Ukradli torzo Jupitera

Typická ztřeštěná francouzská komedie o dvou manželských párech, které se snaží dopadnout zloděje kusu sochy Venuše zatímco, po nich jde jak policie, tak vrahové, kteří jsou se zloději spojeni. Příběh se odehrává během svatební cesty, na kterou se do Řecka vydají čerství postarší novomanželé - policejní komisařka Tanquerellová a profesor řeckých dějin Antoine Lemercier. Při prohlídce památek na útesu v Athénách vypráví profesor manželce mýtus o tom, jak děti a ženy ubránily město před Peršany. Na místě provádí vykopávky také archeolog Charles-Hubert Pochet, který se tomuto mýtu a profesorovi vysměje. A tak se hlavní hrdinové seznámí. Charles je zase ženatý s mladou blonďatou kostí jménem Agnes, která se však také zaplétá s jiným mladíkem, zapojeným do loupeží uměleckých děl. Při vykopávkách objeví Charles torzo neznámé sochy a ukáže se, že je to součást Venušiny sochy ze 4. století před naším letopočtem. Je třeba nechat torzo ohodnotit znalcem umění, místo toho dojde však k jeho krádeži, ke které se omylem připletou oba manželské páry. Charles a Antoine jsou zatčeni, ale jejich manželky je vysvobodí a společně se vydávají za překupníky umění, kteří jsou však nebezpeční a ozbrojení, zatímco po nich jde policie v čele se zmateným řeckým komisařem, který vypadnul během akce z vlaku. Ještě nesmíme opomenout to, že Agnes se nechává ráda osahávat ostatními muži, její manžel je dost nadržený a komisařka umí setsakramensky dobře střílet. Naše hlavní čtveřice se nebojí vytáhnout zbraň, aby dosáhla svého a dopadla zloděje. Jo, byla to prostě ulítlá komedie s trochou násilí a podle mého názoru tam bylo až příliš romantiky a manželského milískování. (16.02.2023)

Trošičku slabší než "Něžné kuře" , ale stále je to prostě komedie jak má být ... jak si všímám , tak Philippe de Broca nikdy nezklame , protože od tohoto filmu už jsem tolik nečekal a dostal opravdu hodně . Opět výborný scénář a z hereckých výkonů je asi nejlepší Francis Perrin . Výborná podívaná !! (25.05.2013)

V minulosti som sa na tejto krimi-crazy-komédii zabával určite viac. Dnes som si ju pozrel a dosť som sa nudil. Pripúšťam, že stále obsahuje niekoľko príležitostí dobre sa zasmiať, ale ani to ma neodradilo od zníženia pôvodného hodnotenia (***) na mierne podpriemerné. Z mierne nadpriemerných komédií mávam lepší pocit. (03.04.2010)

Asi hodnotit to, kdyby mi bylo takových dvanáct, dám klidně 4*, ale s odstupem věkovým i časovým mi tato "francouzská klasika" příliš nesedla. Zbytečně uřvaná žánrová slátanina crazy-komedie, romantiky a kriminálky, na níž jsou nejzábavnější (věčné, leč notně vyčpělé) frantícké narážky na ďábelské padoušství germánské a chaotickou neschopnost helénskou. Ale kriminálka potřebuje aspoň bazální logiku a "pohodová komedie" zas nepotřebuje vraždy (pokud to není vysoce stylizovaná parodie jako třeba Čtyři vraždy stačí, drahoušku, což však není tento případ). - 50 % a kroutím dolů, protože těch zdejších 80 % mi přijde velmi přestřelených. - - A nezachrání to ani milfka Annie na tři sekundy v brýlích na čtení. (31.12.2020)

Zatímco první díl byl podivnou směsí nostalgické romance a drsného krimi filmu v druhém jsem v žánru crazy komedie. Máme tu ukradenou sochu, praštěného komisaře, vraždu, dvojici neustále se hádajících manželů, krásné prosluněné Řecko a spoustu honiček a dobrodružství. Navíc Catherine Alric je opět úžasně sexy jako v prvním díle a některé scény jsou naprosto geniální (rozdíl sádra vs. mramor; závěrečná pointa). Bavilo mě to o fous více než první díl. (22.09.2013)