Prohnilí

Dělají všechno, jen ne svoji práci. Kdo? Prohnilí. Policejní odznak se dá přece využívat i ku vlastnímu prospěchu, nejen pro zajišťování bezpečnosti občanů, jak by si mohl začátečník v řadách policie myslet. Výborná krimi komedie se sympatickou ústřední dvojicí a několika vynikajícími situacemi. Claude Zidi připravil divákům skvělou podívanou pro oddech a zábavu. Pro mě příjemné překvapení a těším se na Prohnilé proti prohnilým. (26.02.2011)

Příjemný a napínavý detektivní thriller s půvabně lehkým humorným nadhledem. O stavu zkorumpovanosti v policejním sboru, kterou zastupuje montmartrský policejní inspektor René Boirond (skvělý Philippe Noiret). Který za úplatky přehllíží drobná porušení zákona. Jeho nový parťák Francois Lesbuche (dobrý Thierry Lhermitte) musí projít přerodem z naivního idealisty v plnohodnotnou součást policejního sboru. Mimo jiné také zjištěním, že přilišná poctivost se může zle vymstít. Zlomem jeho proměny je půvabná manipulátorka Nataša (Grace De Capitani), velmi náročná společnice v samotě. Z dalších postav: Reného partnerka Simone (Régine), policejní komisař Bloret (Julien Guiomar), který si mimoděk přivodil závislost na heroinu, a teroristický obchodník Camoun (Bernard Bijaoui), kterého se rozhodne ústřední dvojice okrást, aby si mohli splnit své sny. Vlídná korupce je přípustna, ale i tak má každý svůj sen, pro který je často schopen udělat velmi mnoho. Zábavné i napínavé. (02.03.2011)

Možná jde o jeden z těch filmů, které mají přidanou hodnotu v kontextu doby. Třeba to bylo jedno z prvních krimi, které představilo zkorumpované poldy jako kladné postavy. Protože jinak si to nadšení neumím vysvětlit. Snad nostalgie? Jenže já Prohnilé viděl dnes poprvé a přestože uznávám, že tam velká kvalita je, nijak zvlášť jsem se nezasmál a postavy poldů dacanů se mi pod kůži nedostaly. Ano, mělo to příjemnou atmosféru a jakousi moudrost pragmatických mazáků, ale na ovace ve stoje to určitě není. Navíc ten ohavně předvidatelný závěr... . (05.12.2021)

Prehnití & skorumpovaní & gamblerskí & úplatkárski ... a ešte ani vskutku vlastne ďalej neviem, čo všetko by sa v podstate dalo na nich priamo charakterizovať, nakoľko paradoxne predstavovali „mužov zákona”, no vôbec sa podľa toho nielenže nesprávali, ale zároveň si z toho ani zďaleka nič nerobili, keď sa mohli rôznymi prostriedkami veselo obohacovať na úkor ostatných osôb, ktoré boli taktiež samy o sebe dosť pochybnými existenciami, a pritom prichádzajúci idealista v podaní Françoisa Lesbucheho, ktorý sprvoti o takýchto nekalých praktikách nechcel nič počuť, ba ani ich na vlastné oči vidieť, čo snáď zo začiatku najlepšie poznať na jeho naprosto rozčarovanej tvári, akonáhle (s)pozoruje „pracovné metódy” svojho, staršieho kolegu, inšpektora Reného Boisronda, a tak sa automaticky natíska otázka v tom prostom zmysle, či napokon podľahne i on vábeniu v podobe »nasledujúcich brigád« popri zamestnaní? • Nie, opäť ma nedostala do kolien táto očividne fraškovitá, trošku povrchná, obzvlášť kriminálna jazda, naprieč parížskymi ulicami, preplnenými množstvom všelijakých, kurióznych postavičiek od výmyslu sveta zrovna tak, ako som si možno pôvodne sám predstavoval, teda podľa výsledného hodnotenia na tejto filmovej databáze, že by som si konečne predsa mohol prísť na svoje, pevne dúfajúc, že Filipovi sa do rúk dostal oveľa vhodnejší scenár, než bolo tomu naposledy, ktorému bude prípadne zručne sekundovať i také mladšie vydanie «francúzskeho Aleca Baldwina» v podobe Thierryho Lhermittea, na čo by následne mohla nadviazať, Césarom ocenená réžia, strih a film, tentoraz režírujúc mojou osobou doposiaľ »nepoľúbený« francúzsky režisér zvučného mena → Claude Zidi, i keď podotýkam, že jeho meno mi nie je celkom neznáme, kedy som sa súčasne tešil i na to, že pochválim strihovú skladbu s prehľadnými scénami vo svojej nadväznosti, a to ani nehovoriac, že scenár mi napokon prinesie vytúžené ovocie, no bohužiaľ môžem iba skonštatovať, že moje celkové dojmy sú len trochu viacej zmiešanými, ako by sa mohlo zdať. • Skrátka, ani mi neprekážalo ich nasmerovanie, akým smerom sa zväčša uberali, ale najskôr mi prekážalo spracovanie, podľa ktorého sa premiestňovali z miesta na miesto, a k tomu i s viacerými, nevyužitými postavami, trebárs ma hneď napadá spomenúť Reného konkubínu Simonu, či aj Françoisovu frajerku Natašu. A ich nafetovaný šéf Bloret, tak to bol totálny nevkus! • Z Prehnitých vyžarovala častá frivolnosť, v spojení s chaotickosťou, pričom mi začali tieto dva faktory postupne čoraz viac liezť na city, a tak sa tým pádom, ďalším prehnitým dobrodružstvám určite zo širokého oblúka vyhnem, ale čo sa týka Zidiho, tak ten by ešte nemusel povedať úplne posledné slovo? (20.07.2023)

Lehoučká francouzská komedie toho nejlepšího ražení. Zkorumpovaný policajt, který může být zároveň milý a prospěšný? Jedině protřelý Philippe "René" Noiret! Nadšené mládí roku 84 bylo ještě poučitelné a tak vznikla nevídaná dvojka, které by se snad i lekl Pepek Doyle, kdyby ho znova nebozí Amíci poslali jako "francouzskou spojku"... (ale to už nemístně míchám žánry, oba jmenované filmy jsou ve svých vodách perlami). (04.11.2008)