Pošťák

Jiz od prvnich minut je patrne, ze se nejedna o americkou produkci. Krasny pribeh obycejneho vesnicana, ktery se seznami se svetoznamym basnikem Pablem Nerudou a vyrazne ovlivni jeho zivot. Neruda na Capri skutecne pobyval v exilu, v roce 1952... Film ma spoustu zajimavych postav a z hereckych vykonu zaujme predevsim Troisi v hlavni roli, ten se bohuzel premiery filmu nedockal. Skoda, ze jsem film videl dabovany. (05.10.2012)

"Metafory? Kdo tě naučil říkat takové těžké slova? Jaké metafory ti udělal?" Krásně poetické. Sic bych to v žádném případě nenazvala komedií. Veliké plus tohoto snímku jsou herecké výkony. Philippe Noiret prostě téměř negramotného pošťáka/rybáře žijícího s otcem a toužícího po ženě, která umí hrát stolní fotbálem zahrál naprosto skvěle. (27.07.2015)

Nemám co vytknout a po pravdě řečeno ani nechci, psal se rok 1952, vše je omluvitelné.. Snímek je krásně natočený, kamera úchvatná, příběh o náhodném setkání poutavý a v závěru strhující, herecky mimořádně zdařilé, ať už výborný Philippe Noiret jako Pablo Neruda či charismatický Massimo Troisi jako pošťák na kole a nechybí ani velmi půvabná žena Maria Grazia.. Nádherná záležitost.. (05.04.2020)

Naplněno přátelstvím, pochopením, láskou a romantickými záběry na azurové moře. K tomu trochu podmanivých tónů ze slunné Itálie, milá oduševnělá tvář Phillippe Noireta, špetka inteligentního humoru a filmový skvost je na světě. Není to laciný snímek, kterým by se snažili tvůrci vydírat divákovy city. Přesto si vaše city na své přijdou. Výborná kamera i režie, skvělý Troisiho scénář a bravurní herecké výkony si navždy získaly mé srdce nadšeného filmového fanouška. Massimo Troisi se stal v tomto snímku zcela rovnoceným hereckým partnerem P. Noireta a svou roli charakterního člověka snažícího se získat srdce své lásky zahrál nadmíru přesvědčivě. V dnešní době zavrhování socialistických ideálů se někomu možná bude zdát tento snímek nevhodný, ale věřte, že i když příběh pojednává o životě básníka se socialistickými myšlenkami, je v něm opravdu politiky tak málo, že vyznívá spíše to lidství, porozumnění a vlídný humor. (08.06.2009)

Netušil jsem, že Jan Neruda měl mezi básníky svého chilského jmenovce Pabla (přijímením taky Nerudu) žijícího v Itálii... Šel jsem koukat „na Noireta“, nakonec jsem se však Pošťákem hlavně poprvé seznámil s Massimem Troisim (byť v předčasné labutí písni tohoto italského herce a spolutvůrce). Troisiho herectví, zvláště pokud jde o hlasový projev (v originálním znění), bylo hodně odlišné od většiny herců, s nimiž jsem dosud měl na obrazovce a plátně tu čest a zároveň mě Troisi onou přirozenou jinakostí v postavě prostého mladíka – rybáře, pošťáka a milovníka poezie bavil. Dívat se na příběh o výjimečnosti jednoho (ne)obyčejného setkání dvou lidí v podání hlavních herců, navrch s kouzelnou atmosférou přístavního městečka, mi bylo vysloveně pohlazením. Úplně jsem se ve druhé polovině (čistě pocitově) neztotožnil s tím, jak se takto svérázný člověk pod vlivem zamilování pustil téměř okamžitě do sňatku a tím částečné ztráty svobody. Ale film ani hlavní hrdina mě tím úplně neztratili a oba si nadále dostatečně zachovali tu původní tvář, která mě oslovila, byť jsem se chvilkově bál buď přeslazené romantiky nebo naopak deprese... ale k závěru, který je pořád podmanivý tou svou obyčejností, nedošlo ani na jedno z toho. Nejsem tak úplně milovníkem té literární poezie, ale na oplátku jsem si vychutnal poetický závan sálající ze samotného prostředí, obrazu a hudby. Líbilo se mi, jak Mario vedle slov v literatuře dokázal nacházet onu poezii i v různých zvucích přírody, stejně jako mě celkově oslovilo zakomponování rozhlasového média a zvukových nahrávek do poslední části příběhu. [80%] (13.08.2024)