bergmann), stařičký univerzitní profesor filozofie s jedinečnými podklady rozporuplnosti podstaty, smyslu i společenské evoluce života. Z dalších rolí: Judův bratr, znalý temnějších zákoutí tepu reality života, Jack Rosenthal (Jerry Orbach), Cliffova odměřená žena a Lesterova i Benova sestra Wendy Stern (Joanna Gleason), tolik osamělá Cliffova sestra Barbara (Caroline Aaron), Judova spořádaná manželka z vyšší střední třídy Miriam Rosenthal (Claire Bloom), Cliffova milá neteř a Barbařina dcerka Jenny (Jenny Nichols), Judův ctihodný otec ve vzpomínkách Sol Rosenthal (David S. Howard), či pochybovačná Judova tetka May ve vzpomínkách (Anna Berger). Zločiny a poklesky jsou nadnesenou klaunovou hříčkou na téma psychologie, morálky, zločinu, trestu a svědomí vyšší střední třídy. Klaun je cynický, rouhačství neušetří ani židovství, žádostivě křepčí vzdorem i opojením života. Osvěžující a důvtipný klaunův sarkasmus. (07.04.2011) (méně) (více)