Ukradli torzo Jupitera

Vskutku trapná dvojka ( po už tak celkem slaboduché jedničce ), která nejspíš počítá s tím, že divák je retardovaný. Alespoň tomu vše odpovídá. Jeden jako druhý se tu chová jako naprostý idiot ( kromě té nesnesitelně oduševnělé komisařky pochopitelně ), stupidní "dialogy" slouží jen jako laciná výpň času a o ději radši nemluvit. Holt střeštěnost sama o sobě k zábavnému výsledku nestačí (17.02.2010)

Něžné kuře a Ukradli torzo Jupitera, mé obrovské srdcovky. Pouštím si je několikrát do roka, naposledy včera. Nikdy mne nepřestane bavit - tudy do prava! Obzvlášť vydařené je druhé pokračovaní, kde je jako bonus Parga a Corfu, dvě krásná, mně milá, městečka v nádherné zemi zvané Řecko, když tam ještě skoro nikdo nejezdil. (22.05.2020)

Svatební cesty by si měl člověk pamatovat celý život. A Antoine s Lisou, česky Toníček s Lízinkou, si svou vysněnou cestu nenechají kazit takovými drobnostmi, jakými jsou krádež části sochy, obvinění z vraždy nebo pronásledávání kompletním řeckým policejním sborem. Tady totiž o detektivku jde až na pátem místě, protože daleko před ní je kufry neustále sčítající profesor Lemercier, jeho pohodová kriminalistická choť i neustále se sexuálně usmiřující manželé Pochetovi. Trochu mimo můj vkus byl ujetý řecký policejní komisař, ale jinak mám vrozenou slabost pro podobné pohodovky. (16.03.2013)

Na Nežnom kurati sa mi niečo páčilo a niečo nie, väčšina však áno. No a ako to už v pokračovaniach býva, buď sa zintenzívni to lepšie, alebo to horšie. De Broca si asi myslí (a s ním skoro každý divák ako pozerám), že z Kuraťa vyzdvihol to správne. Ja si myslím opak a Torzo Jupitera bolo pre mňa malým utrpením. Nezasmial som sa ani raz, chovanie postáv je na hranici bláznivosti a nepochopiteľnosti. Vyzdvihnúť sa dajú exteriéry, mne to však k letnej pohode nestačí. Otrepané klišé typu nastavovaná kaša a varenie z vody k filmu sedia ako časti Jupitera do seba. (15.02.2015)

Příjemňoučké pohlazení na dobrou noc. Jedete si na dovolenou, odpočinout si, načerpat energii a doslova si ošahat historii. Dvojice Annie a Philippe, jako manželata, na mě působila nesmírně pohodově a uvolněně se svou, tak typicky francouzskou, noblesou. Každopádně mě pobavilo, co všechno dokázal způsobit nález jedné starověké prciny a jak se dokázala taková svatební cesta zvrhnout do akčního dobrodružství ve stylu Bonnie a Clyde. Celá ta bláznivá honička, kdy se hnali za svědky, důkazy a za skutečným gangstrem s policejním revolverem v ruce, podbarvená poklidnou řeckou hudbou, mi vlévala do nitra upřímnou radost. "Utečeme kanálem!" "Nechte té romantiky. Pojďte, přejdeme přes střechy." (15.02.2015)